127 hodín

Tedy, rozhodně jsem od tohoto filmu čekal více. Těšil jsem se na krásnou přírodu Kaňonu a viděl jsem jen díru ve skále. Blbeček vyrazí sám do divočiny, nikomu neřekne kam, nikdo ho nehledá, všem je jaksi u prdele. A já se ani nedivím. Netuším, co si tím výletem chtěl dokázat. Podle mne je to prostě debil. Pak spadne do díry a my asi hodinu sledujeme, jak má halucinace o vodě. Svete div se, jedna ruka přiskřípnutá a on má chuť onanovat.... Pak 2 minuty akce řezání ruky. Voláme: "konečně akce"! Přemýšleli jsme, jak pojede s jednou rukou na kole těch 27,7 km. Cha cha i my naivní hlupáci. Jen co vylezl z díry, bylo všude plno lidí jako na Václaváku..... Více než 40% si tento film nezaslouží. (08.01.2011)

Boyle znovu dokazuje, že v Hollywoodu nemá nikdo tak obrovský cit pro spojení audia, vizuálu a studia síly člověka jako on. Neskutečná žranice, která má všechny Boylovské znaky a žene příběh kupředu jako rychlovlak, aniž bych se tím, že se film odehrává téměř celý v průrvě, někdy nudil. James Franco znovu světu ukazuje, že už je pán herec, tady v tomto filmu zatím úplně nejparádněji (talk show) a já jsem opravdu s nadšením sledoval postupný vývoj jeho chování. Nechtěl bych být tedy v kůži toho Arona, ani kdyby se mu tohleto nestalo. Závěrečný text mi to jen potvrdil. A Rahman po perfektním Slumdogu znovu složil soundtrack, který ty scény dokonale dotváří. A po tomhle šíleně dobrém zážitku bych mu za to dal i oscara. Snad tentokrát po ne zrovna zasloužených osmi oscarech za SM Boylea Akademie nepřehlídne. Protože tohle je film, který si budu pamatovat ještě dlouho.. (09.01.2011)

Jsem rád, že tento celosvětově známý příběh natočil Danny Boyle... jeho dynamická réžie a parádní cit pro hudbu jsou jednou z mála klíčových faktorů, proč jsem se po celou stopáž nezačal nudit. Boyle opět zvládá přenést psychické rozpoložení hlavního hrdiny na diváka a je radost sledovat výtečně hrajícího Jamesa Franca, který one-man show zvládá na jedničku. Tato podívaná mě bude dlouho ležet v hlavě… mé hodnocení 4,5 hvězdičky… Skutečná fotka Arona Ralstona: den třetí (08.01.2011)

Po třetí projekci už mám jasno – tenhle film zraje a nabízí mnohem více, než by se po prvním povrchním zhlédnutí mohlo zdát. To, co ho zdobí především, je jeho HRAVOST. Je nabit tolika režijními nápady a vizuálními fígly, obrazovým a zvukovým hračičkovstvím (funkční flashbacky, rozdělování obrazu, osvěžujícím způsobem zvolená hudba), až je přímo labužnická radost tohle atypické vyprávění sledovat. A to i navzdory lehce morbidnímu vyvrcholení. James Franco je v tomhle filmu PAN HEREC a Danny Boyle je génius. (14.08.2011)

Nádherná ukázka toho, že vařit se dá i z vody. Jen do ní musíte naházet halucinace, flashbacky, rozmluvy se sebou samým a trochu videoklipového koření (tři záběry vedle sebe, POV sekvence, oživlé fotky), které ovšem otupuje jakékoliv napětí (film je příliš načančaný, než abyste se o Franca opravdu báli). Kvůli mediální masáži všichni víme, jak ten film skončí, ale Boyle i Franco se rvou do poslední minuty, aby k přefiknutí pointy došlo až v poslední čtvrthodince. Těch sedmdesát minut předtím se rozhodně nenudíte. Ale občas máte pocit, že se o Aronovi dozvídáte až moc. Spolu s Útěkem do divočiny každopádně hezký příspěvek do dnes spíše anorektického žánru survival filmů. (13.01.2011)