Bába

Film pojednává o dívce, která je úplně normální dospívající slečnou. O matce, která ve jménu lásky a bez jakýchkoli pochyb přijme svou dementní maminku do péče a nastěhuje ji dospívající dívce do pokoje. Problém je to "do péče", matka je zaměstnaná žena tudíž převážnou část péče o přebírá dcera. Dívka to samozřejmě vnímá jako obrovskou křivdu a vnitřně se s tím nedokáže vyrovnat - jak se ztrátou pozornosti ze strany matky tak s nedostatkem volného času vlivem péče o umírající babičku. Jsou to pocity, které jsou samozřejmě pochopitelné - kdo říká, že ne tak není schopen dostatečně vnímat druhé. Neříkám, že je pochopitelné chování dcery, říkám, že její pocity jsou pochopitelné. Dobrý úmysl nakonec vede k tomu, že dcera ztratí o kousek více ze sebe - o kousek více lidskosti. O tom ale film není, že? Film pojednává (dle mého) o lásce jako takové, o tom, co jsme schopni obětovat druhému člověku. Myslím, že je to právě čas, to nejcennější. Obzvláště pak čas "obětovaný" člověku, kterého milujeme může být neuvěřitelně očistný - bohužel dcera (i vlivem babiččina stavu) není schopna ji vidět jako člověka nicméně jako břemeno. Ti, kteří tady píší komentáře typu:,, No jo, mladá generace" jsou velmi krátkozrací - zvláště pak to jde vidět v této době. Není to o generaci, není to o době ale o jednotlivcích - vždy budeme mít v naší společnosti lidi, jako dcera, matka a bohužel i jako je babička - a už nezáleží na pohlaví, jméně či čemkoli jiném - je to o charakteru, a sahat někomu do svědomí? Kdo jsem? Nevím, největší vypovídající hodnota tohoto filmu byli oči - oči dcery, která stojí na prahu svého života a už je v nich tolik chladu, oči babičky, která stojí na prahu konce svého života a je v nich tolik života, tolik vlídnosti. (18.02.2021)

Celkem bez publicity vyhrála vloni Zuzana Špidlová (ještě jako Kirchnerová) s tímto zajímavým studentským filmem o konfrontaci stáří s mládím FAMUFEST. Před několika dny na filmovém festivalu v Cannes za něj získala hlavní cenu v sekci cinéfondation (určenou filmovým školám a mladým filmařům). Stejně tak téměř nepovšimnut film vyšel na DVD před Vánoci jako příloha vánočního speciálu časopisu NOVÝ PROSTOR. (27.05.2009)

Kvalitně natočený snímek, který jsem měla možnost shlédnout pri letošním VIII.ročníku festivalu Film ve znamení ryby v Olomouci. Fascinuje mě, že ačkoliv natočený za studií ještě na FAMU, uskutečňovali castingy pro 200-300 lidí... při obsazování si dávali pozor, komu co svěří... decentní podbarvení občas tóny, či krátkodobou melodií dobře dokreslilo děj... U málo filmů se mi zatím stalo, že jsem po shlédnutí nebyla schopná slov a tento je jeden z mála dalších - tedy tentokrát to bylo podmíněno trošku obtížnějším aktuálním velmi realistickým námětem... Ale doporučuju :) Po promítání byla krátká diskuze s kameramanem - normální studentské vyjadřování, což bylo fajné ;) (03.10.2009)

Zklamání. Snad především proto, že Bába oproti mému očekávání neměla absolutně nic společného s realitou. Příběh umírající babičky upoutané na lůžko, o niž se tu s láskou a tu s nenávistí stará její mladinká vnučka, je vymyšlený naprosto nevěrohodně. Nespatřila jsem v něm ani náznak zmiňovaného talentu Zuzany Špidlové. Bohužel. (19.10.2009)

"ŽIVOT PŘECE NENÍ JENOM O TOM UŽÍVAT SI A BRÁT, ALE I O TOM, OBĚTOVAT SE PRO JINÉ A JINÝM DÁVAT." Téma snímku "Bába" je bezesporu nanejvýš vhodné pro současnou mladou generaci, která se chová v duchu myšlenky zachovat si maximálně pohodlí, mít peníze a užívat si. Čest výjimkám, které existují. Bohužel to současné mládí si přeje pouze a jen užívat pohodlí a není ochotno cokoliv pro jiného obětovat. A bohužel si také neuvědomuje, že i to jejich mládí je pomíjivé a jednou přijde jejich vlastní stáří. A jak se dnes chováme ke starým a nemohoucím, to nám v našem vlastním stáří připomene ta další, nastupující mladá generace. A může to být velmi kruté, obzvlášť když nebudeme dementní a vše budeme vnímat. Mám obavy, že zodpovědnost a cit k druhým se v současné době vytrácí jako pára nad hrncem. Ta mladá dívka totiž postrádá pocit vděku vůči své mámě za to, že se o ni máma stará, pracuje, obětuje se, aby ona sama mohla studovat a měla vzdělání a zajištěnou existenci. Ten vděk vlastní mámě by mohla vyjádřit tím, že se na oplátku na určitý čas obětuje sama a s citem se postará o umírající babičku - matku své mámy. Mentoruji? Možná, ... ale věřte, že vím o čem mluvím. Sám jsem se staral o umírající po dobu čtyř let. A vůbec to nebylo lehké. Ale věděl jsem, že své umírající mámě hodně dlužím. Koukněte tedy na ten zajímavý dvacetiminutový snímek a zamyslete se, jak by jste se zachovali v takové situaci vy a zda by to bylo správné. Pět bodů dávám za téma, které si Zuzana Špidlová vybrala, nikoliv za kvalitu snímku z hlediska profesionality. Chápu, že ve finančně skromných studentských podmínkách a s minimálními režisérskými zkušenostmi nemůže vzniknout po všech stránkách profesionální filmařské dílo. Zuzana Špidlová vyslala do světa signál, že může být v budoucnu schopnou režisérkou. Jak to ve skutečnosti dopadne, to nám ukáže až budoucnost. Je to o tom, jaké téma si vybere a nakolik profesionálně jej zpracuje. (23.11.2009)