Bitva u Thermopyl

"When we atack today, our arrows will blot out the sun!" "Than we will fight in the shade". Asi jen málokdo dnes ví, že divácké rekordy bořící Snyderův spektákl "300" není v podstatě nic jiného, než prachsprostá předělávka tohoto více než 40. let starého historického velkofilmu. A jaká vlastně je původní "třístovka"? Typický americký sandálový velkofilm z 60. let se všemy klišé a chybami, které z toho plynou. Všechny postavy ve filmu (včetně Peršanů) hrají (často světlovlasí) běloši, sparťanské helmy vypadají káždá úplně jinak, štíty "Nesmrtelných" jsou pletené z proutí, Sparťani drží své oštěpy jako péra, samotné bitvy trpí značným nedostatkem komparzistů, tž. i "mnohasettísícová" Xerxova armáda chodí v dlouhých vyrovaných řadách asi s třicetimetrovými!!! rozestupy a to už vůbec nemluvím o tom, že se všechny boje odehrávají na planině u nějakého jezera, i když Termopyly mají být soutěska (pokud to tam tak opravdu vypadá, tak se omlouvám a bída ti Snydere:). Když ale pozorujete krále Leonida a jeho 300 mužů odcházet odvážně do války proti tisícinásobné přesile, dostane vás to úplně stejně jako u Snyderova opusu. Sparťané navíc používají nejrůznější důmyslné taktické manévry (skrytí se pod štíty při útoku jízdy, použití ohně při boji s "Nesmrtelnými"), za které by se nemusel styděť ani Millerův comics a jejich vynechání vás místy upřímně zamrzí. Pokud se tedy na film nedíváte až příliš zhýčkanýma očima současného popcornového diváka, určitě vás náležitě pobaví. ***Věděli jste, že: Mezi zástupy nadšených kluků, kteří v mládí shlédli 300 Sparťanů, byl i budoucí comicsový autor Frank Miller. Film ho nadchl natolik, že se podlě něj rozhodl napsat jedno ze svých nejslavnějších děl - "300".*** (01.04.2007)

Kto by sa už dnes na to díval, keď má Millerov a Snyderov komiks ? Jedine ten, koho zaujímajú staré filmy a/alebo stará história a nie silácka štylizácia zakrvavených manekýnov. Ani tento film sa síce nevyhne idealizácií a anachronizmom, ale niečo také predsa nemôžeme čakať od klasického Hollywoodu! Veľkým plusom je naproti tomu zobrazenie nepriateľskej strany a žiadna démonizácia Peržanov či Veľkého Kráľa kráľov Dareia. Veľmi podivnou a krajne nepravdepodobnou novinkou, o ktorej som sa nikde v literatúre nedozvedel, bolo iba jeho rozhodnutie zabiť všetky ženy v perzskom tábore, aby vybičoval túžbu svojich vojakov dostať sa cez priesmyk k tým gréckym... Zaujímavejšie už bolo zaradenie spornej epizódy o pokuse o atentát na Dareia (hoci je nemysliteľné, že by sa k nemu dostali zobrazeným, vyslovene hlúpym, hoci po spôsobe krypteie celkom logicky odvodeným spôsobom). Nech už tak či onak, Gréci ale rozhodne nezapálili jeho stan - táto monumentálna záležitosť, ktorá kopírovala palácové usporiadanie Persepolisu, totiž bola ukoristená o rok neskôr po rozhodujúcej bitke u Platají a neskôr zastrešovala divadlo v Aténach. Násilným ozvláštnením je skutočnosť, že Sparťanov je tu vlastne 301 (+ 1 Sparťanka) a aby tam tohoto vzbúreneckého hrdinu (proti tradovanej skutočnosti bez potomkov) dostali, museli Leonidovi, neochvejne zidealizovanej, statočnej a jasnozrivej postave bez najmenšej poškvrnky prisúdiť jedno tvrdé kráľovsky príznačné rozhodnutie - keď nedovolí mladíkovi ísť do boja, aby očistil meno svojej rodiny - a vzápätí ešte jedno zmäkčilé a neobhájiteľné, keď mu to ako vzbúrencovi, čo do Thermopýl prišiel na vlastnú päsť a proti výslovnému zákazu kráľa, dovolil. Podobné rozvrhnutie zaujímavých možností a nezmyslov je aj u ženských postáv. Kráľovná Artemisia je zobrazená iba v jednej svojej polohe, úplne sa ignoruje, že to bola drsná vojvodkyňa, ktorej lode patrili k najlepším v celom konflikte a vyrovnali sa im iba Feničania, celkom jasne je ale naznačené, že ako osoba veľmi blízka (intímne, čo je diskutabilné) Dareiovi, bola tajným spojencom Grékov (čo by pri nej ako panovníčke maloázijského, pôvodne gréckeho Halikarnassu mohlo mať isté opodstatnenie, nech už by tak konala z akýchkoľvek, nielen progréckych, ale aj properzských príčin alebo hlavne k osohu vlastného kráľovstva) a preto mohla využiť svojho postavenia a teoreticky ženských zbraní, aby si mohla ako jediná dovoliť navrhnúť ústup. Druhá strana je úplne scestná - hoci sa spartské ženy nepochybne tešili ďaleko väčšej nezávislosti než v iných mestách starého Grécka, celá tá priblbá rodinná historka o dievčine, čo doručí správu, individualistickom mladíkovi, s ktorým majú romantický vzťah prekonávajúci prekážky a otcovi špiónovi, ktoré tvoria hollywoodsku líniu príbehu popri tej historickej, je nielen úplne mimo misu, ale aj neobratne zakomponovaná a sťahuje film dole rovnako, ako nezvládnuté a nedynamické bojové scény. (05.11.2014)

