Predátori

Zkrátit o 15 minut expozici (107 minut je strašně moc) a bylo by to na úrovni jedničky. Antalovi totiž neschází absolutně nic. Před kamerou má partičku sympatických drsňáků (Brody by byl s Arniem nejlepší kámoš), ve scénáři dostatek hlášek i příležitostí pro obrovské bouchačky (nasazení Bezbolestné po 3 minutách je jako sen) a sám moc dobře ví, že ukázat Predátory po pěti minutách je cesta do pekel. Od začátku se tedy stupňuje napětí z neznámého, poté dojde i na lekačku a nakonec na ultimátní "ejtýs" masakr, jenž McTiernanovu klasiku variuje a zároveň jí skládá obrovský hold. Obzvlášť si cením přístupu, kdy se střídají kontaktní souboje na pěsti a meče s lovením na dálku, přičemž je vše old-schoolově přehledné způsobem, vedle kterého budou i Expendables působit moderně. Jen obtloustlá "mentoska" Fishburne je tu trochu do počtu... 7/10... a Debneyho soundtrack je "classy". (02.07.2010)

Film, u kterého jsem po dni úplně zapomněl, že jsem ho viděl. Neprojíždět profil Adriena Brodyho, tak bych to možná nikdy neohodnotil a to by byla škoda, protože zrovna tenhle pokus o natočení původního Predátora pro dnešní publikum je fail inter-galaktických rozměrů. Nevadí mi ani tak skutečnost, že akce je nezáživná, až to bolí. Hlavní problém vidím v postavách a obsazení. Rodriguez sice točí (a nechává jiné točit) filmy podle svého gusta, ale koho proboha napadlo obsadit do role bad-ass mariňáka Pianistu? A co to "šokující" odhalení na konci? Pojmout to jako love story mezi Bragou a Brodym by mi už možná vonělo víc, než tahle hokus pokus míchanice, která se snaží uspokojit jak nostalgického fanouška, tak pubertálního mládež. (15.12.2010)

Mám za to, že snesu ve filmech dost, ale co je moc to je příliš. Jednička tady, jednička tam, jednička všude kam se podívám. Nejen, že scény jsou stejný z jedničky, ale oni i zbraně, prostředí, boj. Pokud někdo nemá na to vymyslet něco novýho a jen kopíruje to, co už to bylo a svým zoufalým neuměním doslova ztrapňuje jednoho mimozemskýho fešáka, nehodlám této neupřimné snaze tleskat. Ten souboj na "meče" co to jako mělo bejt ? Predátor je lovec, ale ne blbec ! Navíc meč z Kill Bill, může být něco trapnějšího ? Nebo scéna, kdy se Brody objeví do půl těla celej pomazanej prošlým pomázankovým máslem. Tohle mě vysloveně uráželo. Vždyt tyhle košťata by Predátor s džungle roku 1987 vyřídil za několik sekund. Už jen ten začátek, jak se pořád muselo zdůrazňovat, jak ostrý chlapce tady máme, prej "tenhle je zabiják, tenhle je z čečny...." V jedničce stačilo, když si frajer ve vrtulníku odflusnul a každej hned věděl že to bude pěkně ostrej kluk. Tady ?? To mohl s Predátory tajtrlíkovat Tom s Jerrym a vyšlo by to na stejno. A finalový souboj ? To už bych spíš věřil tomu že Rumcajs zahnul Mance s Angelinou Jolie než, že....Ne to nemá cenu, kdyby tihle vozembouchové byli v prvním dílu, z Predátora by se nikdy žádnej kult nestal, protože by stačilo aby si Predátor usral a oni by z toho strachy chcípli. (14.07.2010)

Kde je hranice mezi poctou a kopií? "Predátoři" stojí v lepším případě přesně na hraně uvedených dvou netvůrčích principů. Co zůstane, když se z filmu odstraní všechny inspirace či pocty původnímu "Predátorovi"? V zásadě nic kromě sekvencí s Laurencem Fishburnem a Topherem Gracem. Pouze ty totiž ze snímku dělají něco jiného než vágní připomínku ikonického osmdesátkového fláku. "Predátoři" tak vlastně představují jednu z prvních vlaštovek trendu, který se výrazně rozvíjí poslední dva roky, tedy oslovování divácké nostalgie. Kino se stejně jako televize stává médiem věčného návratu, kde diváci chtějí stále to samé. Alespoň, že "Predátoři" oblékli do starého hávu mladé herce (navíc dobré) a ne starce jako geronto-truc projekt "Postradatelní". (25.07.2012)

Tohle je teda strašnej bolehlav. Prostě typickej produkt doby. Teenage popík. Všechno, co jde vykrást bez námahy a lehce, se vykradlo - hudba, ikony, narážky, premisa. Všechno, co vykrást nelze a na co je třeba um - atmosféra, napětí, akce -, skončilo samozřejmě těžkým průměrem. Vyloženě nešťastný jsou postavy. Oproti původním Predátorům jde o snad všechny možný typy jak z nějaký videohry (voják, sniper, doktor, material artista ap.) v duchu brožury začínajících režisérů: nemám-li na to postavy odlišit vnitřně, odliším je zevně. Když vedle sebe položíme fotku sešikovaných hrdinů a jejich sparingpartnerů/sidekicků z původních Predátorů a z téhle střapaté rozvernosti, vidíme v prvém případě jasnou štábní kulturu, poněvadž všichni do jednoho mají maskáče, kdežto tady vyrazil každý v privátním outfitu. Druhak je u postav zarážející jejich hrozitánská natvrdlost, neznalost fikčního světa a sokratovské otázky „kde to jsme, co tu děláme a jaký to má všechno smysl?“ kolidující s obeznámeným divákem. Tahle kolize je o to záhadnější, oč evidentněji vyhlížejí Predátoři jako na youtube umístěná zfušovaná a zmaštěná fan fiction od lidí, kteří rekonstruují/variují svůj oblíbený film záběr po záběru a jsou s ním více než dobře seznámeni. Jako by chtěli tvůrci touhle nostalgickou poctou potěšit více ty, kteří jakýmsi nedopatřením předlohu minuli. Nakonec, proč ale ne - současnou běžnou praxí na internetu se stalo přezpívávání cizích písniček a na čem lepším si postavit popularitu než na nejúspěšnějších hitech? (27.11.2010)