Život po životě

Na negativní kritické ohlasy jedinců, co nepochopili, nedejte, je to skvělý film. Eastwood se vyrovnává s podzimem svého života, kdy člověk musí chtě nechtě být konfrontován s nevyhnutelným fenoménem umírání a činí tak, jak to umí on nejlépe, tj. velmi citlivě a empaticky. Nastiňuje Moodyho pohled na fenomén smrti a života po životě, ale nenásilnou formou, nevnucuje svůj názor a skrze osudy tří lidí poznamenaných ztrátou blízké osoby, či životní zkušeností klinické smrti, citlivě vypráví svůj příběh. A musím říci, že ještě nikdy jsem neměl takové potěšení z herectví Matta Damona – jeho příjemně tlumený herecký projev zralého muže mě překvapil a potěšil. (03.03.2011)

Zrovna dneska v Rusku spadlo letadlo s nějákýma našima hokejistama. Takže mi ŽIVOT PO ŽIVOTĚ celkem sedl k tématu dne. Clint nevyměkl, ale zestárl a tak si řekl, že si povinou důchodcovskou rozvahu o smrti rovnou natočí a předhodí, po jeho filmech lačnícímu, publiku. Stylový úvod se spláchnutím vlnou (tahle geniální scéna musela ukrát největší kus rozpočtu) pokračuje konverzačním dramatem tří lidí, jejichž ostud se (nečekaně) protne a všechno to tak nějak v pohodě skončí. Snímek je nacpaný výbornými hereckými výkony, jen scénář je někdy trochu moc užbleptaný. (07.09.2011)

Jakou mě občas udělá radost, když krom obalu nevím o filmu až do spuštění nic. Samotnej úvod s mejma emocema dokázal zahejbat víc než Nic nás nerozdělí za celou stopáž. Pak to začalo, tři příběhy, každý ve svém počátku silný, s přibývající stopáží lehce oprýskaný. Do toho kopec známých herců. Z Cecile jsem za celé dvě hodiny nedokázala spustit oči, nehledě na to, že mi ani nedošlo, že je to ona. Do toho roztomilá Bryce a sem tam pomrkla i Mylene Jampanoï. Asi v polovině filmu mi konečně mozek začal jakž takž zpracovávat jednoduché vysvětlení, jaká že je hlavní myšlenka filmu a že dál už se to celé asi nehne, což byl trochu kámen úrazu, páč já na tyhle média a podobný věci prostě ani v nejmenším nevěřím. I přes mou skepsi se dal film ale krásně dokoukat a scény s malým klučinou mě doslova tahaly emoce z těla (scéna z metra, setkání s Damonem atd.). Hereafter je řemeslně zvládnutý film, který dokazuje, že zručný rejža dokáže i z odbytého scénáře udělat koukatelnej kusanec. A že to má na svědomí Clint, to jsem taky zjistila až se závěrečnejma titulkama a můj dojem to jen potvrdilo. 70% (18.07.2013)

Produkce Steven Spielberg a Frank Marshall, za kamerou Clint Eastwood. To jako fakt? Formátu všech tří nehodná bolestná nuda špikovaná minutovými hereckými highlighty, ale hlavně vlnami nechtěného smíchu. Otřesně rozvleklý scénář, neschopnost vyprávět a zajímavě posunovat děj, směšné dialogové konstrukty i všechny vedlejší postavy. Ani ten (a především ten) metropolitní křižovatkový rukopis páně Iñárrita, jakýsi pokus o "osudovou celistvost", to nezachrání a nestojí za řeč. Bezbřehá zoufalost, kam se člověk podívá a pravděpodobně největší průser na ose Tower Hill - Eiffelovka ever. Mrzí mě, že dva nejhorší Eastwoodovy filmy nese na bedrech zrovna chudák Damon. A řekněme si na rovinu, že kdyby to nebyl sám velký Eastwood, asi by tu lítalo mnohem víc odpadů. Řemeslný propad Shyamalanova formátu. (29.01.2011)

Zajímavej námět, ale to je bohužel asi tak všechno, co z toho Clint vytřískal a tak se z toho u mě stává jeho nejslabší film, i když nemůžu říct, že by mě vyloženě nudil, nicméně za dvě hodiny se nestane téměř nic zajímavýho, když pominu parádní tsunami na začátku, za který by se nemusel stydět ani katastrofickej film, a ty tři na sobě původně nezávislý příběhy jdou tak dlouho samy, až jejich propojení je skoro zbytečný a samy o sobě nejsou zajímavý. (27.02.2011)