Kód 252 - Katastrofa v Japonsku

Za normálních okolností bych hodnotil rozhodně hůř - nemám rád prvoplánovitě dojemné scény a přílišné přehrávání emocí. Tady se to ale snažím vnímat trochu jinak. Jedná se o japonský film a k východní Asii jakási emoční teatrálnost patří. Když ale nasčítám bolestné životní osudy všech postav uvězněných v podzemí, k tomu ještě ta hluchoněmá holčička s kouzelným úsměvem... to už je fakt trochu moc. (25.12.2011)

Kód 252 je v podstatě to samé co SOS, jen je pro zavalené lidi potřebující pomoc v rámci tlouknutí do čehokoliv daleko jednodušší. Snímek je tedy o záchranné práci a to po ničivém hurikánu, kdy příběh převážně sleduje skupinku zavalených lidí po prudkém vniknutí vody do prostorů metra. A tak tu máme něco podobného, jako je třeba snímek z roku 1996 ´Denní světlo´. Japonští tvůrci ale na to šli poněkud jinak. Vše podstatné tu je. Krátké počáteční seznámení s hlavními postavami, hurikán a následky a pak už jen záchranné práce. Na nějakou efektní nabubřelost či rozsáhlou dramatizaci tu však divák bude čekat marně. Stopáž je něco málo přes dvě hodiny, ale je to především způsobeno předlouhými citovými scénami, kdy se na samém konci vyprávění vůbec značně tlačí na pilu, aby nejedno oko nezůstalo suché. Je to však spíše na škodu. Víc jak katastrofální film se tak více jedná o melodrama, kde bohužel vše podstatné ztrácí na významu. Odvaha záchranářů a jejich vůle něco dělat sice k jejich poctě vynechána nebyla, ale po divácké stránce to těžko s někým hne. Speciální efekty také nevypadají zrovna velkolepě. Snímek zkrátka více vyznívá jako obyčejný televizní film, jen se zbytečně přemrštěnou stopáží. Chtělo by to ještě jednou použít střihačské nůžky, aby dějství dostalo více energie. (08.09.2018)

Ach běda, třikrát běda! Holywoodský kýčovitý happyend právě dorazil do Japonska. Všichni jsou zachráněni, byť se matka příroda snaží o jejich destrukci sebevíc; slepí prohlédnou, němí promluví. Nicméně má tento film určitě za cíl zvýšení turistického ruchu v Tokiu. Při řádění přívalových mořských vln , kdy se voda prožene polovinou města a vyplaví stanice metra, je stále v takové čistotě a průzračnosti, že by leckterý majitel luxusního bazénu záviděl. Takže pozorte! V Tokiu mají čisto i v podzemí! (06.09.2009)

První polovina filmu odpovídala standardnímu katastrofickému filmu, závěr mě však velice konsternoval, kdy přeživší záchranář nese na zádech jednoho muže a nikoho z čumících stojících lidí mu nepomůže dopravit muže do auta. Prostě závěr filmu se japoncům nepovedl. Z toho odpovídají některé nelogické situace, které dnešní záchranáři řeší jiným a jednodušším způsobem. Za prvé chtějí Japonci ukázat, že jsou velmi loajální vůči svým nadřízeným a že mají své hrdiny... Avšak posledních asi dvacet minut tyto nelogičnosti degradovali film maximálně na průměr. (14.01.2012)

Katastrofická dráma so všetkými klišé, ktoré sa v japonskej kinematografii dajú nájsť, v tomto prípade tiež doplnené o vykrádačku amerických filmov. Niečo fungovalo, napr. masové scény či niektoré špeciálne efekty, ale celok to zachrániť nemohlo. Totálne ma dostávalo to salutovanie požiarnikov, ako všetky zborovo prijímali rozkazy, alebo tie naivno-patetické reči o potrebnosti záchrany života a kvázi-minivzbury voči rozkazom. O kŕčovito pôsobiacich flashbackoch ani nehovorím. Záver aj citovým vydieraním, ktorý sa Japoncom dokonca ani nepodarilo okopčiť od Amíkov, rovnako veľmi nevyšiel. Stopáž je naviac riadne prepísknutá. (28.02.2016)