Muži v čiernom 3

,,CO TAKHLE PŘEPSAT HISTORII, KÁČKO?....“ /// Boris Bestie, příšera s nic moc Emzáckou reputací se chce vrátit v čase a ,,J“ tak prožije další velmi matoucí období svýho života. Přehršel vizuálních ftípků a dokonalá přehlídka CGI. Nereálná realita odbíhá od reality a pravda není někde tam venku, ale v …koláči? Všechno je podřízeno efektní podívaný a já to beru. Dokonale provedená trivialita plná vesmírnejch tajemství. A proč zrovna ,,J“? No tak vidíš…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jeden moudrý člověk mi kdysi řekl: ,,neptej se na otázky, na který nechceš znát odpověď“. 2.) Páč furt říkám, že 20.6.1969 se stalo něco podezřelýho! /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (10.09.2012)

Zdá se mi to jen, že lidi mají problém s filmem hlavně proto, že se neorientují v logice toho časového paradoxu? Podle mě byl docela zdařile dotažený. Film měl zase trochu slabinu v technické exhibici v efektech, ale milé retro mu dost pomohlo. Jen mi připadal malinko křečovitější, hra na jistotu místo blbnutí, a skoro až existencialismus ;-). Ale stejně líbilo. (29.08.2017)

MiB se vrací opět po delší přestávce, ale úroveň je stále velmi podobná. Bohužel mě to nedokázalo překvapit něčím novým, což je škoda. Jakýsi nový šmrnc tomu dodává alespoň cesta do minulosti, ale celkově to nebylo nic moc. Takové obstojné pokračování, které má slabší i silnější momenty. 60% (23.12.2013)

"Moc ses nezměnil. Ta ruka, kterou jsem ti ustřelil, je pořád pryč." Jako zaměstnanec MiB v letech 1964-1972 mohu potvrdit, že tento příběh je pravda, čistá pravda a celá pravda. Tedy v jisté verzi minulosti, která pravděpodobně nastala, ale nemohu zcela vyloučit možnost, že to bylo v jiné časoprostorové dimenzi. Mně je to vlastně jedno, protože jsem se velmi dobře bavil, ač k vyloženému popadání za břicho nakonec nedošlo. Zcela nepochybně k němu dojde v nějaké jiné verzi budoucnosti. (02.07.2012)

Já naivní lulina, zase jsem se zdejšími spokojenými až nadšenými reakcemi nechala přesvědčit, že se mám na co těšit. Před promítáním jsem si odběhla na záchod, ať nedojde k žádnému samovolnému úniku moči, pocvičila jsem si mimické svaly i bránici pro podání vrcholného výkonu a pak s dychtivým úsměvem usedla před bednu. Úsměv zvolna tuhnul, pak se začal vytrácet a nakonec se můj ksicht ustálil ve výrazu zdvořilého (ne)zájmu. Viděli jsme ten samý film, pětihvězdičkoví přátelé? Protože já od komedie čekám něco víc než vrchovatou nálož patetických projevů a trojí uznalé zachechtání (pan prezident, Andy Warhol a... ještě něco). S veškerou úctou k T.L. Jonesovi a J. Brolinovi (a neúctou k tomu otravnému čokoládovému kašparovi), jejich sympatické herecké kreace mi ke štěstí nestačí, pěkné efekty taky ne a za sebe říkám, že u všeobecně dehonestovaných "MiB II" jsem se bavila lépe. Já chtěla řvát smíchy, ne filozofovat nad pomíjivostí času, entropií, životem, vesmírem a vůbec... Dám tříastrovou šedesátku, ale s odřenou šestkou i nulou. (19.11.2012)