Správcovia osudu

Věčný svit neposkvrněné mysli pod Nebem nad New Yorkem. Nápad okořenit celkem banální romanci sci-fi přísadami je celkem málo vídaný a režisér George Nolfi ho ve svém celovečerním debutu pojal nadmíru seriózně a vytěžil tak z dané scenáristické látky maximum možného. Je to banální, ale je to milé a celkem i dojemné. Hodně také zachraňují herci, neboť když už dojde na nějakou tu banálnější repliku, Matt Damon ji pronese tak, že scénáristovi je hned víceméně odpuštěno. Vůbec nejzajímavější je pak postupné zjištění, že mimo oslavy síly lásky se ve výsledném vyznění najde ještě dosti podstatný segment oslavující křesťanství a jeho věrouku, což je v ranku sci-fi věc velmi zřídka vídaná. Předseda a jeho plán nenuceně odkazuje k základním euroatlantickým hodnotám. Opravdu překvapující blockbuster, který sice nemá sílu a fenomenalitu v úvodu komentáře zmiňovaných filmových opusů, ovšem prezentuje sám sebe a své poselství důstojně a s vkusem... (19.06.2011)

Říkám to pořád: Chcete originální sci-fi nápad? Zavřete oči, zalovte rukou v hromadě zatím nezfilmovaných myšlenek Phillipa K. Dicka, nijak zvlášť to nepokažte a úspěch je zaručen. Jako třeba u Správců osudu. Z kratičké a nenápadné povídky Úpraváři (začínající dialogem dvou úředníků, z nichž jeden je člověk a druhý pes, přičemž ten pes je velký a černý a já vsadím boty, že ve filmové adaptaci se z něj stal onen správce-černoch, neboť oba udělají prakticky tutéž chybu - zaspí) se stala originální sci-fi "andělsko-božská" pohádka bez zbytečných akčních scén, bez násilí a bez veledrahých speciálních efektů, na kterou se velice příjemně dívá. Debutující režisér si s ní poradil dobře, Správci osudu působí od začátku do konce mile magicky, herci si taky odehráli co měli... Ano, jsem spokojený.__P.S. Kdo by toužil po přečtení předlohy, najde ji ve druhém svazku sbírky Planeta, která neexistovala.__P.P.S. Tak, Hollywoode, a teď mi už prosím konečně zfilmuj tu náramně černohumornou knihu Když mrtví mládnou. Díky. (08.09.2011)

Slušná inteligentní romance okořeněná zajimavým nápadem podle mého oblíbence a jmenovce K. Dicka. Pět nemůžu dát, protože k takovému hodnocení chyběl výraznější logičtější příběh a méně příliš obyčejných motivů, a i několika snad až příliš nudných pasáží. A docela divného skoku v čase, i když přiznávám se, tohle mi zas tak nevadilo. Nicméně herecké výkony jsou výborné, Damonovi zamilovanost plně uvěřena a Blunt zase hrála takovou tu samostatnou ženu, ale bez jakéhokoliv faktoru otravnosti a s vysokým faktorem přitažlivosti a sympatičnosti. Samotní správci s buřinkami taky fajn, technická stránka slušná, hudba v pohodě a jakákoliv akce díky dveřím velmi zajimavá. Mohlo to být využito lépe a mohlo to taky skončit lépe, ale jinak v rámci smíšeniny žánru určitě dobrý film. (20.09.2011)

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o tu nejklasičtější a nejkonvenčnější možnou podívanou, ale pokud by se šlo hlouběji, režijní debut George Nolfiho se ukáže být velice důmyslným snímkem, který odkrývá mechanismy moci. Vyprávění je sice kanonické, protože se pracuje s dvouohniskovým narativem (práce/osobní život), ale přitom se tento tematizuje a v dialozích se upomíná na způsob, jakým se dávkují informace, jsou vytvářeny mezery apod. Styl upozorňuje sám na sebe, když postavy procházejí dveřmi do zcela jiné lokality, čímž se staví na odiv iluzornost kamerou zachycených věcí, a baví se o efektivnosti kostýmů, make-upu a rekvizit, kdy tři zmíněné prvky mají sloužit k podpoře dominantní ideologie. SPRÁVCI OSUDU ovšem nikdy daný rámec nepřekročí, pouze na něj upozorňují, jelikož jsou důslednou pastiší. Uspokojí tak jak ty, kteří si zašli na další hollywoodskou žánrovku, která romancí osloví ženy a akcí muže, tak ty, kteří žádají sofistikovanější díla. Osobně z režírujících "bývalých scenáristů bournovek" dávám přednost Tony Gilroyovi, ale neokázalost této dickovské adaptace mi přišla nesmírně osvěžující. (31.03.2011)

Láska je jako dar z nebes, kterou z přenádherných výšin snesli samotní andělé do mého osamoceného a smutného nitra, aby mi dali zase smysl žít. Pamatuji si na ten den dokonale. Podzimní listí plavalo ve stínech temnoty stejně bezcílně, jako tyrkysové vlny na rozbouřeném moři matou svit měsíce. Já, osamocen a zahalenen tajemstvím, bojoval neúspěšně se svými vnitřními démony. Když v tom, se zjevila ona! Bohyně mého srdce, ztělesněná spása mé zhroucené duše. Její dlouhé, kaštanově hnědé vlasy lemovaly její andělskou tvář a úžasný úsměv. Přistoupila ke mně a já spatřil v jejích zlatých očích svobodu. Pohltila mě její sladká vůně čerstvě nařezaných květin a jarní louky. Naše dlaně se spojily a mně se zastavilo srdce. V hlavě absolutní prázdnota a já vnímal všemi smysly jen ji. Políbila mě svými horkými rty a navždy zmizela z mých představ. Trvalo to vteřinu a zároveň celou věčnost... No ty krávo, to byla zase jednou přeslazená píčovina! (01.11.2013)