Réžia:
František FilipScenár:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (viac)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(viac)Recenzie (76)
2/2 Bylo skutečně šťastnou volbou sáhnout v dramatice ČT k Hansi Falladovi. Český divák jej naposledy mohl vnímat jako autora rozverné komedie s Anny Ondrákovou Zdědili jsme zámek v roce 1943, ale od té doby uplynulo hodně času. Román Kdo už jednou seděl v base (Wer einmal aus dem Blechnapf frißt) vynikl jako skvělý půdorys pro vynikající hru klasické herecké generace (tzv. poslední kvalitní, která si prošla českými i světovými literaturami na jedničku) pod neomylným vedením Františka Filipa. Bylo by skutečně snadné tuto látku v možnostech televizní inscenace poničit, ale Munzar a jeho souputníci (vyzdvihla bych zejména křehký výkon Ivy Janžurové) dokázali mnohé. Rudolf Hrušínský se tu kochá ve svém páteru Seidkopfovi, jakoby znovu točil Ladislava Fukse, ale na škodu to věru není. Pravda, rokem 1929 výprava příliš neoplývá, ale minimálně meziválečné bezčasí bychom zde mohli najít bez delšího tápání. Překvapivě dobré je i hudební aranžmá Maláska a Bažanta. Souhrně jsemť tedy spokojena a ocenila bych DVD. ()
Úsporným jazykem televizní inscenace převyprávěné ironické drama lidského věznění. Falladův Kufalt (skvěle zahraný Luďkem Munzarem) coby symbol strachu z neopatrnosti se vzbouří proti bezpráví, jehož se stal obětí, paradoxně tím, že s ním asimiluje, a urychlí tak svůj návrat do poroby. Ničím jiným není ta jeho svoboda, jejíž stezky nezadržitelně vedou opět do nehybna mříží. Tam či onde zůstává vězněm, jímž se narodil a vězeňským lůžkem bude i zem, na níž naposledy složí své údy. Kufalt s maskou přesvědčeného vítěze od prvního svého kroku na zdánlivé svobodě (zachycené jako labyrint sociálních, psychologických a tělesných závislostí) opět jen a jen prohrává. Každý pohyb v neviditelných poutech znamená jen a jen další jejich utažení, každý krok od vězeňské budovy jej přivádí do jejích hlubších a hlubších kobek. ()
Pozoruhodný počin České televize té doby, prvotřídní obsazení (charakterizaci té herecké generace NinandeL vystihla), někdy pro herce jako protiúkol (Somr, Haničinec). Širokým záběrem a rytmem dílo trochu připomíná Fassbinderův Berlín, Alexanderplatz, který vznikl o rok dříve - a nemohu se ubránit dojmu, že tvůrci jím byli ovlivněni. Myslím tím, že k dobrému! ()
První díl je více než dobré pokoukání. Vlastně výborné. Všichni herci bez výjimky odvádějí (na dnešní poměry rozhodně) nadstandardní práci a souhru Luďka Munzara, Rudolfa Hrušínského, Josefa Somra, Petra Haničince a Ilji Racka je radost sledovat. Svým civilním projevem si mě snadno získala i Iva Janžurová a pobavilo mě zjištění, že Ubohý pan Kufalt je vlastně gangsterka o vzestupu (a zřejmě i pádu, uvidíme v druhé části) právě propuštěného vězně, která se ovšem odehrává v Německu 30. let. Stylové, pěkné.__P.S. Druhý díl je na stejné úrovni. Potěšil mě hlavně větší prostor pro Josefa Vinkláře, Gabriela Vránová a závěrečná jízda kočárem. ()
První díl je výtečný a skvěle rozjetý (Munzar, Somr, Hanicinec, Racek, Janzurova - vsichni skveli!!), druhý jakoby ta očekávání nedokázal zcela naplnit, celek přesto vysoce nadpůměrný. Jsem zvědavý, jestli ještě někdy připraví Česká televize televizní filmy jako tenhle: za pár šupů, ovšem s herci, kteří výborně hrají výborně napsaný příběh. ()
Reklama