Defendor

Milá a hezky vypointovaná variace na dojemné filmy o retardech a nedojemné filmy o superhrdinech. Stebbings tančí na pomezí neslučitelného, občas mu ta ruka ujede do nevyváženosti mezi vážným dramatem a ujetou komedií, ale perfektní Harrelson vždy vrátí filmu ztracenou rovnováhu. Právě jeho kreace na pomezí vážnosti a parodie dává tomu nepravděpodobnému a vlastně velmi dětinskému světu Defendora cosi, co vás i při závěrečném "I love you" donutí ke zjihlému povzdechu. Souhlasím, že Defendor měl navíc, ale i stávající potenciál pořád vystačí na velmi příjemný a specifické požitek. (04.05.2010)

Nikoliv Superman, nikoliv Batman, dokonce ani Spider-man, nýbrž Defendor je tím správným " superhrdinou ". Vskutku neotřelá myšlenka skloubit tento snímek o " hrdinovi s IQ 80 " jako silné psychologické drama s komiksovým nádechem. To vše zpracované s nebývalým nadhledem, s notnou dávkou ironie a jemným humorným podtextem. Woody Harrelson jako superhero Arthur Poppington podává jeden ze svých nejlepších výkonů dosavadní kariéry. Ač to přímo svádělo k přehrávání, tak Woodymu se postavu Arthura daří držet po celou dobu snímku " v rozumných dimenzích " a proto je jeho postava ( celý snímek ) tak uvěřitelný resp. přesvědčivý a to včetně úplného závěru ( všude jinde bych se silně ošíval v křesle, v tomto případě tu větu Arthurovi věříte). p.s. co jsem si ze snímku mimo jiné odnesl..? Zbraně jsou pro slabochy, že Arthure... p.p.s. nezapomněl jsem se zmínit o silném hudebním doprovodu ( nejen ) Johna Rowleyho. Zapomněl?..., tak to napravuji, neboť jak Metric zpívají... Help I'm Alive, my hearts keeps beating like a hammer a já mám opět po čase o jednu ( hudební ) lásku více, že Emily Haines :o) (25.05.2010)

Zde uvedený žánr komedie je sice těžký omyl, ale jsme na webu, kde pod tímto označením uvádějí třeba horror Dead End nebo western Young Guns. DEFENDOR je pravděpodobně nejrealističtější superhrdinský film. A realistický je prakticky ve všem. Každý detail, i ten sebepodivnější a zpočátku třeba ne zcela věrohodný, je ve filmu dokonale vysvětlený a opodstatněný. Všechno sedí. Přes svůj smutek, zdánlivou temnotu a dojímavost, jde o snímek optimistický. A řekl bych, že jeho realističnost nakonec baví víc než mnohé fantasy superhrdinské snímky, což člověku zvedne náladu. Zajímavé je, že příběh i tak obsahuje úplně všechno, co mají klasické comicsy: Je tu kladný superhrdina (kterého si zamilujete a budete ho obdivovat), je tu superpadouch (kterého budete nenávidět), je tu silný (a uvěřitelný) motiv celoživotní pomsty, superschopnost i její ztráta (i když obojí jen zdánlivé), je tu sidekick a osudová žena v jednom (Kat), máme tu (hned dvojí) znovuzrození a taky superzbraně (zákopová palice, vosy a kuličky). Je tu neschopná a zkorumpovaná policie, hrdinův věrný přítel, média v akci a dokonce superpes (DefenDog). A hlavně spousta vynikajících hlášek a hesel ("Třeste se termiti, nastal čas drcení." "Zbraně jsou pro zbabělce." (Defendor), "Fight back!" (Defendorův fanoušek - sprayer), "Zabijte mouchu." (Captain Industry) nebo skvostné "Kví, kví, zmrde." (Kat). Za dva dny jsem si to dal 2x a už se těším na další zhlédnutí. Co k tomu dodat? Snad jen: Thank you, Defendor! (08.07.2017)

Woody Harrelson by si zaslúžil viacej priestoru... nemyslím práve tuna, ale tak celkovo... myslím, že na to má. Čo sa týka Defendora... príjemne prevedený charakter, vďaka Woodymu... spracovanie o niečo slabšie, avšak na prvotinu fajn. Chýbalo mi tam niečo special, niečo čo tu ešte nebolo... a ono ani dané "prevedenie" nie je zrovna originál žánru... 6-7/10 (23.03.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)