Botostroj

V první půlce jde Botostroj ještě docela dobře vnímat jako ohromně vtipnou parodii na propagandistické filmy. Toporná šablonovitost, jasné vymezení rolí, nepřehlédnutelný ideový kontext... a k tomu lahůdkové gagy, jež by se neztratily v leckterém absurdním dramatu (jako např. ten s prezentací prototypu dělnického záchodku, který se panu šéfovi nelíbí pro vysoké pořizovací náklady, a tak ho kladivem poněkud zlevní a poté s nadšením dokonale úlisného kapitalisty příjme zlepšovací návrh paní správcové oddělení pro sociální péči na odstranění zcela zbytečného sedacího prkénka). Ano, můžeme tento film brát jako guilty pleasure a důvodů pro to lze najít dost. Jenže s přibývající stopáží je alespoň pro mě dost obtížné ignorovat fakt, že toto není jen tupý propagandistický film, nad kterým se lze s bezpečným odstupem desítek let a luxusu svobodné společnosti usmívat ("Hlad tam [v Sovětském svazu] rozhodně není!"). Ten film je totiž především dost odporný hejt na Tomáše Baťu, Jana Antonína Baťu a Tomášovu manželku Ludmilu (to má být ta zmiňovaná správcová oddělení pro sociální péči), tj. nepropaguje pouze nějakou ideologii, ale podněcuje nenávist ke konkrétním lidem. Ti se mohli bránit za první republiky (byť mediálně dost sledovaný proces s autorem předlohy Svatoplukem Turkem tehdy trval nějakých pět let), v padesátých letech však zadavatelům nestálo v cestě nic a za pomoci skupinky ochotných (Vávra, Valló aj.) vytvořili neuvěřitelnou dehonestaci plnou krutých lží. A co je na tom všem nejsmutnější, kvůli čemu to od určitého okamžiku nemůžu brát jako jakýkoli pleasure, je poznání, že tato propaganda a tyto děsivé karikatury fungují, a to i dnes, kdy se v určitých bublinách lze v souvislosti s tímto filmem setkat nejen s pochopením pro takto koncipované "sociálně-kritické" dílo, ale i s jeho pozitivním přijetím (včetně zobrazení Baťovy rodiny). A to je děsivé. (27.09.2020)

POZNÁVÁTE MĚ, MALHORNE??? Vždycky, když Villém Besser ukázal ten svůj půlmetrový úsměv, čekal jsem že se ozve "cink!" Tyhle komunistické sračky vás buď naštvou, nebo pobaví. Co jsem nečekal, byla ospalá nuda a nezájem. No aspoň, že v tomto klenotu socialistického realismu nehrál Rudolf Deyl mladší. Jožka, vracející se domů, zdraví svou rodinu, která pracuje na poli, slovy: "pomáhej Pán Bůh!" To jste trošku nevychytali, soudruzi! :-D (26.11.2009)

Sám nevím, zda to byl jen zlý sen, či jen krutý omyl, že se tento film natočil. Nejdřív jsem si myslel (ano, čtete dobře, já myslel), že to bude nějaký dokument o Baťovi, ikdyž rudý obal mi říkal něco jinného... v určitých částí filmu jsem si i říkal, že namísto rudé barvy na obalu by měl být hákový kříž. Ovšem po scéně, kde se hlásalo, jak se kráásně mají v rusku mne přesvědčilo to, že rudý obal je zde na místě!! Taktéž otázka v podobě " Vy jste komunista?" "A kdoby nebyl!!" mě opravdu odrovnala... nevěděl jsem jestli se mám začít smát... nebo začít brečet. Inu ale má to i své výhody, za kterou uděluji celou JEDNU hvězdičku! A to dějepisnou aneb zde můžeme krásně vidět, jak totalitní režim zamíchal kartami i v kimenatografii. Každopádně toto je jiným slovem sprostota a už se psychicky připravuji, že mne čekají další "veledíla" (Rudá záře nad Kladnem či Nevěra ) a ty co ještě určitě vyjdou (otázka smát se a těšit se nebo brečet a bědovat?) (09.01.2010)

Tento film mohl být velkým politickým činem. Mohl z kořenů vyvrátit onu pompu, kterou za první republiky vytvořili Baťovi jeho agitátoři. Onu vymyšlenou legendu o bodrém českém podnikateli. Tvůrci filmu měli k tomu nejlepší předpoklad — Svatoplukův reportážní román "Botostroj", který již v době svého vydaní za minulé republiky vyvolal tolik hněvu mocných a tolik obdivu vykořisťovaných. — Nestalo se však tak. Tvůrci filmu nedovedli vytvořit tak silnou filmovou fresku, která by byla s to se vyrovnat se všemi úkoly. Chtěli odhalit vlčí prostředí kapitalistického Botostroje, chtěli ukázat, kdo to byl šéf. Upadli však do schematismu, který dává filmu vyznít na mnoha místech značně hluše. A nepodařilo se jim ani vytvořit živé typy největších bojovníků proti kapitalistickému zlu — komunistů. Tu zůstali hodně na povrchu a vytvořili postavy matné a nepřesvědčující. Tím vším film značně ztratil na svém politickém ostří i umělecké přesvědčivosti. Filmový přehled 38/1954 (31.05.2009)

Je až neuvěřitelné jak komunisté dokázali převrátit pravdu a ze slušného člověka, který se provinil jen tím, že byl úspěšný podnikatel, udělali nejhorší zrůdu a diktátora. Ve své době musela mít tato propaganda velký vliv. Vzhledem ke své úchylné zálibě v budovatelských a propagandistických filmech musím dát alespoň jednu *. (22.02.2010)