Mogadišu
Mogadischu
Mogadishu Welcome
Réžia:
Roland Suso RichterScenár:
Maurice Philip RemyKamera:
Holly FinkHudba:
Martin TodsharowHrajú:
Thomas Kretschmann, Saïd Taghmaoui, Christian Berkel, Herbert Knaup, Nadja Uhl, Jürgen Tarrach, Simon Verhoeven, Tobias Licht, Valerie Niehaus, Franz Dinda (viac)Obsahy(1)
Září a říjen roku 1977 vešly do dějin Západního Německa jako „německý podzim“. Tento termín označoval dobu společenského a politického napětí vyvolaného teroristickými aktivitami radikálně levicové Frakce rudé armády (RAF). Činnost jádra organizace, takzvané první generace RAF, popisoval oceňovaný ambiciózní film Baader Meinhof Komplex (2008). Německý snímek Mogadišu se věnuje události, kterou „německý podzim“ vrcholil. 13. října bylo během cesty ze španělského letoviska Palma de Mallorca do Německa uneseno letadlo s kódovým označením Landshut společnosti Lufthansa s osmdesáti sedmi lidmi na palubě. Akci, která skončila o tři dny později zásahem německé speciální jednotky na letišti v somálském Mogadišu, provedli členové Lidové fronty za osvobození Palestiny, kteří požadovali propuštění vězněných čelných představitelů Frakce Rudé armády. Velkolepě pojatá dramatizace se stejnou mírou zaměřuje na situaci uvnitř uneseného letadla i snahy politiků a specialistů zachránit rukojmí. Ačkoli snímek vznikl coby televizní produkce společnosti teamWorks, díky mistrovské režii a preciznímu scénáři si nezadá ani s hollywoodskými tituly. Výrazně tomu napomáhá dravý reportážní styl, jaký najdeme v soudobých amerických áčkových thrillerech typu Bourneovo ultimatum, potažmo v tematicky podobném Letu číslo 93 (2006) Paula Greengrasse. Ačkoli se film může pochlubit precizní výpravou, maskami, speciálními efekty i nezbytnou materiální podporou letecké společnosti Lufthansa, vyprávění se neopájí retro reáliemi, nýbrž se zaměřuje na drama postav a snahu řešit vypjatou situaci. Výsledkem je evropsky civilní thriller v hollywoodsky dramatickém stylu. Navzdory tradičním schématům se Mogadišu nesnaží únosce démonizovat a naopak i je ukazuje jako lidi lapené v patové situaci. V tomto ohledu si z výborného hereckého ansámblu v čele s německými hvězdami Thomasem Kretschmannem a Nadjou Uhlovou zaslouží vyzdvihnout francouzský představitele vůdce teroristů Said Taghmaoui. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (67)
Urcite pusobivy film podle skutecne udalosti mam rad tyhle snimky co rekonstruji ruzne dramaticke situace z historie film nepostrada napeti rychle utece a je realisticky pojaty neskodi tomu ani televizni zpracovani vse je na profesionalni urovni a i kdyz vi divak predem jak to dopadne tak to filmu nijak neubira rozhodne kvalitni zalezitost Nemci ktery jsem leta proklinal posledni dobou opravdu boduji a dukazem toho budiz i tento film ()
O dost lepší film, než např. Boeing 747 v ohrožení nebo otřesný Přepadení ve vzduchu. A to nejen díky faktu, že jde o skutečné události. Vytknout by se dala snad jen určitá schématičnost, ovšem zase - nevím, jestli to tak lze posuzovat, když se to doopravdy stalo. Jinak herecké obsazení je slušné, ať už se jedná o neznámé civilisty, statečnou letušku (tentokrát nepřibarveno, doporučuju si něco o incidentu zjistit), oba piloty, dokonce i ten hlavní terorista "nebyl nejhorší" (čili mě pěkně sral). Ač akce je ve filmu pomálu, napínavý je to konstatně skoro furt, když se zrovna film nevěnuje politikaření, což si holt odpustit nemohli. Ale na druhou stranu se dost drželi reality, takže žádný vniknutí do letadla ve vzduchu nebo hrdina z řad pasažérů, co zneškodní teroristy. Jakožto zástupce filmu o únosu letadla se řadí k těm nadprůměrným. O to víc, uvážíme-li, že vznikl v Německu. ()
