Počiatok

Jeden z najoriginalnejsich heist filmov za dlhu dobu a zaroven najosobnejsi Nolanov film v jeho doterajsej kariere. Inception v sebe spaja vsetky vyznamne motivy (v deji i v style), s ktorymi si Nolan doteraz pohraval a synergicky ich prepaja do funkcnej, hravej a pritazlivej symbiozy. Z vyskladanej pyramidy pozitiv mi s odstupom casu velmi imponuje uchytenie celeho konceptu - pribeh je o snoch -> o akcii i deji v snoch. Napriek tomu nie je vo filme takmer ziadna surealisticka scena resp. obraz, tak charakteristicka pre sen a jeho inorealitu. Prave naopak, obraz v tonoch chladnych farieb poskytuje priestor pribehu, ktory je v svojom vyobrazenom svete prisne logicky a kauzalny. Dalej, nejde o film zalozeny na twistoch resp. takmer neustalom obracani doteraz videneho. Iste, pribeh sa pochopitelne permanentne cely cas vyvija, nie je v nom nudza o moment prekvapenia, vratane "nejednoznacneho" zaveru (tak dejoveho ako i moralneho). Este raz ale opakujem, vsetko je podriadene logike a vysvetlenym pravidlam predkladaneho sveta. Najkrajsie to asi vystihuje zaverecna tretina filmu - pararelne sledujeme naraz v urcitom momente az 4 plany / urovne deja (v skutocnosti ich je pat, ale tu piatu - realitu tu neuvadzam, pretoze vo vztahu prestrihavania medzi jednotlivym urovnami sa vyskytuje len na zaciatku samotneho zakroku vnuknutia), pricom ani v jednom okamihu nie je problem sa orientovat, kde sa divak i postavy v tom okamihu nachadzaju. Logika vesmiru, ktory sledujeme, prenika az na uroven rozzaberovania jednotlivych sekvencii, resp. dlzky obrazov z kazdej jednej zo styroch urovni presne v priamej umere k tomu, akej relativite podlieha cas v spominanych jednotlivych urovniach. Inception predstavuje jeden z moznych vrcholov sucasneho inteligentneho high-end blokbasteroveho konceptu made in Hollywood. Je to hollywoodsky dream-team v svojej najlepsej sucasnej kondicii / podobe tak pred ako i za kamerou. (15.07.2010)

(The conscious mind may be compared to a fountain playing in the sun and falling back into the great subterranean pool of subconscious from which it rises. S.F. ) Narativní mrakodrapová architektura Inception je natolik dechberoucí a samotná filozofická premisa vnuknutí tak božsky fascinující, že jsem si v prvním poblouznění připadala jako svědek stvoření nových světů, jako myšlenkový tulák v labyrintu Nolanovy mysli. Jenže v okamžiku, kdy vstoupíme dovnitř oněch složitě větvených struktur, úrovní a dimenzí a setřeseme ze sebe onen snový pel, přichází lehounké zklamání z poněkud přímočarého a jednorozměrného vnitřku a cesta do hlubin duše se najednou stane mechanickým transferem bez postranních uliček, slepých ramen a skrytých symbolů. Ariadne tentokrát ani nepotřebovala klubko, aby se z onoho zrcadlového bludiště projekcí dostala, protože to vlastně žádné bludiště není. Nejslabším článkem je postava DiCapria (jako jediný z bezchybného ansáblu se nedokázal rozpustit ve své postavě, užívá stejných hereckých mimiker jako v Letci nebo Shutter Island, jeho hraniční postavy mezi normalitou a šílenstvím působí předvídatelně) Jeho podvědomí, ve kterém podvědomě čekáme freudovský oceán démonů a pudů, je na rozdíl od vší kolosální a spletité architektury nad ním konstruováno až bolestně jednoduše a banálně a nebýt Zimmera, ztratil by se i onen naléhavý imperativ osudovosti. Racionálně vzrušující, emočně impotentní. Genialita Nolana spočívá v tom, že i přes výhrady k druhé části, kdy doslova žene svoje postavy ve třech/čtyřech levelech po úzké, lineární dráze jako zvěř na porážku, mě Inception omámil. Zasel myšlenku. Jen trochu jinou, než chtěl. P.S. Viděno dvakrát ve dvou dnech. Napodruhé je Inception v mnohém působivější a dráždivější. Jen vztah Doma a Mal je stále zoufale plochý, kýčovitě melodramatický, v duchu sebedojímavého homo sentimentalis nebo třeba Fontány. Nolan je geniální architekt, ale v interiérech se má ještě co učit. 90% (24.07.2010)

V nejtěžší filmové disciplíně zfilmování "reality snu" Nolan neuspěl (i když je pravda, že lucidní snění jsem si vždy představoval nějak takhle), Věčný svit tak i nadále zůstává jediným hraným počinem, který to uvěřitelně dokázal. Nolanovo snění je nahodilosti, překvapení, absurdity i surrealismu zbavené a díky chladnosti, odosobněnosti i pragmatičnosti zaměnitelné spíše za virtuální realitu. Což není zápor, pouze konstatování. Počátek od počátku přichází se složitým, ovšem do detailů promyšleným mnohavrstevným světem, do kterého je umístěn děj sice jednoduchý (klasický formát heist movie o vychytralém plánu, kde má každý svou pevně danou roli), ale nikoli hloupý. Navíc je to dokonalé řemeslo, to jak přehledně se zde pracuje s pěti (či dokonce šesti?) plány současně je obdivuhodné. Za co však Nolanovi tleskám je závěrečný několika vteřinový záběr, který je ve své jednoduchosti dokonalejší (a "blade runnerovsky" nadčasovější) než sebelepší šokující pointa. A nejlepší na tom je, že je to postavené tak, aby to fungovalo pro obě teorie stejně. PS: Až s vícenásobnou projekcí jsem si uvědomil, že pro mě je na tom vůbec nejpřitažlivější Cobbova osobní katarze skrze podobu Mal aka zhmotnění sobě sama nepřiznaného činu, který Cobba pronásleduje a nenechá v klidu (sice to může být i jinak, ale pro mně má Počátek kouzlo právě a jen s touto interpretací, tak mi neberte iluze a za to předem děkuji; jakkoli ta "filmová" je podmanivá i životaschopná). (22.07.2010)

Nevím, co napsat!! Tohle není film! Tohle je hudba! Zkurvená poezie! Boží dílo, které předběhlo svou dobu, stejně jako Matrix! Tenhle film se musí vidět, to s vámi souhlasím, ale hlavně se musí procítit! Jako by bezdomovec ukradl bibli, přepsal ji a pak každému radil, jak má žít! Co to s Vámi udělá!?!? (03.04.2011)

Žádná bomba tentokrát. Fajn žánrovka vystavěná na originální premise - ale i to může u Nolana po dvou majstrštycích znamenat zklamání. První půlka je skoro až nezáživně vysvětlující, v druhé se do puntíku naplňuje plán, a proto je Počátek poněkud mechanický a ne-zas-tak-moc strhující. Je obdivuhodné, jak Nolan prolíná klidně i pět různých vrstev děje, po jejich složení se ale vyjeví poměrně banální kompletní obraz. Počátek není vychytrale rafinovaný jako Dokonalý trik, ani dramaticky vyhrocený jako Temný rytíř. Vlastně jde možná o první film, kde Nolan není o krok před divákem, ale "jen" s ním stylově proplouvá zajímavými kulisami, aniž by měl v rukávu nějaký trumf - samozřejmě vyjma vytrvalé divácké paranoie, jestli jsme zrovna v realitě, snu nebo v páté vrstvě snu ve snu. (15.07.2010)