Muži, ktorí nenávidia ženy

Docela košatá kriminálka s obsáhlou zápletkou a několika vedlejšími liniemi, které spolu s hudbou pěkně podbarvují atmosféru příběhu o mužích, kteří nenávidí ženy a dívce s tetováním draka... Právě ona dívka v excelentním podání Noomi Rapace je na filmu to nejlepší a paradoxně ústřední kriminální případ to nejslabší. Okruh podezřelých zůstává "anonymní" a divák k němu, stejně jako k oběti, nemá žádný vztah. Připočtěte si k tomu pár logických děr a je jasné, že vražda Harriet Vangerové nemůže být pro film stěžejní. Pak je tedy pěstí na oko, že po výtečném vyvrcholení přichází ještě natahovaný závěr s nepříjemným patosem, což by jinak člověk od temné a syrové severské kriminálky nečekal... Přes veškeré mouchy má ale film chytlavé a zajímavé jádro, které se v davu rozhodně neztratí. 7/10 (07.02.2012)

Na tenhle film jsem čekal hodně dlouhou dobu. Nakonec jsem se rozhodl, že si nejdřív přečtu knihu a pak se pustím do samotného filmu. Knihu jsem ale zfouknul během pár dnů, což jsem ani sám nečekal. 550 stránek už je nějaká štangle a tak jsem si říkal, že to bude trošku nadýl. Nakonec jsem se dost divil, když jsem po třech dnech knížku přečet a sám sebe nechápal, když jsem v šest ráno prostě musel vstát, abych si mohl udělat čaj a zbytek dočíst. Přiznám se, že se mi to nikdy nestalo a byl jsem tím dost překvapenej. Nakonec jsem knížku přečet, letěl do práce a po práci okamžitě nalít na film. U filmu mi nakonec vůbec nepřišlo, že trvá dvě a půl hodiny, ale zase jsem se rozčiloval, kolik toho pozměnili. Nečekaně pár věcí pozměnili. Například závěr mě překvapil tak, že to sem prostě napsat musim. Ale to už je na tvůrcích. Na druhou stranu mě zase fascinuje, jak si té knižní série Švédi tak váží, tak moc, že si všecky tři filmy stočili v jednom roce...kdyby jim náhodou jeden z herců umřel, aby to pak nebylo nedokonalý...to mě fakt překvapilo. Popravdě ale svojí práci dokonali výborně. Možná jsem si řikal, že kdybych knihu nečet, tak budu v příběhu dost tápat, ale bylo to spíš tím, že jsem vlastně četl daleko podrobnější příběh, než je samotný film. Ten ale celkový příběh převedl docel schopně do takové filmové podoby, kterou si zaslouží. Od začátku jsem tak počítal s pěti hvězdami. Ty mi nakonec srazil uplný konec, ale na ten se můžu vykašlat. Radost z příběhu mi to prostě nezkazí, nemůže. Další věc je taky fakt, že kniha má ten konec typicky severský, přičemž film už je na tom podstatně hůř. Možná to má ale jistou spojitost s druhým dílem, no uvidíme časem. (05.10.2010)

Toto by ani Fincher nenatočil lepšie. Naposledy som mal podobné pocity dokonalosti príbehu a zauzlenia zápletky pociťoval práve pri jeho 'Se7en'. Film disponuje dokonalou pútavosťou, majstrovským gradovaním zápletky, poirotovským rozuzlením a nonšalantným ukončením. Jednoducho skvostík. 95%. (23.06.2010)

Asi takhle: Mám ráda švédské kriminálky, protože už jen ono chladné prostředí dokáže krásně vykreslit ponurou, nejasnou atmosféru. A ještě radši mám kriminálky, které jsou vlastně více o hlavních hrdinech (vyšetřovatelích) než případu samotném. A Män som hatar kvinnor oba tyto požadavky splňuje dokonale. Příběh se možná odvíjí pomalu, zvláště jste-li navyklí, že v podobné stopáži hollywoodští detektivové dotáhnou ke konci průměrně 3 - 4 případy, ale mně tenhle poklidný, strohý děj seděl, vlastně mě až místy mrzelo, když došlo k nějaké té honičce a dlouhému rozebírání, proč kdo co vlastně (ne)udělal. Knihu jsem nečetla (a jak se znám, asi si ji v nejbližší době ani nepřečtu), ale film si mě pomalu omotal kolem cívky a zdá se, že mě v nejbližší době nepustí. Chci vidět další dva díly trilogie a upřímně se obávám, co z toho za dva roky vytvoří Fincher s Danielem Craigem. Švédské příběhy by měly být ponechány ke zpracování Švédům. I když třeba takový Wallander z produkce BBC s Kennethem Branaghem v hlavní roli je důkazem, že se někdy i cizinci severského filmu zhostí výborně. (23.07.2010)

Trilogie Millenium patří k absolutní špičce svého žánru. Vesměs vynikající, v horším případě dobré výkony herců i kvalitní scénáře přibližují s neobyčejnou citlivostí odvrácenou tvář zavedené skandinávské demokratické země. Filmové ztvárnění literární předlohy nemůže být v žádném případě doslovné; byla by to látka po rozsáhlý nejlépe televizní seriál. Poněkud divadelní dojem - to není v žádném případě z mé stany hanlivé konstatování - není na škodu. Životní příběh dívky neobyčejné vůle a nevšedního intelektu, vystavené stěží představitelnému utrpení, její doslova mužný zápas o sebe samu, průhledy do vyšší skandinávské společnosti, to všechno přinejmenším rehabilituje to ono, co je pro jiné podnětem k odstupu nebo despektu vůči nevšednímu dílu špičkové skandinávské filmové velmoci. (18.07.2017)