Zátoka

Tenhle skvělý dokument, který posbíral již kolem 50ti cen na různých festivalech se musí vidět. Slova zde nestačí. Připravte si kapesníčky a koukejte jak se japonci chovají k delfínům a jiným živočichům. Lidé co film natáčeli mají můj velký obdiv jak riskovali doslova své životy pro dobro přírody. Jak jsem snímek viděl tak jsem si říkal, že mi už ani není líto dvou atomových bomb které na Japonsko spadlo za druhé světové války. Američani mohli přidat další. (16.02.2010)

Stejně jako v případě dokumentu Racing Extinction od stejného autora, je oskarová Zátoka plná bolestných výpovědí zúčastněných protagonistů, které by se jako okřídlené cítáty mohly vznášet nad epitafem lidské humanity. Zůstavají vám v hlavě ještě dlouho po tom, co film uvidíte, řežou tam jako malé ostré žiletky a nutí vás neustále přemítat nad tím, co se ve vesmírné jednotě muselo stát špatně, že se člověk takhle vymknul kontole. Pokud to byla v dokumentu Vymírání druhů věta: "Na tomto záznamu zpívá sameček Moha zpěvavého, je poslední svého druhu. Zpívá samičce, která nikdy nepříjde. Je úplně sám. A nyní utichl i jeho hlas", co mi zlomilo srdce a dodnes ji nemohu z té proklaté hlavy dostat, v Zátoce je to "Velryby a delfíni nedýchají automaticky bez přemýšlení, každý nádech je řízen vědomím. Kdykoli se jejich život stane neúnosným, mohou ho ukončit tak, že už se nenadechnou. V této souvislosti používám slovo sebevražda, a ona to tak udělala. Doplavala do mého náručí, podívala se mi přímo do očí, nadechla se a už se nenadechla podruhé. Nechal jsem ji zemřít". Takhle strašně bolestný je tento dokument. Ale to není nic v porovnání s tím, co se děje delfínům v Taiji, kolik jich je ročně zmasakrováno z důvodu exportu do vodních světů a pro maso. Elitní filmařský tým se vydává na toto nebezpečné místo, aby podal svědectví o nehorázném prohřešku proti delfínům. Sedm let od natočení a delfíni se v Japonsku stále vraždí ve velkém. Jestli si myslíte, že jste jako vegani viděli všechno utrpení zvířat, pak vás možná nářek delfínů při jejich vraždení vrátí zpátky na zem... (08.12.2017)

Je dost pokrytecké vyčítat Japoncům, že zabíjejí kytovce, když my si každý den pochutnáváme na jiných zvířatech, která cítí bolest úplně stejně, ale protože nejsou tak roztomilá, tak jejich masakrování nikoho nedojímá, co? Zajímalo by mě, kolik z vás, co se tady "stydíte, že jste člověk" a chtěli byste shazovat na Japonsko další atomovky, je vegetariánů? I tak je dobře, že tento film vznikl, a musím mu dát plný počet. V některých otázkách uhodil hřebíček na hlavičku, třeba v tom, jak (ne)funguje Mezinárodní velrybářská komise, upozornil na problém s kontaminovaným masem a zesměšnil pár zkorumpovaných úředníků. A především partyzánská "Akce zátoka" si zaslouží respect! (06.03.2010)

Japonců mi bylo dosud docela líto za to, co jim Amerika provedla v Hirošimě a Nagasaki, ale když jsem teď sledoval ta odporná jatka a umírání desítek delfínů v tratolišti krve, přál bych těm šikmookým necitům ještě něco horšího. Žádný dokument mi ještě tak nehnul žlučí a neukázal mi pozici lidí coby největších vrahů a škůdců přírody tak dojemným a nekomerčním způsobem. Opravdu mám nyní chuť začít studovat biologii, přihlásit se do nějaké organizace na ochranu přírody a odletět do Taiji nakopat pár Japončíkům zadek, i když by to mělo naprosto nulový účinek. Ricu&spol, nevzdávejte to! (27.08.2013)

Kdo má v rukou zodpovědnost, ti zlí a bezcitní Japonci nebo rodinka co si koupí lístek do aquaparku? Rybářské velkokoncerny nebo ten, kdo si právě otevřel plechovku s tuňákem? Nejhorší na tomhle skvělém dokumentu nejsou emoce které vzbuzuje, skutečnost kterou odkrývá, ale pokrytectví které po něm následuje. I tady si po přečtení některých komentářů připadám jak mezi vegetariány, co přece jedí jenom ty ryby. (25.03.2010)