Verejný nepriateľ č. 1

Po řemeslné stránce naprosto výborné, akce parádní (hlavně útěk a následný útok na věznici neměl chybu) a některé scény správně silné. Jenže to má také klasický neduh životopisných filmů, kdy se někdy přesunete až hodně vpřed a člověku chvilku trvá, než mu docvakne kdo je zase tahle nová postava a kam se sakra poděli ty lidé co tam byli předtím. Mesrinovi jsem se taky moc pod kůži nedostal a pořád jsem nechápal jeho vyjímečnost a oblibu u médií. Vincent Cassel je ale naprosto bezchybný. 70% (23.08.2010)

Profesionálně (myšleno řemeslně) perfektně zvládnutý film, kterému kameramani, zvukaři, střihači, tvůrci zvláštních efektů... nemají co vytknout. Přesto je jaksi vykalkulovaný, studený, nepouští diváka k hlavní postavě. Je poutavé sledovat, co všechno bude následovat, jak to Mesrine zvládne, ale stěží se dá jít s ním. (28.08.2009)

První setkání s gangsterem Jacques Mesrinem a ihned spokojenost. Richet vytvořil zajímavý pohled na Mesrinea, který je nepůsobí jako snaha u druhý Baader-Meinhoff komplex (retro stylizace spíše po troškách a snaha o naprosto přesná fakta nejasná). To je pouze dobře, protože slavné francouzské kriminálky se díky Mesrinovi vrací na scénu a i přes hlavní postavu gangstera, jde o návrat velmi příjemný. Vincent Cassel se snaží jak může a jeho Mesrine působí skvěle, snad jen bych vytkl jisté nedořečenosti (proč je Mesrine tak jiný gangster, proč nepomstil "nejmenované" mrtvé přátele...). Celkově film působí skvěle, rychle ubíhá, neustále se něco děje a samotný Mesrine je skvěle zahraný a třeba jeho útok na věznici je i správně šílený (nebýt to "podle skutečnosti" tak by asi diváci kroutili hlavou:)). Velmi dobře vymyšlené a natočené bez špetky nevkusu. Přesto jak je Veřejný nepřítel č. 1 skvěle udělaný a zahraný film, chybí mi v něm něco, co by mě nutilo se k němu vracet... (31.07.2009)

Šok číslo jedna: On to vůbec není ten film, na který jsem v kině viděla ukázky. S tím přichází šok číslo dva: Ona je to vlastně jen první část jakéhosi eposu o jednom francouzském lupiči a pokud chcete znát konec, budete si muset pustit ještě pokračování (což bude asi to, na co jsem viděla trailer). Šok číslo tři: Ona je to vlastně taková lehce nesourodá mozaika okamžiků ze života, které jaksi vůbec nezapadají do sebe. Šok číslo čtyři: Některé momenty jsou vystiženy jen v tak hrubých obrysech, že vůbec nechápete, proč ty postavy vůbec něco takového udělaly (tedy pokud vůbec víte, kdo jsou vlastně ty postavy a co v ději dělají). Šok číslo pět: Režisérovi a scénáristovi asi slovo "gradace děje" moc neříká. Závěrečné konstatování: I přes všechny tyto zápory je Veřejný nepřítel č. 1 zatraceně dobře natočený film, který obsahuje přesně ty mafiánské prvky brutality, ve kterých se moje zkažená duše tak vyžívá. Áááááááááááách. (17.12.2008)

Jacques Mesrine: Reservoir Dog nebo Baron Prášil? Sága o francouzské gangsterské celebritě zakončila můj víkend s Casselem a já po něm odhazuji vůči manželovy Monicy B. svou infantilní žárlivost a smekám. Disponujíc výhodou vidět oba filmy bezprostředně za sebou jsem byl svědkem rozkošně natočené první půle s už pohublým Vincentem (nenatáčelo se chronologicky, nýbrž od konce, kdy měl 20 kilo navíc), jenž i přes svou útržkovitost splnila účel a dokonale mě navnadila na tu druhou. Teď jen čekám, že do těch téměř skvěle šlapajících kapesních hodinek dosadí Richet to pověstné poslední kolečko a stvoří tak dokonalý stroj.. (15.07.2009)