Machete

Stominutová reklama na různé zahradnické potřeby, v ní vložená jedna kratší na mobilního operátora nabízejícího volání levnější než SMS a jedno více než podprahové sdělení o útlaku hispánských přistěhovalců. Holt, slibem v podobě traileru nikoho neurazíš, viď Roberte.. Po krátké návnadě před Grindhousem jsem asi neočekával nic jiného, ale s výjimkou pána jménem Fahey a Ave Maria akce v kostele stejně cítím zklamání. I na Rodrigueze se totiž rozhostilo nezvyklé dialogové pusto, k tomu si přidejte docela slaboučký drive jinak potenciálně kulervoucího námětu a máme tu zas až ne tak překvapivé zjištění, že z El Mariachiho pouzdra na kytaru se už delší dobu line jen jedna a tatáž obehraná písnička. Spoiler: Těžko ho zabít, pana Seagala, jen co je pravda. Než Macheteho mačeta prošla tím podkožním tukem ne nepodobnému tomu, kterým se honosí plejtvák myšok, nějakou dobu to trvalo.. (20.12.2010)

Machete patří k tomu druhu akčních filmů, které mě neprovokují nebo neuráží, ale po pravdě řečeno mě ani nijak zvlášť nenadchnou. Za to první může nadsázka, která je sympatická a umožňuje odpustit tradiční plytkost scénáře akčního filmu, za to druhé může stereotyp, protože Rodriguez točí pořád totéž a přiznávám, že nejvíc sympatií u mě sklidil svou amatérskou prvotinou natočenou za pár stovek dolarů. Navíc obsadit takového Danny Treja do hlavní role je víc než odvážné, protože to je vyloženě typový herec, který sice ustojí malé role, ale tam, kde má ve velkém partu něco pořádného odvést, troskotá jako spousta jiných akčních herců. Taky scénář je tradičně nehluboký a prostě jenom využívá figurek zavedených akčních schémat, krásné holky, cyničtí zabijáci, neprůstřelný akční hrdina, to všechno tady už tisíckrát bylo. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2011)

Mělo se zůstat u fake traileru. Servíruje to nápaditou akci i hlášky v každé druhé scéně, ale celé je to tak nějak… sterilní. A nudné k tomu. Mezi těmi gejzíry stylovosti se ztrácí děj, který by vás víc vtáhnul a dal nahlédnout i více k postavám. Vím, všechno to jede podle trošku jiných žánrových i inteligenčních pravidel, ale i když vám v hlavní roli pobíhá jeden z nejošklivějších typů, kteří se mezi Hollywoodem a Mexikem potloukají, čekáte tu zábavu trošku serióznější, nebo naopak ještě střelenější. Třeba jako Planet Terror. (29.09.2010)

"Expendables my ass," křičí El Roberto a já křičím opatrně s ním. Rodriguez si - na rozdíl od často ubuleného a rádoby seriózního Stallona - na nic nehraje a přesně ví, kde postávají žánrové mantinely. Stopáž je sice přepálená, slovní vata občas nekonečná, ale pokaždé, když Machete vytáhne náčiní (od mačety přes strunovou sekačku a křovinořez až po otvírák na víno), anebo je v obraze (stačí i hlava) nadsázkou prošpikovaný Stevie, zábava nebere konce, neboť Rodriguez má trash v malíku a s materiálem se doslova mazlí, uctívá ho a zároveň si z něj i utahuje. Když už nic jiného, Machete je důkaz, že Planeta Teror nebyla náhoda, Bobby De Niro není žádný páprda a Lindsay patří do bordelu. A Cheech Marin je... Ježíš! Tak se nechte zbavit hříchů a táhněte do kina. (10.09.2010)

Takže z toho menšího grindhousového béčka, které vznikalo ve stínu Stalloneho Postradatelných, se nakonec vyklubal naprosto nehoráznej nářez, kterej zná míru. Brakovost a sebereflexe jsou dávkovány úplně přesně. Trejo! Seagal! Alba! De Niro! Fahey! Lohan! Rodriguez! Rodriguez! Kam se Expendables hrabou ... (27.09.2010)