Baader Meinhof Komplex

Skutečně dokonalý filmový pokus o reflexi jedné z (četných) bolavých kapitol německých novodobých dějin, o které se obecně příliš neví a která je v povědomí spíše jen nás, pamětníků. Tahle studie podstaty levicového (analogicky by se dalo dosadit i pravicového, což by byl ovšem už jiný film) extremismu a terorismu je na jedné straně čistě konkrétní (skupina kolem Baadera a Meinhofové), ale z obecného úhlu pohledu i nadčasová, stačí se dnes podívat na antiglobalizační hnutí a jejich ,,odpor", např. při setkání států G7. Baader Meinhof Komplex je hodně analytický a (jak jen se to dá) neutrálně se tvářící snímek, svými konkrétními dopady autentických činů konkrétních lidí mrazivě ilustrující zvrhlou podstatu násilí vydávaného za politický boj. Vražda není politickým činem, i když šikovná propaganda řadu lidí bohužel dokáže přesvědčit o opaku. Komplex z Baadera a Meinhofové je skutečně strhující film, i když jeho historická objektivita je samozřejmě do jisté míry sporná, jak už je to u podobných snímků mapujících dodnes nejednoznačně interpretované události (Stoneův JFK, Nixon...) běžné, myslím tím např. jednoznačný výklad smrti Ulriky Meinhofové, která je tu prezentována jako nezpochybnitelná sebevražda, i když později ustavená nezávislá mezinárodní komise se přikláněla spíše k vraždě a tezi, že na oprátku Meinhofovou někdo pověsil už mrtvou. Poučné je také napojení tzv. ,,Frakce Rudé armády" na palestinské hnutí odporu Fatah a na další arabské extremistické organizace, které by se dali zjednodušeně označit jako pre-Al-Kajda (všimněte si analogických video nahrávek s unesenými čtoucími pod nátlakem ideologicky motivovaný text, popravy unesených atd.). Nevím, jestli si sílu syndromu dovedeme vůbec v plné míře představit, ale stačí si jen uvědomit, že RAF existovala v Německu celkem 28 let a byla rozpuštěna až roku 1993! Jestli je nějaký snímek, který ukazuje slabiny podstaty fungování demokracie, pak je to právě tenhle - nevinní doplácejí na neetické jednání, které je záměrně interpretováno jako politikum, jemuž je nakloněna část veřejnosti... Podobné filmy: Mnichov (09.04.2009)

Perfektně zvládnutý a natočený, ale ne tak docela nestranný nebo vyvážený film. Ačkoliv velmi sugestivně ukazuje několikaleté řádění zfanatizované bolševické organizace podrazáků a pokrytců, jakoby v podtextu omlouval nebo dokonce relativizoval jejich jednání, stylem, že tehdejší společnost k tomu vlastně dospěla vlastní chybou. Proto, i přes dokonalou technickou stránku a pevné režijní vedení nemůžu dát více jak 3*, právě pro ten - pro mě nestravitelný - odkaz... (01.04.2010)

Působivá a strhující lekce z německých dějin. Díky přesnému popisu událostí má sice člověk občas problém v postavách, protože se jich to vyskytuje opravdu dost. Jinak je to ovšem řemeslně vypiplaný film s výbornými herci a bezchybnými akčními sekvencemi. Režisér se snaží nenadržovat ani jedné straně a chce stát někde uprostřed, ovšem já si názor udělal snadno a fakt jsem si z celého srdce přál, aby je charizmatický Bruno Ganz pochytal co nejdřív. Škoda, že je to až moc dlouhé a ty pasáže ve vězení se mohli trochu prostříhat. Jinak jde o opravdu výborný film, kterým se chce německá kinematografie opět vypořádat se svou ne zrovna pěknou minulostí. A opět se jí to povedlo. (04.06.2010)

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

Obdivuji Němce zato, jak zvládají v poslední době přesně to co mi v naší kinematografii schází snad vůbec nejvíce. Umění popasovat se s vlastním pokaňkaným názorově neujasněným stínem minulosti, aby to fungovalo jak v čistě filmové rovině, tak i jako jakž takž nestranné "zúčtování s minulostí". Nejdříve Good bye Lenin, Pád třetí říše, poté Životy těch druhých, svým způsobem i Náš vůdce a nyní Baader Meinhof Komplex, který má navíc jednu nezanedbatelnou přidanou hodnotu - je z těch jmenovaných jasně nejlepší. A to tak, že mi ani nevadil nesmyslně pozdní čas uvedení na Febiu. Aspoň jsem využil pražskou nočku i na něco jiného než k návratu z hospody či letiště. Akorát škoda výrazného opadnutí tempa v druhé polovině. Je to díky chronologickému vyprávění sice zcela logické, ale stejně bych ocenil tu a tam nějaký oživující flashback, který by rozvířil tu tlachací šeď (neplést s nudou!) během procesu. PS: Jó, to takhle kdyby si někdo u nás vzal do péče Mašíny, jako to udělal Edel právě s RAF, tak to by bylo něco... (28.03.2009)