Na sklonku srpna

Rodinné drama. Epizoda s nevěrou. Svědectví o naší době, kdy všichni mají partnerské vztahy nekvalitní a v troskách a šestatřicetiletá žena si vlastně dost pošetile představuje, že se usadí a založí rodinu. --- Civilní, realistické, jenže nevýznamné. Charaktery a dialogy postrádají hloubku, nezaujmou. (18.01.2011)

V rámci filmového klubu ČT2 jdou teď německé filmy. Osobně považuju současnou německou kinematografii za vysoce kvalitní a proto se snažím nevynechávat tyhle neznámé německé filmy, které bych jinak těžko mohl vidět. Zatím byly uvedeny dva a paradoxní je, že ač oba filmy jsou svým obsahem naprosto odlišný, útápí se ve stejným nedostatku. Reálnost příběhu. Já opravdu těžko, přetěžko můžu věřit tomu, že dva lidé co si čerstvě koupí nový dům, jsou zcela evidetně šťastný a zamilovaný začnou tahat do domu jednu návštěvu za druhou aniž by dům měli opravenej, ale budíž, dejme tomu že koupili dům před reknostrukcí a začali do něj tahat všechny svoje příbuzný i když v domě jsem neviděl jediný telefon, zřejmě se dorozumívali silou vůle. To že by zajeli do budky je taky blbost, protože ty návštěvy jeden druhýmu oznamovali když celou dobu vegetili ve svým novým polorozpadlým híizdečku, ale budiž. Ovšem co jsem nedal, že mladý pár působí naprosto zamilovaně - šťastně a rozhodí je jedna bráškova věta "stýská se mě po jejích očích" a najednou to pipině začne v mozku šrotovat a zeptá se toho svýho po čem by se mu stýskalo, kdyby se s ním rozešla a jelikož neřekne že po očích je zadělano na vztahový drama. No to je přece naprosto na hovno, kdyby tomu takhle skutečně bylo u holek, tak to budu radši žít s úžovkou než s holkou. Bych se klepal po každý když by přišel chlap aby neřekl jednu hezkou větu a já neměl narušenej vztah ? Bože přes takhle trapnej out nedokážu jít. Jinak myšlenka dobrá, herecký výkony taky, ale když už se všichni tak rochníme ve vztazích, tak ať to nevypadá jak nepovedená romance mezi Fifinkou a Myšpulínem. (11.01.2011)

Nejprve dlouhá sekvence beze slov... Z páru čiší láska a živočišnost až na střechu... Postupem času dojde na slova... K páru přibude hrdinův bratr a hrdinčina "nevlastní dcera"... a vše se začne komplikovat... všichni se hledají... všichni hledají své místo v životě... vřava slov i pocitů... A zase dva. Hádejte kteří... Film mě oslovil svou nevyumělkovaností. A jedna věta z něj mi zůstala v mysli - parafráze: je čas přestat stále hledat nové místo k žití, ale žít... je čas se rozhodnout... (16.01.2011)

Němci mě opakovaně přesvědčují, že mají docela dobré filmy. Tento patří bezpochyby k nim. Vzájemné vztahy často zrcadlí ty naše, stejně tak hledání štěstí. Na začátku to byla idylka a těžká romantika ve dvou, kterou samozřejmě naruší návštěva dalších osob, byť jsou to osoby blízké. Tak to obyčejně bývá. Různost názorů, chvilkové poblouznění a rána s morální kocovinou. Hanna byla nad věcí, ale její manžel byl blbec na entou. To jeho brácha byl chlap s velkým CH - zvláštní, galantní a praktický a mladinká Auguste pěkná kráva. (24.01.2011)

Banální, vyprázdněné postavy, uniformní ve svých všedních strastech a slastech, si ospravedlňují svou existenční oprávněnost jen tím, že něco ničí. I rekonstrukci domu zahajují ničením a den za dnem, vystaveni nesnesitelné volnosti venkova, boří a rozkládají dál – své svazky, své osobnosti, své hodnoty. To vše je ve filmu zahaleno mlhovinou naturistického i civilního lyrismu, podbarvováno záběry na bezduché obličeje předstírající přemýšlení a konvenčním zpřítomňováním rádoby erotických prožitků: za maskami však není snad ani tříšť frází přežvýkaných nad prohýbajícími se stoly a milostně zde nezakouší nikdo nic. Pád do objetí je stejně navyklý jako kterékoliv jiné „životní“ gesto. Manekýni. (25.03.2021)