Réžia:
Čeněk DubaKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Josef Bek, Svatava Hubeňáková, Jiří Vala, Jaroslav Vojta, Vladimír Řepa, Miloš Nesvadba, Miroslav Polach, Jaroslav Rozsíval, Vladimír Hlavatý (viac)Obsahy(1)
Příběh o přátelství na život a na smrt zachycuje skutečnou událost, ke které došlo v zasněžených Krkonoších v roce 1913. Aktéry dramatu byli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyžařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata. Děj filmu se odehrává mezi roky 1912 a 1913 a je zarámován dvěma mezinárodními závody v běhu na 50 km. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ženy Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí. Začne vát silný vítr a sněžit, přijde krutý mráz a pro závodníky to znamená boj o holý život... (Česká televize)
(viac)Recenzie (87)
Tento film je na mne už moc velká prehistorie a vizuálem to působí jako prvorepublikové veselohry, ale musím dát čtyři hvězdy za 1) námět sportovní tragédie lyžařů Hanče a Vrbaty z roku 1913, důstojný filmový pomník 2) herecký koncert sympaťáka Beka 3) je to snad první československý film se sportovními záběry ( hned úvodní sjezd na horách byl na svou dobu asi velkou podívanou v kinech ) zimních sportů točené v přírodě. ()
Jedna z nejznámějších tragedií českého sportu ve velmi milém zpracování. Ideologické zatížení je vcelku snesitelné. Ani protiněmecké tendence nejsou tak silné. Během samotného osudného závodu se stávají kamarádi i z Hanče a jeho největšího soupeře Bartla. Poslední Hančův rok, jeho manželství, problémy i ambice jsou zachyceny velmi střídmě, ale pravdivě. Po celý snímek visí ve vzduchu očekávání známé tragédie, což mu dodává zajímavý nádech. Vlastní závod a jeho nešťastné rozuzlení jsou pak působivým dovršením celého filmu. Důstojná pocta slavným českým průkopníkům lyžování a sportu jako takového. ()
V dětství jeden z mála hororů, které byly k vidění. Umrzlý umrlec s bílým (ojíněným) obočím mne strašil ve snech. K tomu ta dramatická hudba. Brrrrrrrrr! Ta jména (Hanč a Vrbata) jsem doposud nezapomněl. Ale i po letech působivý film, byť ta sportovní motivace, která vedla k tragédii, je pro mne vlastně dost nepochopitelná ()
Sice se zub času na tomto filmu hodně podepsal, ale i tak jde o kvalitní rekonstrukci smutné události, jejíž hlavní devizou je kontrast mezi počáteční idylou Krkonoš jako ráje lyžařů a jejich odvrácenou tváří, která dává naplno najevo svou nelítostnost (ona sněhová bouře byla provedena tak ralisticky, že mi začala být doma v teple pěkná zima!), v tomto ohledu funguje film na výbornou, ve všech ostatních trochu pokulhává. ()
Strhující drama přátelství dvou kamarádů a obrovské lásce k lyžování, která je nakonec oba stojí život. Díky natáčení v opravdových reáliích horského zasněženého prostředí je film silný a nepůsobí lacinou studiovkou. Pěkně se blýskl i hudební skladatel Jiří Šust. Když jsem kolikrát film viděl jako děcko, poslední scéna mě vždycky doslova uhranula. A je tomu tak i dnes. Tenhle film nestárne a patří k našim nejlépe natočeným dramatům podle skutečných událostí. ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (10)
- Josef Bek byl nelyžař a musel být dublován. Po uvedení filmu dostával pozvání k lyžařským závodům. (ČSFD)
- Přímý účastník této události, všestranný sportovec Emerich Rath, po premiéře filmu prohlásil, že snímek neodpovídá skutečnosti. (Olík)
- Ve filmu je citována hra Aloise Jiráska Gero (1904). (NinadeL)
Reklama