Ubohý pan Kufalt

Nejednoduchost doby, která se po první světové válce v Německu proměnila v hluboké materiální i psychické strádání tisíců obyvatel, se v mnohém prolíná s nejednoduchostí povahy německého spisovatele Hanse Fallady (1893 – 1947). Duševní a posléze i tělesný handicap, podporovaný zčásti nezměrným požíváním drogových látek a alkoholu, probleskují většinou jeho literárních prací. Z osobních prožitků a zkušeností vychází také hrdina románu, až puntičkářsky přesný a poctivý účetní Willy Kufalt, kterého smysl pro pořádek a osobní hrdost přivádějí tam, odkud se člověk vrací vnitřně změněný. Autoritativní idea povznést se nad banální život svých kolegů a přátel jej ovšem dohánějí opět na zcestí. Lež střídá lež, podvod kryje podvod a na konci této cesty nečeká nic jiného než zasloužený trest. Dvoudílná televizní dramatizace scénáristy Eduarda Vernera a režiséra Františka Filipa zachovává půdorys románu a přesto posouvá význam díla nad rámec dané doby. O mimořádném hereckém výkonu Luďka Munzara v hlavní roli samozřejmě nelze ani v nejmenším pochybovat, jeho Kufalt je přesný typ odporného konformisty, který za falešně vemlouvavou maskou skrývá vlastní ubohost a prázdnotu. Špičkové herecké obsazení (Hrušínský, Racek, Haničinec, Somr, Janžurová, Šulcová, Vránová, Vinklář, Sklenčka, Řanda a další) vytváří nejen základní rámec pro sólo titulního představitele, ale soustředí se i na postižení vedlejších osobních tragédií, byť jen v minimálním rozsahu. Ponaučení, které z této zdánlivě levné studiové inscenace plyne, má mnohem širší rejstřík, jehož trpkou rovnicí se zdá být právě životní příběh Hanse Fallady. Kufalt budiž výstrahou všem, kteří v honbě za úspěchem zapomínají na čest a vlastní svědomí. (14.07.2010)

Úsporným jazykem televizní inscenace převyprávěné ironické drama lidského věznění. Falladův Kufalt (skvěle zahraný Luďkem Munzarem) coby symbol strachu z neopatrnosti se vzbouří proti bezpráví, jehož se stal obětí, paradoxně tím, že s ním asimiluje, a urychlí tak svůj návrat do poroby. Ničím jiným není ta jeho svoboda, jejíž stezky nezadržitelně vedou opět do nehybna mříží. Tam či onde zůstává vězněm, jímž se narodil a vězeňským lůžkem bude i zem, na níž naposledy složí své údy. Kufalt s maskou přesvědčeného vítěze od prvního svého kroku na zdánlivé svobodě (zachycené jako labyrint sociálních, psychologických a tělesných závislostí) opět jen a jen prohrává. Každý pohyb v neviditelných poutech znamená jen a jen další jejich utažení, každý krok od vězeňské budovy jej přivádí do jejích hlubších a hlubších kobek. (21.04.2011)

Velmi zdařilá studie psychopatie, zde pravděpodobně získané vlivem velmi traumatizujícího zážitku. Psychopat jde za svým cílem tzv. přes mrtvoly, včetně těch, kteří ho milují. Je k tomu vybaven např. bohatými a geniálně zvládanými "podvodnými divadelními výstupy" = pravdou je přesný opak toho, co vám v danou chvíli předvádí/hraje/říká. Pokud se mu ale do cesty připletou lidé, kteří do jeho plánů nezapadnou, může se "domeček z karet" dříve či později rychle sesypat. I smířlivý návrat pana Kufalta do vězení je typickým symptomem psychopatie = psychopat se totiž dokáže velmi rychle a bez problémů přizpůsobit jakémukoli prostředí a využít/zneužít jej ve svůj prospěch/v příjemnější pobyt(např.právě ve vězení). (18.06.2018)

Československá dvojdílná televizní adaptace románu Hanse Fallady odehrávající se v Hamburku na konci 20.let 20. století popisující snahu nevinně odsouzeného vězně pana Kufalta o vybudování nové kariéry. Fenomenální L. Munzar v hlavní roli muže nadaného výjimečnou výřečností, jenž si odseděl pět za zpronevěru, je pevně rozhodnut co nejdříve zbohatnout a k tomu chce využít všech prostředků, jakkoli amorálních či nelegálních. V prvním díle můžeme sledovat Kufaltův vzestup v písařské firmě, jež zaměstnává propuštěné vězně za mizernou mzdu. S využitím svých nevšedních manipulativních schopností a dobré znalosti psychologie osob zaujme vedoucího firmy abbé Seidkopfa v podání R. Hrušínského a ten důvěřujíc Kufaltovým vábivým řečem mu dá doporučení k továrníkovi Zahnemu (Č. Řanda). Ke svému vzestupu na společenském žebříčku bezohledně využívá náklonnosti tamější sekretářky I. Janžurové i své kolegy, bývalé trestance, opilce Oserse (P. Haničinec) a lstivého Maacka (I. Racek). Podvody, nestoudná manipulace a dluhy však panu Kufaltovi neprochází věčně, jak se dozvíme v druhém dílu inscenace, kde ho neustálý kolotoč hanebných lží a dechberoucí přetvářky postupně začne dohánět a jeho kariéra nabírá sestupnou tendenci. V okamžiku, kdy mu začíná téct do bot a jeho věřitelé na něj naléhají, aby vrátil půjčené peníze, se rozhodne vsadit vše na jednu minci a vykrade klenotnictví. Ačkoli činí i nemožné, aby si zachránil zbytky nově nabyté reputace, jeho dny na svobodě jsou sečteny. Inscenace je nabitá nejlepšími českými hereckými jmény, kromě už zmíněných osobností mě také zaujal vynikající výkon propuštěného vězně trpícího depresemi v podání J. Somra, J. Vinkláře coby hloupého kapesního lupiče Batzkeho či majitele zastavárny J. Holého. V každém případě lze však herectví pana Munzara nejen v závěrečné části, kdy pochopil, že svou vysokou hru prohrál, označit slovem mistrovské a celou inscenaci Františka Filipa s přispěním všech ostatních hereckých výkonů považuji za zcela mimořádně kvalitní dílo a klenot mezi československou televizní tvorbou. (28.02.2018)

Velmi povedený český televizní film (aspoň to tak vypadá), který už sice něco pamatuje, ale i tak mne dostal - s minimem rozpočtu (si představuji) skvěle rozehraje poměrně dramatický příběh (za pomocí několika excelentních herců, zejména Hrušínský je tu úžasný). Film byl uveden na ČT1 na dvě části a já se nemohla dočkat té druhé... nečekané překvapení, skvělé propracování toho, kam nás osud žene, jak se daří s velkým předsevzetím, ale klacky pod nohami, jak nás minulost provází, i když se snažíme před ní zavírat oči...A o tom temném v každém z nás. (16.05.2010)