Pravda

Na pranýř postaveno mládí a krása Dominique, která ve víru vášně zabila svého milence. V soudním procesu se probírá celý její život, večery plné flámů a nevázaného života s přáteli, seznámení s Gilbertem, jejich láska i první hádky a žárlivé výstupy. Žalobce je zlý a nenávistný muž, obhájce je laskavý a jemný. Porotci vidí hlavně dívčinu krásu, ženy závidí, muži slintají touhou. V postavě Dominique je vlastně u soudu celá francouzská mládež 60. let, která bojovala za svobodu a volnou lásku. (25.06.2020)

Oproti těm známějším filmům francouzského „Hitchcocka“ Henri-Georges Clouzota je „Pravda“ jen zřídka promítaným snímkem. Přitom v 60. letech patřil k nejnavštěvovanějším francouzským filmům a zaznamenal velký úspěch. Taktéž pro Brigitte Bardot, která zde byla poprvé uznána jako charakterová herečka. Perfekcionista Clouzot nám stejně jak už v dalších jeho snímcích představuje průměrného člověka, který v sobě skrývá potenciál dobra i zla a nakonec nikdy nedosáhne vytouženého cíle. V soudním procesu, který sledujeme se neochotní a ignorantní zástupci justičního systému předhánějí ve svých nabubřelých proslovech, místo aby se snažili odhalit pravdu v zoufalém činu jedné mladé ženy. Sexuální morálka a počestné soužití stáli tehdy na předních příčkách hodnot, takže Dominique je posléze pranýřována za život jaký vedla než za samotný zločin, který spáchala. Moc institucí je neomezená. (15.03.2010)

Súdna dráma síce rozpráva o jednej vražde, ale zameriava sa na nosnú myšlienku hľadania pravdy. Niet pochýb, že sa stal zločin, tvorcovia predkladajú divákovi v retrospektívach celé pozadie zločinu. Prekvapením je výkon Brigitte Bardot, jej herecká kariéra bola predsa len vyplnená postavami naivných hlúpučkých žien a o herectve pri všetkej úcte nebolo reči. V tomto filme v podstate nezmizne z plátna, a pod vedením skúseného filmára Clouzota sa vypäla k skvelému výkonu. (31.01.2021)

„On ma takisto miloval. Len sme sa nemilovali v ten istý čas.“ Vynikajúca súdna dráma, ktorá sa odohráva predovšetkým mimo súdnej siene, až v závere sa to koncentruje do jej útrob. Aj v čiernobielom prevedení Brigitte Bardot jednoducho žiari a v podstate sa ukazuje, že v jej prípade Boh nielen stvoril ženu, ale aj skvelú herečku. Páčilo sa mi, že celkové odhalenie toho, čo sa stalo bolo ponechané v podstate až na záver a divák sa mohol pohrávať s alternatívnymi možnosťami. Bola to vražda z vášne alebo bol v tom niekto tretí? Možno odsúdiť prostopašnosť chudobnej dievčiny a naopak, je žiarlivosť mocnejšia ako láska? Film ponecháva odpovede otvorené a tak aj priestor na zamyslenie. A scenárista si nevedomky nechal niečo aj pre zástancov eutanázie: „Samovražda má zmysel len vtedy, ak ju spácha zdravý jedinec.“ (24.03.2021)

Málokedy poskytuje televízia staršie, málo známe filmy a vtedy sa treba chopiť príležitosti, lebo ďalšia už nepríde. Preto som sa tešil na film režiséra, ktorý ma zaujal Mzdou strachu. Po zhliadnutí filmu sa nečudujem, že zožal v svojej dobe veľký komerčný úspech. Súčasným divákom už tento predčasne zostarnutý film nemá čo ponúknuť. Leví podiel na úspechu filmu mala predovšetkým atraktívna Brigitte Bardot s bujnou hrivou plavých vlasov. Zvyšok filmu neposkytoval príležitosť na zaujatie, aj keď sa v ňom dali nájsť príklady Clouzotovho režisérskeho umu. Ale aj tak to viac ako na priemer nevydalo. V každom prípade vďaka ČT2. (26.05.2020)