No prosim a tohle v Německu označujou za televizní film. A já pak sedim v kině a musim čučet na trailer na Babovřesky. Nicméně Germáni opět zacílili, vypálili a jako tolikrát se zase trefili. Věrné, až pod kůži zalézající a naprosto se lišící od svých amerických bratranců. Ačkoliv co se postavy kancléře Schmidta týče, byla ta inspirace americkými "trháky" trošku nezdravě vidět. Na druhou stranu místním hrdinům jsem nepřál kulku v první minutě (výborný Kretschmann) a Said Taghmaoui je chlapík, kterýmu bych doporučoval nikde mě nepotkat - navždycky ho budu nenávidět. No a našim filmařům bych připomněl třeba únos vlaku do Selbu nebo únos Iljušinu 18. Určitě by se na to nějaká ta koruna našla. 90% ()
Brilantně vyvážený, převelice atmosférický, autenticky vyhlížející, nadmíru emocionální - a přesto uměřeně civilní příběh ... podle skutečných událostí ... z oněch dávno zapomenutých a svým způsobem idylických časů, kdy teroristé bojovali za své ideály a představy o svobodě - a letadla unášeli primárně proto, aby VYJEDNÁVALI, tudíž cestující měli (navzdory neutěšené situaci) určitou NADĚJI. Dnes jsme se posunuli kamsi na vyšší level - zmínění teroristé se zatvrdili, tudíž už nic nepožadují a bomby v letadlech odpalují rovnou a bez odkladů, neboť jejich jediným cílem je pozabíjet co největší množství nepřátel. Přičemž za nepřátele považují veškeré obyvatelstvo bezbožných nepřátelských států. Trochu si za to můžeme sami, neboť prostřednictvím ohně a meče vnucujeme naše "západní" hodnoty kdekomu .. a pak se nestačíme naivně podivovat, co jsme to vlastně stvořili ... jakého zradikalizovaného džina jsme nezodpovědně vypustili z láhve. Neboť svět je komplikovaný: Globalizace je neúprosná, leč světonázory rozličné, rozprostření moci a kapitálu nerovnoměrné, útisk, násilí a nespravedlnost běžné, zbrojařská lobby vlivná a zájmy malých státečků, regionálních mocností i světových velmocí protichůdné ... každý žije (a popřípadě i bojuje) tak, jak umí - a jak mu to okolnosti dané místem a časem jeho pomíjivé existence dovolí ... 4,5* ()
V roce 1977 došlo k únosu letadla Landshut členy Lidové fronty za osvobození Palestiny požadujícími propuštění vězněných čelných představitelů Frakce Rudé armády. Německé televizní drama rekonstruuje tuto událost formou výpravného „amerického“ blockbusteru. Ačkoli patos a obrazová opulence zdaleka nedosahují roviny snímků Michaela Baye, scény s kancléřem Helmutem Schmidtem evokují tradiční schematické momenty, kdy američtí prezidenti v Bayově podání dramaticky dávají rozkaz k útoku či s hrdým hlasem nakřápnutým zajíkavým dojetím oslavují oběť padlých hrdinů. Nicméně zdejší míra patosu a naivity se drží v únosné rovině, takže účelně vede diváky k filmaři zamýšleným emocím, aniž by hrozilo zvrtnutí do nechtěného smíchu či campu. ()
Galéria (38)
Zaujímavosti (2)
- Filmovanie prebiehalo v nemeckých mestách Baden-Württemberg, Berlín, Bonn a Mníchov. Natáčalo sa však aj v marockom meste Casablanca a jeho okolí. (MikaelSVK)
Reklama