Nórske drevo

Farebné, pomalé, smutné - celkom som si nevedela predstaviť ako sa dá podchytiť táto téma, ale celkom sa to podarilo. Tak trochu symbolicky a metaforicky. Stále to však ostáva kúskom pre Murakamiho fanúšikov a verím, že tí, ktorí to nečítali sa neubránili nude. Tiež sa mi zdalo, že scenár ponúkal aj pár nových záverov, ktoré v knihe neboli tak jasne pomenované. Film však ostáva prílohou ku knihe. (22.09.2011)

Podle mě šel ten příběh přepsat do scénáře mnohem srozumitelněji i s cíleným zachováním lyriky Murakamiho bestselleru. Pro neznalce knižní předlohy musí být několik úvodních minut velmi nepochopitelných (jsou odvyprávěny velmi překotně a podle mě nedostatečně vykreslují postavy a jejich motivy), na což se samozřejmě nabaluje zbytek filmu, a pak se ani není čemu divit, že se film nelibí, když onen divák nestihne chytit nit. Mimo to snad jen může existovat malá entita japanofilů, která knihu nezná, ale z vlastního zájmu se jí bude líbit jen samotná atmosféra a kudrlinky okolo, které tady adorují všechny pozitivní ohlasy. Těmi kudrlinkami jsou pro mě hlavně výpravu (nevybavuju si lepší zobrazení retra, výběr lokací téměř dokonalý), tento zážitek podpořený doopravdy výbornou kamerou (v mých očích východoasijský trademark), a to celé v neposlední řadě skvěle zahrané. Knížku se nebojím doporučit okamžitě, film jen po přečtení a to ještě divákům se slabostí pro "Asii". (15.03.2011)

Film norské drevo trpí jednou jedinou vecou a tou je úspešná knižná predloha. Horšie je to práve u tých, ktorý knihu čítali skôr ako videli film. Vedia v čom si ich kniha a príbeh získali natoľko, že sa rozhodli dokúpiť si aj iné Murakamiho knihy. Tran ale nie je režisér, ktorý by bol fušer. Jeho intímne a minimalistické príbehy si ma dokázali získať svojou pomalosťou a charakterovou vypracovanosťou. Jeho práca z postavami a prostredím je natoľko premyslená, že vytvára jeho filmom isté osobité čaro. Norské drevo je jeden z tých príbehov. Krásne prostredie, dômyselne prepracované charaktery, pospájané do príbehu o láske a túžbe a o bolesti. Film nám ponúka krásne obrazy, dômyselne koncipované scény – ranný rozhovor na lúke, alebo zoznámenie s Midori, a pritom neskĺzava do samoúčelnosti. Vtipné je, že film a kniha vytvárajú úplne rozdielne pocity. Aspoň v mojom prípade to tak bolo. Film na mňa pôsobil viacej poeticky, ako kniha, ktorá zase dokázala zanechať silný dojem práve tým s akou ľahkosťou rozprávala o ťažkých veciach. Film nie je zlou ukážkou filmárstva. V rámci Tranovho štýlu je to znova posun iným smerom. Ale pre tých, ktorý knihu zbožňujú, je to zbytočný film, hlavne preto, pretože niektoré príbehy naozaj nie je nutno sfilmovávať. (12.06.2011)

Knižní adaptace samozřejmě nemají na růžích ustláno a nejinak tomu bude u adaptace románu japonského autora Haruki Murakamiho Norské dřevo. Největší výtkou z mé strany je snaha režiséra Anh Hung Trana soustředit se na vizuální stránku a dlouhými artovými záběry přebít to důležité - obsah. Pro někoho možná výhoda, pro mě nikoli. Norské dřevo má potenciál k tomu nabídnout divákovi emoční smršť, ale to se zde neděje. Stylizace Japonska 60. let je sice velice zdařilá, ale ani to nedá zapomenout na skutečnosti,že Tran buď špatně vysvětlil nebo opomenul velké množství důležitých věcí a několik scén tak nedostálo svému potenciálu. Také se držel zkrátka co se týče sexuálních scén, kterých je kniha plná (nejspíše kvůli ratingu). Artová romantika podle předlohy, která má rozhodně daleko více co nabídnout. (26.09.2015)

Je zajímavé, jak nesourodé komentáře se tu sešly - od jednoznačného odsouzení až po velké pochvaly. Já se řadím spíš mezi ty pochvalné, ale s určitými výhradami. Norské dřevo byla první Murakamiho knížka, kterou jsem četl (a to v období pro mě emočně pohnutém, když mi bylo 21), takže to ve mě zanechalo velký dojem. Film je velmi věrnou adaptací, takže jsem často tušil, co se v zápětí stane... Herecké výkony představitelek hlavních ženských rolí mi přišly super, Matsuyama jako Tóru už mě tolik nepřesvědčil (občas trochu moc patosu). Zároveň si myslím, že kdo nečetl knihu, může se v příběhu ztrácet nebo některé věci neocení. Velké plus za kameru, hudbu i výpravu. Ale jak řekla moje přítelkyně: připadala jsem si na ten film trochu stará. Je pravda, že nám už není 20 a tak si držíme odstup... :) (26.08.2011)