Drákulův polibek

Mnozí si podle nepříliš velkého hodnocení na internetu můžou říci, že jde jen o další neoriginální zpracování známého Stokerova románu, ale není to zas až taková pravda. Tento televizní film se drží literární předlohy jen „okrajově“ a scénárista Stewart Harcourt se příběh pokusil obohatit poněkud odlišnější zápletkou. Svým způsobem se mu to i povedlo, ale nedá se říci, že by to byla nějaká velká sláva. 5/10 (15.08.2011)

Taková běžná televizní demence s poněkud křečovitou snahou o originální podání Stokerova krvosaje. Nevadili mi herci, kteří (snad až na Mínu v podání Štefky Leonidasů) typově neodpovídali dosavadním zaběhnutým představám... a docela s povděkem jsem uvítal i prvotní snahu o netradiční výklad látky. Jenže ono to "obohacování" literární klasiky o invenci televizních pisálků zhruba od půlky filmu šeredně skřípe, pak se na několika místech zadrhne, zaškytne a vrcholí takovým nějakým narychlo upatlaným závěrem. A jestliže se tedy v prvních 40 minutách dá mluvit o snaze přijít s novou myšlenkou, pak zbytek filmu je už jen o neschopnosti tu myšlenku jakkoli rozvést. Další atributy už jen ve zkratce: Akce příšerná, Napětí nulové. (24.05.2010)

Tak špatné zpracování to zas není, i když se úplně nedrží předlohy a to s tím syfilisem je celkem zbytečná blbost. V roli Míny exotizující herečka řeckého původu Stefanie Leonidas. Hodnotím silnými třemi hvězdičkami, některé sekvence byly na 4, jiné bohužel naopak jen na 2. Jako celek je z toho průměr, a tak pořád si budeme muset na kvalitní natočení Drakuly počkat. Podle mne je zatím nejlepší ta česká, chudičká, černobílá, televizní adaptace Anny Procházkové... (23.01.2010)

Popravdě řečeno, tohle zpracování Drákuly mi vůbec nepřipadá tak katastrofální, jak by mohlo naznačovat zdejší hodnocení. My, co jsme zvládli knihu víme, že je velmi odtažitá a pro dnešního čtenáře trošku zdlouhavá. Což ovšem vůbec neznamená špatná! Někteří literární kritici zastávají názor, že původní Dracula má být metaforou prudce se rozvíjející industriální společnosti, jež bez milosti vysaje každého lidského jedince. Nevím. Každopádně ona milostná linka, kterou rozpracoval Coppola, úplně chybí (stejně jako motiv vzájemné závislosti upíra a jeho oběti). V Drákulově polibku je valašský vojvoda dostatečně slizký (žel, nikoli majestátní a děsivý); motiv syfilidy a manželství, jež nebylo konzumováno by mohl být narážkou na bigotní viktoriánské mravy a pokrytectví obecně. Van Helsing vystrašený jako malé zvířátko je hodně netradiční a zajímavý. Co se týče dnes oblíbených oduševnělých a niterně rozervaných upírů (zcela odlišných od Stokerovy představy i představy Billa Eaglese), patrně nejlepším dílkem na toto téma je (IMHO) Martinův román Fevre Dream (česky: Sen Okerwee). P. S. Zdá se mi to, nebo Holmwooda nechal režisér zemřít 2x (poprvé zlomený vaz místo slíbeného čištění krve v rámci okultní seance; podruhé utržená hlava v "konečném" zúčtování s Drákulou)? A Holmwoodův výrok o Slovanovi má být ukázkou panské přezíravosti nebo scénáristovy nedovzdělanosti (předpokládám, že neměl na mysli užití staroslověnštiny jako liturgického jazyka)? 2,7 hvězdičky (04.02.2010)

Přemýšlela jsem, jaké kousky vlastně hodnotím třemi hvězdičkami... Odpověď? Ty, s nimiž si tak nějak nevím rady. Nenaštvaly mě, ale ani mě nenadchly a nic mi nedaly. Bohužel, tohle je právě jeden z nich. Film to nebyl špatný, moji oblíbení herci (Dan, Sophia a Poirot) se snažili, seč jim síly stačily, ale filmu nestačilo ani to. Některé záběry vskutku zajímavé (hm, dát si to před spaním asi nebyl úplně nejlepší nápad), a staršího a slavnějšího předchůdce opravdu nekopírovaly, ale celkově to bylo jakési nedotažené, tak, i když nápad příjezdu Vlada Draculy do Anglie byl rozhodně zajímavý a neotřelý a ačkoli jinde miluju otevřené konce jako rozuzlení, tady mě spíše zaskočil. Nebo si prostě myslete, že jsem udělila za každého z mých oblíbených herců, kvůli nimž jsem se to odhodlala zhlédnout po jedné hvězdičce... (Nejpravděpodobněji je to ale jako obvykle 2 za film a jedna za Dana... :-)) (04.10.2013)