Otevřený kruh

Kazdy nejako zacina - pani Chytilova v Cisaruv Pekar a pekaruv Cisar, Satinsky s Lasicom v akomsi filme z roku 1962, Smeral neprilis vabnym filmom z roku 1937 , Elo Romancik akymsi muzikalom z 1953 roku, no a reziserka Polednakova touto Kravinou. Film sam nevie, ci chce byt historickym filmom, dramou alebo normalizacnou agitkou. Pribeh je nudny, divaka nezaujme a samotna Polednakova az neskor pochopila, ze prerazi v byvalej federacii az s normalizacnymi komediami, ktore ovsem pojdu sudruhom pekne po chuti. 30 % (07.05.2015)

V první řadě mě zaujalo, že za tímhle skvostem stojí Marie Poledňáková. Pak mě pobavilo, že Luděk Munzar tady obcuje s děvčaty, která později v seriálu o Jakubu sklářovi byly jeho dcerami a snachami. Musel jsem se i podívat, jestli svatba Karla Purkyně opravdu proběhla v době vzniku Prodané nevěsty. Neproběhla, ale to mi právě přijde úžasné. Ať si mě tvůrci tahají za fusekli, když to člověka nutí k zamyšlení, když je to nenápadně vzdělávací, dobře zahrané a s výbornými dialogy. Objektivně to vidím na tři hvězdičky, ale za sebe dávám čtyři. Jenom proto, že takovýhle věci se v televizi netočí už dobrejch dvacet let. (06.02.2013)

Taková školní inscenace, nebo historická ilustrace slavných osob. Studené a dost sterilní, s místy pěknými, místy zcela rutinními byť solidními hereckými výkony, pro mne osobně se to vztahuje i na hlavní postavu. Mám trochu problém s jeho vztahy se ženami, všechny tři jsou takové, jak bych to řekl, salonní? jako z památníku? z Karolíny Světlé? Za shlédnutí to stojí, ale ne za to se vracet. Podle mne tomu chybí koule, abych to vyjádřil jazykem malířským. Najít v tom normalizační agitku, jak zde někdo psal, to chce ale hodně zaujetí. (14.02.2020)

Obětoval skutečnost monumentalitě. A svůj život zásadám, z nichž neslevil ani o píď. Syn slavného otce, bouřlivák a malíř, kterého nikdo neuznával a každý přehlížel, je další z Munzarových výjimečných hereckých kreací před televizní kamerou. Ovšem inscenace, ve které se sejdou herci formátu Karla Högera, Josefa Vinkláře, Hany Maciuchové, Daniely Kolářové nebo Karoliny Slunéčkové prostě nemůže být špatná. Naopak, je skvělá. Nádherná. Delikatesní. Ani se nechce věřit, že ji má na svědomí Marie Poledňáková. (09.12.2016)

(2x) ,,Obraz není kopie skutečnosti, obraz je skutečnost." Nadprůměrná inscenace o jedném z mnoha malířů, jež odolal komerčnímu stylu malování obrazů i nabídkám v této oblasti, zůstal věrný svým pohledům na umění a jen díky slavným známým nežil v úplné bídě. Ale vlastně inscenace nejen o něm. Autoři se ve hře snažili zachytit obraz uměleckého života Rakousko-Uherska, kdy vynález fotografie mohl podle názorů některých postupně vytlačit význam malovaného obrazu..., kdy Evangelista Purkyně vynalezl v rámci své vědecké činnosti kinesiskop (jakéhosi mechanického předchůdce animovaného filmu)..., kdy Bedřich Smetana skládal a připravoval Prodanou nevěstu..., kdy se ve velkém snilo o českém národním divadlu..., kdy se s vlasteneckou ctí šířili coby poklad pohádky sesbírané Boženou Němcovou a hlavní slovo o literatuře v novinách měl Vítězslav Hálek. V konkurenci seriálových Sňatků z rozumu nebo velkých kino filmů jako Z mého života nebo Paleta lásky u mne tahle studiovka trošku prohrává, nicméně zaujala svými dialogy a hereckými výkony. Luďkovi Munzarovi role umělců s náročným životem slušely, ať už šlo o malíře, architekta nebo hudebního skladatele. Názory a postoje hlavního hrdinu Karla Purkyněho zaujaly, jeho "mazaniny" už méně ;o). (75%)                                                                         // Pro Snorlax: Marie Poledňáková v roce 1973 rozhodně ještě nebyla režisérkou komedií a to "své kopyto" měla v té době právě v televizních dramatických inscenacích s tématy z historie. Svou první komedii udělala až v roce 1977. :) (06.12.2018)