Whisky s vodkou

Film je sice věnován Franku Beyerovi, ale stejně tak mohl být určen jinému Františkovi-režisérovi, a to Truffautovi. Jeho Americká noc (1973) je totiž tématicky úplně stejná. A ve výsledku lepší, ale ne zas tak o moc. Dresenovi se povedlo natočit příjemnou a inteligentní poctu procesu vzniku hraného filmu. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2008. (25.05.2014)

ážnost a komika jsou zde neuvěřitelně dobře vyváženy. Tohle je film pro ty, kdo si pod spojením komedie a Německo představují pouze nechutnosti, prasárny a prvoplánový humor- ten je tu naopak inteligentní, jemný a citlivý. Mimojiné je tento film také skvělým náhledem do natáčecího procesu a jisté odromantizování působení ve filmovém průmyslu. (12.07.2009)

V kulisách „natáčení filmu“ se odvíjí příběh postaršího herce, užívajícího si života, žen a jen občas nezvládajícího nadměrné pití. V příběhu ho doplňují málo zkušený režisér, jeho mírně zmatená manželka, herci i tvůrci... i lidsky nepěkný, leč šikovný herecký dablér. Vztahy přátelské i lásky bolestné, pohody i nehody, rozchody a příchody, produkční nátlaky…. prostě, najdeme vše, co se děje během natáčení jednoho tuctového filmu. Nejzajímavější je asi pohled do zákulisí natáčení, na hereckou práci, přiblíženy jsou i technické finesy. Komedie více hořká než k popukání, které vévodí Otto, oproti ostatním „na place“ výrazná osobnost - takový „posmutnělý milovník života“. (04.11.2009)

MFF KV 2009 Trochu jsem se děsila toho, že to je německý film (až na některé výjimky opravdu německé snímky moc nemusím)... Příjemně mě však překvapilo, že film byl celkem vtipný, zajímavý a dokonce i originální. A největším (a zároveň nejlepším) překvapením pro mě bylo, že herci byli sympatičtí, divák se do nich mohl celkem vcítit (no řekněte, kdy se vám tohle u nějaké německého filmu z posledních let stane?). Nemůžu říci, komu jsem více fandila. Ottovi - nezodpovědnému alkoholikovi? A nebo snad náhradníkovi, který ho má "nahradit" v jeho filmu? Těžko říct, oba dva měli v sobě něco humorného, sympatického a zároveň smutného. Přece jen byl ale Otto asi ten pravý, komu role náležela. Film mě opravdu mile překvapil. (16.07.2009)

Potěšilo mě, že se filmu podařilo povznést nad obvyklou televizní stopu, která pronásleduje německou kinematografii stejně jako tu naši. Na druhou stranu je ale unylé tempo rozehraných příběhů trochu na nervy lezoucí. A je to určitě škoda, protože atraktivita filmařského prostředí je zjevnou devizou, v tomto případě ještě podpořenou plynulou přirozeností herecké práce. 60% (11.12.2009)