Raňajky u Tiffanyho

(1001) Film mě v některých neobvyklých aspektech svého příběhu mile překvapil a zaujal, ale při celkovém pohledu je prostě matoucí a nesourodý ten všudypřítomný souboj klasického hollywoodského narativu a queer podivínského úhlu pohledu Trumana Capoteho. Nejpatrnější je to asi v postavě Paula Varjaka, kterého se George Peppard ze všech sil snaží hrát jako klasického silného tichého typa, a přitom ta postava je asi všechno, jenom to ne. Patricia Neal je oproti němu strašně skvělá, a jelikož se jí daří dodat své postavě nejvíc podtextu, skryté ironie a sebeuvědomění, tak se mi na celém filmu líbila asi nejvíc. Co se týče Audrey Hepburn, tak jestliže jsem měla dojem, že v My Fair Lady šíleně přehrává, tak tady to rozhodně platí taky. Možná (a nejspíš) to byla v civilu opravdu fajn dáma, ale jakmile začne před kamerou rozbíjet věci nebo se vůbec pokoušet o jakoukoliv emoci, přijde mi to přehnané a neuvěřitelné. Samozřejmě kapitola sama pro sebe je ta absurdní a bizarní karikatura japonského umělce v podání Mickeyho Rooneyho - v rámci nastavené úrovně stylizace versus realističnost mi to prostě hlava nebere. Často u filmů, které jsou literárními adaptacemi, vypichuji, jak moc z filmu vyčuhuje nebo nevyčuhuje původní knižní struktura, a jestli je to dobře nebo špatně, a většinou to zmiňuji hlavně u filmů, kde je to špatně, ale zrovna v případě Snídaně mi to přijde to evidentní lešení jako plus, protože pomalé plynutí, nenápadné a zároveň skrytě komplikované zvraty a odbočky do rozsáhlých peripetií poskytují ideální prostor pro zobrazení vztahu mezi postavami a zároveň i jejich konkrétní osobnostní vývoj. Hlavně proto je mi ve výsledku vlastně dost líto, že se to všechno, stejně jako ústřední písnička, nakonec utopí v patosu. (26.12.2018)

výborně natočená romantická komedie. Největší zásluhu na tom mají režisér Blake Edwards a nádherná a skvěle hrající Audrey Hepburn. Škoda, že takovéto snímky už se dnes netočí, stejně jako je škoda, že dnes už není takovýto typ hereček jako byla Audrey, ale to je dáno dobou. Příjemný, milý, úsměvný snímek doplněný výbornou Manciniho hudbou. 1* přidávám za úžasného kocoura :o) (05.03.2009)

Romantická komedie ze starého těsta a rozhodně patří k nejlepším, co jsem kdy viděl. Samozřejmě, je to zásluha skvěle hrající ústřední dvojice a hlavně překrásné Audrey Hebpurn. Škoda té nudnější první půlhodinky, jinak by to byl geniální film, protože se to stále zlepšuje a zlepšuje a ke konci mi na postavách opravdu záleželo. Hrozně mě bavila scéna s kradením zboží v obchodě, protože je fakt dobře natočená jako celý tenhle film. Navíc musím pochválit příjemnou hudbu. (03.07.2006)

Film drží pohromadě díky megacharismatu Audrey Hepburn, která opět hraje tak, jak jí to pánbůh umožnil, a exceluje ve všech citových polohách, jaké scénář vyžaduje. Snímek celkově se mi nezdá svou romantickou zápletkou ani klasickým zpracováním nijak pamětihodný, ale zásluhou příjemného humoru, řady roztomilých postav (vzteklý spolubydlící jasně vede) a obdivuhodného lidského přesahu se na něj i po letech pořád krásně kouká. Prázdniny v Římě jsou ale bezkonkurenční :-) 80% (22.07.2013)

Capote byl velký muž a narcista, podle toho přece taky musí vypadat jeho vyšperkovaný román Breakfast at Tiffany's, který se honosí nálepkou jedním z nejlepších romantických děl. I když jsem nepociťoval moc emocí a né všechno bylo perfektně vykresleno, film mi obrovským způsobem zvedl náladu. Usměvavá a přenádherná Audrey Hepburn by si sošku nejcenější zasloužila, byla neodolatelná a její hlas byl fantastický. Uhlazený George Peppard mi dobře ladil k Holly a nezapomenu na asijkého souseda. Film je to krásný, i přes ty chybičky dávám plný počet za krásný romantický film, který doufám nikdy nebude remakeován! Na tohle by se měl podívat snad každý zamilovaný pár. (11.05.2008)