Lang zai ji

Tian Zhuangzhuang vždy točil odtažité a komplikovaně vyprávěné filmy, jenže zatímco ve snímcích jako „The Horse Thief“ a „Wu Čching-jüan - mistr go“ styl souzněl s předmětem vyprávění, tentokrát je třeba s politováním přiznat, že se režisér pouze plytce ozvláštňuje principielně slibný příběh. Zpřeházená chronologie a impresivní stylizace scén sice mohou diváky formálně omámit, ale nezakryjí fakt, že mytické pojednání o bestialitě člověka bylo přebyto formátem vývozního festivalového filmu. Hvězdy posbírané napříč Dálným východem (Džó Odagiri už se pomalu stává maskotem načančané festivalové komerce), slovutný režisér, podloží výpravného historického spektáklu a hlavně spousta oduševnělosti. Nelze se ubránit dojmu, že neustálé kopulace ústředního páru nemají být obrazem připodobňujícím člověka ke zvěři, ale prostě jen marketingově dobře zužitkovatelnou atrakcí. „The Warrior and the Wolf“ má potenciál být podobným dílem jako obsahově příbuzná „Písečná žena“ Hirošiho Tešigahary a když divák hodně chce, může ho tak i opravdu vidět, ale tvůrci vše nosné a podnětné zatlačují daleko za oslnivou formu, která se jim ovšem rozpadá pod rukama (viz titulky, které mají překlenout jednotlivé sekvence, ale spíše ukazují na neschopnost film vnitřně svázat). (20.01.2010)

Tomuto snímku se zdráhám dát pouze tři hvězdy. Už jen stylově udělané počáteční titulky, že nepůjde o tuctový film. Kameraman je velmi vynálezavý, solí jeden krásný záběr za druhým, hýbe se společně s hlavním hrdinou, takový druh krajiny jsem v čínském filmu ještě neviděl. Ve filmu se mluví minimálně, občas jsou tam titulky, které vysvětlují další pasáž jak za éry němých filmů. Já se ale nenudil, už jen proto, že emoce mezi hlavní dvojkou jsou poměrně uvěřitelné a režisér umí vyprávět a působit na diváka i bez dialogů. Nejsem si tak docela jistý, zda jsem pochopil podstatu příběhu, budu si to muset pustit znova. Ale tento film má Atmosféru, působí dost reálně, není to jen Pastva, hudba se drží dost v pozadí je slyšet jen někdy a velmi nenápadně. Ta směs historie a lokální mytologie, co se námětu týče mi přijde jako velmi zajímavý nápad. Tak jsem dal reprízu, konečně jsem byl natolik odpočatý, že jsem ji byl schopen dát do konce a po druhém shlédnutí mohu v klidu tvrdit, příběh tady je, jen se musí pečlivě přiřazovat události k časovým rovinám a jak jsem již psal výše, originální námět, dodatek na Shita, ve filmu se nesnadno orientuje, ale i tak mě to lákalo na další shlédnutí a stále láká.... a mimochodem, co bys chtěl za dlouhých zimních večerů dělat jiného s Maggie Q, než ji znásilňovat?:) (26.12.2009)

Samotnej film je opravdu o ničem, příběh je špatně a hlavně nezajímavě vyprávěnej, ztuha se v něm orientuje, téměř nulová hlavní linie příběhu a aby toho nebylo málo, tak vlastně nemá téměř žádný záchytný body, pár bitev na začátku jsou jen na takovou malou okrasu a film šíleně skáče v ději a tak bych mohl pokračovat dál a dál, navíc se téměř polovinu stopáže příběh zaměřuje na trošku divnej vztah Meggie Q a Jô Odagiriho, kterej se vyvýjí pomocí znásilňování a věznění a vlastně to taky nemá nakonec moc velký opodstanění, nicméně tohle všechno se dá přetrpět díky nadhernýmu vizuálu, kdy obzvlášť exteriéry jsou naprosto nádherný, prostě úžasný scenérie, ale to je na 90 minut trochu málo (27.12.2009)

Dávám tři hvězdy: dvě za mimořádně nádhernou a nevídanou kameru - kameraman je opravdový básník filmových záběrů a obrazů. A třetí hvězdičku přidávám na krásnou a působivou hudbu. Samotný děj lze považovat za legendu a vzít ho jak stojí a běží, nebo se nad ním lze zmýšlet a hledat v něm jinotaje a skryté spodní vrstvy, to je na každém. (21.11.2010)

Naprosto nepřehledné, zmatené, hrozně nasnímané, katastrofálně sestříhané a především neskutečně nudné! Navíc se velká část filmu odehrávala v tmavé chatrči, kde nebylo skoro nic vidět, a abych dával hvězdy za to, že pětkrát zahlédnu tvář znásilňované Maggie Q, tak to ani hovno. Tahle čínská artovka byla asi vrcholem mého nešťastného výběru filmů posledních dní. (14.02.2011)