Obsahy(1)
Dokumentární koláž o proměnách génia loci historického centra města. Praha a s ní často zmiňovaný génius loci – nebo-li duch místa. Tvoří jej pouze významné historické objekty, události či osobnosti, které se do historie „srdce Evropy“ nesmazatelně zapsaly? Velkou měrou jej měnila i každodennost. Ale jak pokračuje vývoj v centru města, které vyrostlo na stupních kotliny formované Vltavou a je zároveň přirozeným zeměpisným středem i duchovním vyvrcholením své země. Dá se vytušit, že paralela změn v Praze je jakousi paralelou změn naší společnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
První část vzpomínající na stará zakoutí Prahy byla vcelku zajímavá, ale v druhé půlce se dokument přehoupl do čehosi, co mi připomínalo domov důchodců stěžující si na tu dnešní mládež (v tomto případě dnešní infrastrukturu v centru Prahy). Vážně ve mně účinkující málem vyvolali soucit, protože musí bydlet na Malé Straně... pcheeee... ()
Zklamání úměrné očekávání. Miluju Prahu, tu starobylou i tu novou i tu úplně špinavou, zaplivanou a pochcanou. Ale většinu lidí vystupujících v tomhle dokumentu bych asi za přátele mít nechtěl. Hodina plků o tom co bylo a co je teď, ovšem bez jakékoliv myšlenky, jen s tím zoufáním, že je to jiné. Záběry nebyly úplně špatné, ale hodnocení ponižuju o zmrvení tak vděčného námětu. Nenapadlo by mě, že dokument s názvem "Mizející Praha" jde udělat tak špatně. Jediným plusem byla jedna vskutku horrorová věta takové té paní co koukala do rohu a hrozně pomalu a zbytečně hovořila (teda až na tu větu): "...hodně dětí tady zmizelo vocuď...". No já jsem přesvědčený, že ta paní o těch zmizeních ví víc než uvedla.... ()
Vcelku hezky udělaný dokument o tom, co každý Pražan, který se vydá do středu města, hořce pocítí. A sice to, že si zde připadá cizí a nevítán. Nebyl jsem v tolika městech, abych mohl říct, že je tento jev běžný a nevyhnutelný, ale vždy mě z něj přepadá úzkost a dojem, že centrum města to odnáší až příliš. Na tomto dokumentu se mi líbilo, že dává prostor k vyjádření skutečným jeho obyvatelům (i když to způsobilo, že místy byl až příliš upovídaný), kterým se, jak trefně jedna paní poznamenala, domov kvapem mění v lunapark. ()
...jsem rodilý pražák... cca čtyřicet let jsem bydlela u Kampy na nábřeží... pamatuji se, když v sedmdesátých letech bylo člověku zle, stačilo se jít projít po Kampě, přejít Karlův most tam a zpátky a bylo zase skvěle... dneska si už neumíme představit, jaké to bylo, když za každého počasí, ve dne v noci šel člověk po Karlově mostě sám... nikde žádní lidé... ...nádherná byla ranní svítání, kdy člověk mohl vnímat génia loci sám, na místech staré Prahy... nebyl to prázdný pojem, ale velmi konkrétní pocit přátelské přítomnosti... domy byly omlácené, ale všichni jsme se znali, zdravili se a probírali život... chodili pro horké rohlíky do Malostranské pekárny a přáli si pěkný den... duch Prahy, té staré Prahy byl přítomen a spojoval nás v živou komunitu... ...odstěhovala jsem se... čeští sousedé zmizeli, místo toho potkáváme nové majitele domů, zdraví se rusky a německy, mraky turistů, fasády sice barevné, ale ten známý přítel, přítel Praha zmizel... a tento film je o tom... ..se smutkem díky... ()
Masová turistika je mor, který nám v Praze exemplárně dokazuje, jakou smrtící nákazu představuje pro genia loci. Ten je pak nutno pracně hledat v časných ranních hodinách, než turistický kýčovitý jarmark započne svůj previdelný rej. "Co zůstane pro naše děti? Kdo ví?". Jediné, co mě v tomto "smutném" dokumentu kapku pobavilo, bylo vyjádření zaměstnanců židovského muzea: "Dneska je to samej luxus a nedostupný ceny". Nu pravda pravdoucí, on i vstup do jejich muzea stojí pěkné 3 stovky. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Reklama