Dreamhouse

Ježiši. Tomuto zázraku som sa úspešne vyhýbal 6 nádherných, krásnych a oslobodzujúcich rokov. Potom som ale dostal nejaký skrat alebo čo a povedal som si, že by som tomu mohol dať šancu. A trpko som to oľutoval od prvých minút. Tak nesympatické postavy a podpriemerné herecké výkony som nevidel už pekne dlho. Akože sorry, určite mi mnohí vynadáte, ale Daniel Craig je ako herec vo väčšine svojich rolí absolútne neschopný, nemožný, mátožný, malátny a v podstate nijaký. Tentokrát rovno aj veľmi nesympatický. Normálne vidíte, ako v scénach, kedy sa od neho požaduje aj čosi viac, než len postávania v zábere, má smrť v očiach a počujete, ako premýšľa. „Čo ja tu len robím, veď ja vôbec neviem hrať, panebože to si režisér nevšimol, prečo ma obsadil, ja som šiel na kasting ožratý a nevedel som, čo robím a on mi dá normálne podpísať zmluvu áááááá.“ A že by Rachel Weisz a Naomi Watts oslňovali svojimi hereckými megaschopnosťami, to som si veru tiež nikdy nemyslel. K tomu dve extra otravné „rozkošné“ dievčatká (ktoré máte chuť zavrieť do pivnice, rozbiť im tam žiarovku a hodiť dole klbko užoviek) a scenár, ktorý je taký zlý, že už ani nie je vtipný. Občas sa mihne pokus o atmosféru či nebodaj náznak strašidelnejšej scény (postava vonku za stromom), ale nebojte sa, veľmi rýchlo akékoľvek plusy zmiznú a už sa nevrátia. V istom smere poteší brutálny twist v cca polke filmu, ale proste stále je to čosi hrozné a veľmi, veľmi, veľmi zlé. (15.07.2017)

Režisér Jim Sheridan vytvoril profesionálne zvládnutý žánrový snímok, ktorý divákovi ponúka celú sériu prekvapivých zvratov. Do hlavných úloh obsadil britské filmové hviezdy Daniela Craiga a židovku Rachel Weisz. Obaja herci sa pri natáčaní natoľko zblížili, že ešte pred premiérou vstúpili do stavu manželského. Snímka je ďalším z radu titulov s témou "prekliateho" obydlia, tentoraz v podobe thrilleru s motívom rozdvojenej osobnosti a s prvkami duchárskeho hororu. Oproti iným domovým thrillerom je originálny s na jednu stranu prekvapujúcou pointou, na druhú stranu pre niekoho i odhadnuteľným rozuzlením. Mne osobne sa to páčilo. Všetko je tak nejako predvídateľné už od začiatku, ale to mi nevadilo. Síce podobných filmu je hafo, ale tento mal tiež svoje čaro. (28.10.2019)

Fakt nevim, na co tu vsichni nadavaj, ja jsem spokojenej. Ze zacatku sice nijak vyjimecny drama o rodince, co se nastehovala do domu, kde bydlel vrah, ale solidne natoceny. Dalo by se rict i solidne zahrany, ale na me proste postavy pusobily takovym divnym dojmem. Nekdy v polovine filmu tu je ale necekanej a perfektni zvrat, kterej da celymu filmu jinej smysl a az do trochu prehnanyho finale si to udrzuje napinavou atmosferu. Zkratka druha polovina to vytahla na slusny 4*. (29.04.2012)

