Irčan

Ale jako jo. Irčana mužem dát vedle Mafiánů a Casina jako pomyslné důstojné zakončení Scorseseho "trilogie smrti" .. Ale to ěaskovani s digitálním omlazovanim...Alovi je už skoro osmdesát a v jiných filmech vypadá sakra frajersky. Harvey a Bobík jsou taky stále k světu a to jsou skoro stejně staří jako Pacino. Mělo to fakt být jako v Tenkrát v Americe, kdy mladší verze hráli jiní herci. (29.11.2019)

Odbory vs. vláda v Americe 70. let, to mě zrovna nebere. Svižností vyprávění a poutavým zobrazením mafiánského světa je to ale téměř taková pecka jako Goodfellas. Navíc se zde pohybujeme mnohem výš, mezi nejvyššími šaržemi americké mafie v Americe daného období. De Niro to má s umělou mladou tváří se starýma očima nejtěžší, v první polovině je potřeba si na digitalizaci zvyknout. Svého zabijáka hraje v tradičním pojetí, jak ho máme z podobných rolí vžitého. Pacino je originálnější, Hoffu stělesňuje excentricky, s politickým entuziasmem, obrovskou hrdostí a morálně nejčistšími úmysly z celé party. Nejvýraznější herecký výkon filmu. Pro mě největším potěšením byl ovšem Pesci, tichá voda která o životech rozhoduje. Z apatického šílence s nožem v ruce (Goodfellas) k megavlivnému hráči s citem pro mafiánské šachy, na kterého se můžou spolehnout všechny strany. Bravurní v každé scéně. Keitel dostává minimum prostoru, zato v postavě jednoho z nejrespektovanějších kápů dané doby. Režijní trademarky, které ještě více vyniknou při opakovaném shlédnutí. Vrcholní scéna, u které tuhne krev v žilách, podkreslena ne napínavou hudbou, ale absurdním dialogem o rybách. Stopáž vůbec nevadí, tato “road-movie” je o nostalgickém potěšením z Martiho unikátního stylu a legendární herecké interakce, jak je už v dalším filmu nezažijeme. (30.11.2019)

Četla jsem Scorseseho komentář o tom, jak Hollywoodská studia nechtějí financovat podobné filmy s hvězdným obsazením a dávají peníze jen do dalších a dalších komiksových děl. Říkala jsem si, jo, mají to dneska těžké i hvězdy takového ražení, jako je Scorsese, De Niro a Pacino a na Irčana jsem se těšila jako malá holka. O to větší je to pro mě zklamání. Už po chvilce filmu jsem se začala ztrácet v množství postav a dějů, chvílemi mi ani nebylo jasné, proč daný člověk dělá zrovna tohle a některé konverzační úseky byly dost nekonečné, ostatně jako celý film. Dokonce i o tom nejzásadnějším zvratu, který se stane až někde v poslední hodince, nemám vůbec jasno, proč k němu došlo a proč postavy jednaly tak, jak jednaly. Al Pacino byl skvělý, Robert De Niro byl sice "krásně" omlazen, nicméně to vypadalo prostě divně a navíc bohužel jeho stařecké pohyby se nevytratí, když hraje třicátníka, který má být plný elánu a energie, zejména když si jde fyzicky vyřizovat s někým účty. Kdyby do role "mladého" Franka obsadili mladého herce, který je De Nirovi podobný, udělali by myslím mnohem lepší tah. Chápu, že z úcty a kamarádství to nešlo, ale takhle je to prostě divné, ať se na mě nikdo nezlobí. Ostatně, jen z úcty jsem s trochou sebezapření celý tenhle film i dokoukala, protože to bylo pro mě místy opravdu utrpení - nedokázala jsem sympatizovat s jedinou z postav a místy nekonečné dialogy ty tři a půl hodiny byly prostě ubíjejícíc. Zejména z nostalgie, úcty, ale také řemeslné dokonalosti (a za Ala) tak dávám 3* a dodávám, že se už zas tak moc nedivím, že do tohohle filmu se Hollywooským studiím moc nechtělo... (25.06.2020)

Na film jsem se skutečně těšil od konečného potvrzení produkce. To obsazení prostě nemohlo zklamat a beru to jako jedno obrovské rozloučení za gangsterskou ságou, kterou Scorsese (a nejen on) se svými dvorními herci točil v minulém století. Zklamaný nicméně jsem, hlavně v tom kontextu, že jsem před pár týdny koukal na Tenkrát v Americe a tam zkrátka Irčan není. Pomlaskával jsem si při oznámení tři a půl hodinové stopáže a plně chápu, že si to lidi uměle rozdělili, k nelibosti slavného režiséra, na více částí...ostatně jsem to tak udělal také a věnoval tak tomuto filmu dva víkendové večery, protože jsem se zkrátka občas nudil a nevydržel jsem to. Pravděpodobně to bylo zapříčiněno pouze mým momentálním rozpoložením, ale zkrátka jsem čekal něco jiného. Aniž bych chtěl ve svém krátkém komentáři nějak dále rozvíjet De Nirovu, Pacinovu, Pesciho a Keitelovu spolupráci více, než pouhým konstatováním, že je zkrátka radost sledovat tyto zasloužilé matadory světové kinematografie pohromadě, nejde se nezmínit o jejich tolik propíraném omlazování, díky němuž se film rozpočtově vyšplhal do astronomických rozměrů a i gigantovi typu Netflixu pomůže film ospravedlnit až případné oscarové ocenění. Omlazování je vskutku zvláštní. A to do té míry, že jsem krom vyložených flashbacků měl problém poznat, co je CGI a co divně spravená maska, hlavně Robert De Niro vypadá strašně zvláštně. Ale nic co by kazilo můj zážitek, což je asi největší pozitivum, v jaké tvůrci a odborníci od počítačů doufali..dle ohlasů ale soudím, že to je značně individuální a jelikož je to hrozně provařená informace (datum uveřejnění tolikrát odsouvalo), že se na to diváci budou o to více soustředit. Irishman je zkrátka film, který budí emoce a pravděpodobně si jej v budoucnu budu chtít zopakovat. Pokud si tedy radši znovu nepustím Příběh z Bronxu nebo Casino. (02.12.2019)

Přijde mi zajímavé, jak pocity fascinace u Mafiánů a Casina ve smyslu, kam až jsou schopny postavy zajít a jak to všechno funguje střídají u Irčana pocity nostalgie. Vidět de facto ten samý mafiánský příběh po třetí bude nevyhnutenlě méně záživné, méně fascinující, méně šokující a bohužel také méně intenzivní, nicméně může to působit o to více hřejivě - když se na plátně sbíhají staré známé hvězdy a tak trochu ve stylu Rychle a zběsile pro nás udělají "one last job". Scorsese ví, jaká jsou divácká očekávání, vychází jim vstříc, servíruje jednoduše to, co jsme vždycky chtěli, ale přesto nebo možná právě proto nemůže být Irčan nikdy tak dobrý jako byli právě Mafiáni a Casino... 8/10 (17.12.2019)