Silvestr na přání aneb Čí jsou hory Kavčí

Řada naprosto skvělých scének, které jsou bez jakékoliv nadsázky legendární a právem patří do onoho zlatého fondu televizní zábavy. Jenže by tam ideálně měly být právě jen ty scénky a ne některá další čísla, zejména ta taneční, která mě prostě bavit nezačnou asi vůbec nikdy. Srovnání s dnešními silvestrovskými programy bolí. (29.12.2013)

Pred dávnymi časmi, keď sa štáty nerozdeľovali a v hlavách nám rozkvital socializmus, keď sa silvestrovská zábava scenáristicky a dramaturgicky pilovala zopár mesiacov a keď existoval skvelý režisér a herci stvorení na zábavu, vznikol tento nezabudnuteľný zážitok. To, že pretrváva dodnes svedčí o jeho výnimočnosti. (02.01.2010)

Zbožňuji ty klasické silvestrovské pořady Československé televize. Pořady, které se natáčely s grácií, chutí, cílem pobavit, citem a dokázaly pokaždé věrné publikum dokonale rozesmát. A platí to dodnes. Silvestry z Kavčích hor, kdy v publiku seděla jedna herecká, divadelní, či pěvecká osobnost vedle sebe a smíchy se za břicho popadala, patří k tomu úplně nejlepšímu, ze zábavné tvorby a jedná se o dílo, na které můžeme (co můžeme, musíme!) být patřičně hrdí. Dnešní uječené a přeafektované mejdany nevím odkud a Silvestrovské pořady TV Nova, si můžou nechat jen zdát o kvalitě tohoto humorného díla. Pánové Menšík (ten především), Kopecký, Hrzán, Matuška či Horníček a další - dokážou i dnes pobavit televizí, internetem a nevím čím ještě - rozmazleného diváka. Tak zase za rok. (04.04.2016)

Přemejšlel jsem jestli dát silnější 3*, nebo slabší 4*, a nakonec jsem zvolil druhou variantu s ohledem na dramaturgické a produkční vypětí, které muselo všechno toto představovat, aby se mohl uskutečnit jeden z dnes už nejklasičtějších a nejopakovanějších večerů TV zábavy, ke kterému  i po letech mnoho lidí vzhlíží jako ke svatému obrázku a porovnává s ním modernější přenosy. Monstrózní projekt, obsahující spousty vystoupení, z nichž některé skoro nezestárli (Lasica-Satinský), některé zestárli tak nějak řekněme dobře (pěvecká vystoupení), a některá zestárli vzhledem k společenským proměnám poměrně špatně (Ženy za pultem, Soudruh major pátrá...). Rádoby improvizované vstupy Menšíka a hvězd tehdejších (mnohdy stále současných) zpravidla nabízejí dobrou pointu, a ačkoliv "running joke" s "přaním na večer" je asi tak neplánovaný jako cokoliv jiného v rámci TV přenosu, tak to asi není nic, co by bylo na překážku. (08.02.2024)

Marná sláva, Vladimíra Menšíka, Jána Roháče a Karla Vlacha prostě nenahradíš. Zápory se ovšem najdou. Úlet zvaný Balet Československé televize a občasné soudruhování se dají odpustit, ale nedá se odpustit příliš mnoho záběrů na Jiřinu Švorcovou, Menšíkův závěrečný projev o tom, jak jsme minulý rok (myšlen rok 1977) udělali hodně práce a v tom dalším uděláme práce ještě víc, byl děsivý a závěrečná píseň (především v okamžiku, kdy se představily hrdinky ze Ženy za pultem) byla jednoduše otřesná. Nic to však nemění na tom, že to byl balzám pro duši. (01.01.2013)