Včelař

Je to film, ne svět, do kterého rádi vstupujeme s tím, že se neptá, zda mu rozumíme, ani zda ho sdílíme. Film prostě běží, a my buď běžíme s ním (někdy ho předběhneme, jindy mu nestačíme), a nebo se díváme, jak běží kolem.) Včelař cestuje za květy, a myslí si, že kvůli včelám. Stará přátelství se hroutí, nová jsou pofiderní. Všechno odchází - právě teď, nebo za chvíli. I když všechno jde k šípku, žít se musí dál, už kvůli včelám. Teprve když ani včely.... Znáte přece to známé pořekadlo: "Všechno je na hovno, jen včely jsou na med. Ale med je taky na hovno." Nechtějte na včelaři, aby natíral krásnou branku do domu, když zrezne jako liška. Vždyť přece nám všem jednou, i ty včely uletí. (28.04.2016)

Herecký koncert Marcella Mastroianniho v příběhu o bilancování dosavadního života. Ten se svými včelami putuje po místech svého mládí a vzpomíná.....Angelopoulos šetří dialogy a příběh staví na minimalstickém projevu Mastroianniho a ten nenechává nikoho na pochybách, že hozenou rukavici umí zvednout....smekám mistře! (20.01.2010)

Nádherný film, symbolický, hluboký, citlivý, krutý. Báječná kombinace vzpomínek, současné mizérie, bez šance na nový život. Film, který by bez Marcella asi nestál za moc. Nikdy jsem netušil, že s včelama se dá takhle cestovat. Protože vysvětlení je ve filmu málo, chápal jsem situaci tak, že Spyros je rozvedený, jednu dceru právě provdal a s druhou se před lety rozhádal a teprve nedávno se usmířili, ale bydlí od sebe daleko. Postava mladé dívky vytváří silný kontrast k stárnoucímu muži (ne snad věkem, ale tím co ho čeká) stojícímu před poslední křižovatkou svého života. Dívka nemá zázemí, živobytí, a nebrání se půjčování svého těla aby se měla líp, přesto není vykreslena jako prostitutka, a cit který se mezi oběma rodí, by za některých okolností měl šanci přežít. Krásné rámování krajiny, nikoliv hledání toho nejhezčího, ale reálného a přitom krásného světa. Spyros putuje krajinou, zmíněna je Lamia, takže předpokládám, že putuje ze severu z hor někam dolů na jih, aby tak jak květena v průběhu roku má svá silná období, se svými zhruba 45 úly "posbíral" to nejlepší. Zvláštní pozornost zaslouží jeho dávní kamarádi, se kterými se zřejmě každý rok na své cestě potkává, a kteří tuší (obě strany tuší), že tento rok je to naposled. Možná nejhezčí řecký film. (12.07.2020)

Večné odchádzanie, cestovanie, blúdenie... nemožnosť sa usadit na jednom mieste, taký je život hlavného hrdinu, bývaleho učiteľa na dôchodku, putujúceho so svojimi úľami včiel od miesta k miestu, nachádzajúc tu spomienky i svojich známych a dávnych priateľov. V tomto komornom road movie nie sú žiadne veľkolepé akčné scény ani humorné gagy, dej plynie veľmi pomaly, v súlade s pocitmi samoty, nostalgie, nekonečnosti stereotypných dní, viac ako rozhovory počúvame šumenie mora, vetru, dažďa, hluk motoru áut. Režisér Angelopoulos natočil veľmi pôsobivý dramatický film, do ktorého atmosféry keď sa na začiatku ponoríte, nemožno sa až do konca takmer odtrhnúť. Nádherné vykreslenie gradujúcich momentov medzi starým mužom a mladou tuláčkou a úžasný charizmatický Marcello Mastroianni. Len mi dojem máličko pokazili príliš dlhé súložiace scény. 90% Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou (09.03.2018)

Krása. Nanejvýš filosofický a filosofující snímek nejen o stáří - i o smyslu života jako takovém. O splnitelnosti i nesplnitelnosti našich tužeb, malichernosti našich cílů a snah. O neudržitelnosti drahé osoby i zcizujícím přivlastňování jejich plodů. Postava starého včelaře putujícího Řeckem a jeho vztah s dívkou reprezentující živelnost i přirozenou hloubku života samu. Bezchybná melancholie a Marcello Mastroianni ve zcela odzbrojující roli. (10.10.2005)