Nevítaní

Shlédnuto v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech - Jeden svět v Opavě, 2010. Další shlédnuté filmy: Mizející ryby (2009) - dokument o lovu ryb až k jejich vyhubení *****, Bombajská spojka (2009) -neúnosná dopravní situace v 20mil. městě ****, Země bez lidi (2009) - lov za peníze a turismus v Tanzánském národním parku Serengeti a hlavně osud Masajů v rukách vlády *****. (26.03.2010)

Takýchto osudov je bohužiaľ príliš veľa. A je len dobre, keď sa o nich hovorí a majú šancu sa dostať do médií. Za totáča boli ukrývaní v rôznych kláštoroch, bokom od bežného obyvateľstva aby nerušili socialistickú idylu. Aj z tohto pohľadu sa treba pozerať na počínanie ich rodičov. My ostatní im akurát môžme držať palce.. (01.10.2010)

Příběh Markéty, Honzy, Petry Jirky a druhé Markéty je velmi smutný a vypráví o tom, jaký je život, když se lišíte. Zavřou Vás do ústavu, kde trávíte téměř celý život. Dnes je ale situace mnohem lepší než za komoušů, kteří se k těmto skvělím a velmi talentovaným lidem chovali strašně. Jeden svět Tábor 2010, 19.3. 20:00 ZŠ Bernarda Bolzana. (20.03.2010)

Působivý dokument, který vás během dvou hodin vtáhne do životních osudů pěti lidských osobností, jejich dětství a dospívání a především do jejich nesnadného oproštění od nelehkého začátku v Jedličkově ústavu a postupného začleňování se do společnosti a slastí běžných lidských strastí navzdory jejich handicapu. Materiál sám o sobě silný dost, vhodným seskládáním vzletů a pádů jednotlivých osudů i mezi sebou vznikla pětihvězdičková záležitost, naskýtající zevrubný, „zlidšťující“ náhled do osudů, životních postojů a názorů tělesně postižených a stejné pohlcení jako poslední tři zářezy od Heleny Třeštíkové. (23. Finále Plzeň - 19.4.10) (29.04.2010)

Kdo je vítaný a kdo je nevítaným hostem na Zemi? Tenhle dokument je zajisté užitečný a zařazuji si ho do svého filmového archívu "Film a Sociologie". Asi každý ví, že sociologii byl jeden čas přikládán velký význam, a to v době, kdy se - nejen v komunismu - ale především v U.S.A. dělaly rozsáhlé výzkumy o lidské společnosti, a lidském já. Nevím o tom, že by se ještě někdy opakovaly, snad ze soukromých peněz, pokud by to nějakého soukromníka extra zajímalo, ale jen sotva by to změnilo zásadnější náhledy na člověka a lidský život. Výsledky nebyly a nejsou příliš optimistické, za to jde o reálný odraz nauky o člověku a společnosti.***Ideologie socialismu pracovala s mnohem prostějším modelem, než který poskytuje svět kapitalismu. Co je ale jisté, tak že každý společenský model má své plusy a mínusy, takže by bylo příliš zjednodušující házet na minulý režim jen špínu. Obzvláště když to často dělají ty osoby, které na sobě stále nesou především socialistické myšlení a to bez ohledu na věk! Že se změní doba, to neznamená, že se v tom okamžiku změní i lidé, kteří ostatně o to v minulé době ani nestáli. V té době jsem vyrůstal, takže vím, jaká byla a především jací byli ti lidé, co tehdy studovali, jak přemýšlei a jejichž světy se odráží na jejich dětech, které se narodili často právě začátkem devadesátých let, tedy relativně už v "nové době".*** Nepochybně je zajímavé, že režisér dokumentu si našel po dobu dvaceti let chvilku času a natáčel s těmihle lidmi o jejich osudech, a předkládá je i nám, lidem (a tedy i divákům), které to zajímá. (30. 9. 2.010; 13.03). (30.09.2010)