Film jsem si pustil v televizi již z následující utkvělou představou: V roce jeho vzniku jsme v dějepisu šesté třídy u učitele Kroupy (jméno jen jako doklad paměti) jsme probírali řecko-perské bitvy. Nakonec jsem je "přednášel" sám, zatímco on pochrupoval za katedrou. Dostával jsem jedna podržená s hvězdičkou (takový úspěch jsem za svého 20letého studia již nikdy nedosáhl). Co se týče Thermopyl se můj příběh odehrával v horách, šlo o skutečnou horskou soutězku, do néž se vešlo jen pár vojáků; také tu nevystupoval Keep-Smiling Leonidas, ale brutální bojovník, který je napružený rozhodnutím spartského senátu a deprimovaný zradou (kozí stezka) místních, za něž bojoval. Ani Xerxe jsem nelíčil jako náladového podivína, nýbrž jako prozíravého, byť megalomanského nájezdníka. "Nesmrtelní" jsou Sparťané (viz stadion na Letné), zatímco perští "Nesmrtelní" se rozplynuli v niveč. (18.03.2024)

Poctivý historický válečný film, který se nese přesně v duchu antických snímků 50. a 60. let. Dneska již působí trochu úsměvně to rozdělení na free world (Řecko) world of slavery (Persie), který byl samozřejmě zrcadlem probíhající Studené války. Sparťané se samozřejmě otroků také neštítili a hojně je využívali :-) (23.11.2013)

V roku 480 pred naším letopočtom sa v rámci grécko-perzkých vojen (499 až 449 p.n.l) odohrala krvavá bitva pri Thermopylách. Bolo to nerovné stretnutie kráľa Leonidasa a jeho tristo hrdinských sparťanských bojovníkov voči tisícovým hordám barbarov pod velením ukrutného Xerxesa I. Prvýkrát som sa s filmovým spracovaním tejto témy stretol v roku 2006, v snímku "300", ktorý zrežíroval Zack Snyder. To bol neskutočný masaker, dychberúce filmové orgie násilia a vojnového šialenstva. Päť hviezdičková záležitosť. Na základe tohto titulu som si zohnal aj omnoho staršiu filmovú verziu týchto udalostí. Zhliadol som snímok "Bitva u Thermopyl", ktorý bol natočený v roku 1962. Ani zďaleka to nie je taká bombastická pecka, ako to, čo mi ponúkol Zack Snyder. Toto je taký ten klasický sandálový, papundekelový, americký veľkofilm, aké sa točili v šesťdesiatych rokoch minulého storočia. Mne sa to však páčilo. Sparťania majú môj obdiv a rešpekt. **** (23.06.2023)