Hymna aneb Urfidlovačka

S lítostí oznamuji, že tohle se nepovedlo. Scénky byly debilní. Zpěv nestál za nic, tím chci říct, že zde zazněly pěkné hymny nepěkným způsobem. * dostal Cimrman v říšu hudby a tohle bylo ještě o kousek horší. A nezachrání to ani krátká stopáž. Ačkoliv velmi nerad, tak ten lepší odpad prostě dát musím. (08.02.2011)

Jako celek to není nezajímavé a určitě i tento Smoljakův počin vyniká vysoko nad průměr polistopadové "bavičské" zábavy. Na druhou stranu propojení exkurzu o historii hymen - sám o sobě je nesmírně zajímavý a jeho věcně popularizační forma nikoliv nepoutavá - s druhou dramatickou částí není nejšťastnější. I tak jde ovšem o dílko cimrmanovsky něžné, hravé a o kultivovaný, nápaditý pohled na kus naší novodobé národní historie, který Tylovi sice nadměrně nelichotí, ale také jej neuráží a nesnižuje. Zvolená míra poměru popularizace a dramatu však přesto zanechává v divákovi pocit nejistoty a vnitřní pochybnosti o ústrojnosti zvoleného žánru. (20.06.2009)

Z cimrmanských her to vykradlo hlavně tu strukturu seminář/hra, kdy se ale nejdříve dozvíme spoustu (asi) pravdivých informací z historie a že jsme měli několik verzí hymen. Paradoxně to pravdivé je na celém představení to jediné zajímavé. Ta hra se mi totiž vůbec nelíbila a děj byl nudný, s blbejma postavama a s minimem vtipů. Když se objevily jakékoliv zpěvy, točil jsem oči v sloup a cítil se trapně, že na to vůbec koukám. I kdybych ale nebyl takovej ignorant, zabila by mě ta hromada němčiny. Nezávidím těm, co německy nerozumí skoro nic - já to dal jen proto, že nějaké základy mám, ale stejně mě to hrozně sralo. Vtip se záměnou otce a syna kvůli onkání je zprvu docela dobrej, ale jeho neustálé opakování to úplně zabije. A konečně - vůbec jsem nepochopil, proč se to vlastně jmenuje Urfidlovačka (co to UR?). Takže je to přesně ten typ divadelní hry, na kterou bych nikdy nechtěl narazit. (07.02.2020)

Rozdělení tvůrčího tandemu Svěrák - Smoljak vedlo bohužel i k rozdělení kvalitativnímu, poloviny bonity cimrmanovských her se kamsi ztratila... Znám Hymnu dobře už ze záznamu zvukového, takže záznam televizní pro mne není příliš velkým překvapením. V úvodním semináři Ladislav Smoljak zdůrazňuje ještě více složku didaktickou na úkor zábavné, než jsme tomu zvyklí z představení Divadla Járy Cimrmana, rozbor Tylovy Fidlovačky a kontextu našich (a slovenských) národních písní je jistě dosti přínosný (pro uvědomění si kontextu), ale ve formátu mp3 ho po několikátém poslechu již přeskakuji. To sama hra je na tom daleko lépe - tady je již (leckdy) čemu se zasmát. Problém ovšem možná mohou mít někteří diváci, kteří nemají základní (ale spíše více než obstojné) základy němčiny, jelikož míra německy mluveného textu je vysoká (nedovedu to však přesně a objektivně posoudit, jelikož německy do té míry umím), jakož i diváci, kteří budou od představení Studia Jára (Láďa - to zmatení názvů je příznačné...) očekávat další z her Divadla Járy Cimrmana. Bohužel jí dostanou jen půl... Podobné inscenace: Cimrman v říši hudby (06.02.2009)

Kdyby energii, kterou vložil pan Smoljak do této hry, využil na tvorbu s panem Svěrákem a vytvořili (popřípadně objevili) novou hru Járy Cimrmana, udělal by bezpochyby lépe. Takto vznikl jen nepříliš vtipný mišmaš. Uznávám, že tam byly světlé chvilky, při nichž jsem se vyloženě bavila (Němci slovo přizabít neznají-Němci rovnou zabijí), ale většina věcí mne nechávala chladnou. Nemilým překvapením byly také ženy.. Bohužel- slabší průměr. (07.02.2009)