Fish Tank

Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé... (29.01.2010)

"Ahoj ty čubko. Nezapomeň mi poslat sms" ...a taková slova zde padají od 8-letého piškota. Snímek i díky těmto hláškám působí velmi autenticky. Nemalou měrou se na tom podílí právě herecké výkony, které nelze přehlédnout. Už jen tím, že přesně zapadají do stylu a prostředí Essexu. Ikdyž by holčina zasloužila nějakou tu návštěvu v polepšovně, svým způsobem jsem s ní soucítil. 70% (04.04.2010)

Spadla mi čelist. Tohle bylo tak brilantní, že nemám ani slov. Snad jen připojím varování. Tohle není realismus. Tohle je daleko víc. Obyčjná holka v celkem obyčejné situaci, ale absolutně neobyčejném příběhu. TENHLE FILM JE GENERAČNÍ VÝPOVĚDÍ SOUČASNÉ ZTRACENÉ GENERACE 0 a mně jen hlava nebere, kolik vrstev Fish Tank má, kolik témat bravůrně pokrývá, kolik koleček mi během sledování porouchalo v hlavě... A to se ani nezmiňuju o stokrát vychválené kameře, protože ta je jak esteticky vypiplaná, tak naprosto perfektně sedící tématu. Sledovat příběh dívky, která bloudí tak beznadějně, že snad i zapomněla, co že to hledá, pro mě bylo uzemňující. Absolutní souhlas s POMEM, Sheldrou a vlastně všemi, kteří kouzlu Mii a jejího dysfunkčního života propadli. (15.05.2015)

Dechberoucí výkon neherečky (!?!?) Katie Jarvis (panebože, toho, kdo ji objevil v davu, bych chtěl poznat!) a přímočará "running" kamera, která z poloviny pomáhá Katie ve velmi náročné roli a z poloviny pokryje v dokumentárním stylu tolik prázdnoty a bezútěšnosti života nevyvolených, kolik nezvládnou jiné tři filmy dohromady (vynikající jsou zvláště prostřihy na interiéry, zatímco občasné dokreslující záběry exteriérů jsou přece jen malinko příliš prvoplánově zjednodušenou analýzou panelákového zoufalství - porovnejte třeba s úžasnou Panelstory). Druhá polovina filmu se navíc přesouvá od pocitové studie k vypjatému dramatu a scéna u vody se mnou pěkně práskla o stůl. Herci ve vedlejších rolích mohli být lepší - kromě malé sestry, ta byla naopak geniální a definitivně poslala mé hodnocení na maximum. (14.02.2010)

Jednoduše dobře natočené sociální drama. Režisérka Andrea Arnold totiž, a to je pro tyto filmy děsně důležité, hlavní postavy Mii nijak nesoudí, nesměřuje film do nějakých zbytečných situací a nechává postavu plynout. Ta tak jedná naprosto spontáně a nevykalkulovatelně (viz. "únos"), tak, jak by zmatená 15 letá mohla klidně jednat. Filmu přidává, že je točen ruční kamerou, která se drží většinu času Mii velmi těsně, čímž si divák zákonitě buduje, k téhle neutrální hrdince, vztah. Neutrální, protože o Mii toho moc nevíme, její motivace jsou nejasné, sem tam udělá pořádnou botu, sem tam jí člověk lituje, sem tam je to správná mladá holka... Asi tak jak to v tomhle období bývá. Skvěle je zde taky vykresleno nízké sociální postavení Mii, panelové sídliště a "betonový" dojem. Fish Tank bych v tomhletom dokonce přirovnal k Dětem ze stanice ZOO , které tohle vykreslili snad nejlépe. Kapitolou samo pro sebe je Katie Jarvis, na které jde krásně vidět "neherečké" pozadí a tím pádem obrovské splynutí s postavou. Dokonce jsem uvažoval o plném počtu pěti hvězd. Nechám si ho však ještě v záloze a uvidím, jak Fish Tank vynikne na další projekci. Don't forget to text me! Say hello to the whales for me! (19.08.2010)