Těžko říct, zda-li více pomohla (lahvová) plzínka v kombinaci s dobrou večeří, absence shlédnutí traileru (nikdy nedělám) nebo zdejší komentáře, ale (popravdě) čekal jsem o poznání větší průser. Ostatně už v osobě režiséra J. Sheridana (stejně jako samotném hereckém obsazení) byla záruka jisté kvality. Na druhou stranu to ještě nutně nemusí znamenat (a také neznamená) plnohodnotný filmařský zážitek. Nebudu tu hořekovat nad tím, že snímek je jedním velkým plagiátem (to je drtivá většina současné produkce) stejně jako skutečnosti, že „šokující“ pointu přináší tvůrci už v polovině filmu (člověk nemusí mít nutně nakoukáno, aby mnohem dříve pochopil, jakým směrem se vše ubírá). Problém je, že (tvůrci) musí mít v zásobě plnohodnotný „přídavek“, což Dream house bez jakýchkoliv pochyb nenabízí (tj.postrádá). Když už se tu hojně skloňuje jméno velkého Martyho a jeho Shutter Island, nabízí se příměr: „když dva dělají totéž, nemusí to ještě nutně znamenat totéž“. Byť přiznávám, srovnávat oba snímky není zcela fér. Na druhou stranu, co je v životě fér, takže...když pominu fakt, že filmařsky, (alespoň co se žánru týče, je Marty o pořádný krok vepředu, přičemž stále platí přímá úměra, čím dál je Jim svému rodnému Irsku, tím více ztrácí půdu pod nohama, to i v případě jeho nedávného blízkovýchodního výletu) je to právě ta „nadstavba“ v podobě poslední věty, která Scorseseho snímek vystřeluje nad hranice žánru, zatímco v případě Sheridana a jeho Dream house je to právě druhá polovina resp. posledních 15 min, které kazí dosavadní převážně pozitivní dojem z umně budované atmosféry a dobře hrajících herců. Neříkám, že přímo odporuje logice (naopak), jen mi to přijde (zbytečně) laciné, překombinované a zejména kontraproduktivní. Když budu mluvit za sebe, cítil jsem, že se mnou bylo vyjebáno a to bohužel nikterak uspokojivě. Ten snímek jakoby (na divákovi) vyžadoval více pozornosti než si ve výsledku zaslouží. Jednoduše řemeslně poctivě odvedený („zakázkový“) produkt (troufám si tvrdit i lehký nadstandart současné produkce) avšak bez větší přidané (osobité) hodnoty. Přičemž mám lehké dilema, zda-li na vině je více scénář nebo samotná režie. Zatímco v případě (mnohovrstevnatého avšak pevně držícího pohromadě) Shutter Island mně snímek „nedal spát“ i druhý den po projekci, (přičemž se to Mártymu ani na okamžik nevymklo kontrole, přesně věděl, co chce natočit) a já se tak těším na každou další (opakovanou) projekci, v případě (roztříštěného) Dream house nemůže být o něčem podobném ani řeč. K repete jsem si nenašel jediný opodstatněný důvod a mám silný pocit, že ani samotný Jim dodnes neví, kde přesně se mu to vymklo kontrole. Přičemž svádět vše na střižnu by bylo příliš jednoduché a laciné. Výsledný resultát: Na jedno (oddechové) použití snímek „neublíží“. Otázkou ovšem zůstává, zda-li bych byl tak shovívavý i v případě kinoprojekce. (04.12.2012)

Tu starou barabiznu v Amityville ještě ani nesežrali termiti a pan 8-10-10 už spokojeně živoří na americkém zapadákově ve zcela jiné nemovitosti. Je to smutný muž s pestrou minulostí a trochu chábrus na mozek, avšak jeho veselá mysteriózní dobrodružství mě nikterak neuráží a většinou jsem byl i za použití laciných dějových zvratků napjatý jako guma od trenek Johna Goodmana. Pan Craig předvádí to nejlepší ze svého úsporného herectví a jsem si téměř jistý, že v 36. minutě dokonce pohnul dvěma mimickými svaly! Tuším, že to byl třetí zprava nad levým obočím a druhý zleva těsně nad horním rtem, ale než začnu takovou bláznivou teorii vykřikovat do světa, musím si ji samozřejmě ověřit opakovanou projekcí. Neohrnul jsem nos ani nad obsazením slečny Weisz, kterou, lapidárně řečeno, jako rašply bez koz a s tváří vyžilé hyeny ve filmech příliš neupřednostňuji. Jen jsem smutný z toho, že čtvrt hodiny před koncem scénáristovi došel zrovna v nejlepším hajzlpapír a musel ho nahradit listy narychlo vytrhanými z linkovaného sešitu na scénář, takže mu na rozuzlení zbyly jen tři volné řádky a kousek tvrdých desek hned pod nápisem: Neposer ten závěr! (27.03.2012)