Policajt z New Yorku

Absolutně mi nejde do hlavy dané obsazení, které se nejspíš sešlo v hospodě a tady to "son on no fuck" nečetlo ani z dálky. Rád podotknu svůj názor a dívalo se mi na to nanejvýš špatně, hrozně, otřesně... protože dneska už píše kdejaký šulin (viz já) kdejaké ptákoviny (viz son of bla bla...), které se ztrácejí ve své podstatě. To už nejde napsat něco, co dává smysl a funguje jako celek, nee to je potřeba všechno zamotat, pohrát si s časem, vykulit na diváka různé konspirace, to je parááádička a pak to tak i vypadá. 3/10 A o čem to bylo? o ničem... (22.11.2011)

V posledních letech se Al Pacino objevuje střídavě v dost špatných a v docela slušných filmech, ale co se týče Son of No One, je naprosto jasné, která varianta byla zrovna tenhle film. Vyšla z toho dost podprůměrná kriminálka s příliš moc dětmi, ale aspoň s docela slušnými herci. Knírač Channing, neusmívající se Katie, policajt Ray a božský Al, který tentokrát příliš božský nebyl. Neočekávám, že bych si tenhle film udržel v paměti dlouho. (20.12.2014)

Já se snad nepoučím! A to dobře vím, že zábavné a poutavé příhody příslušníků veřejné bezpečnosti města New York by se daly spočítat na prstech jedné ruky slepého operátora cirkulárky. Většina těchto mdlých pitchovin je snad točena na zakázku jejich odborového svazu, aby všichni viděli, jací jsou to v podstatě traumatizovaní chudáci, jak trpí jejich ubohé rodiny a pokud okamžitě nedostanou přidáno, nezbude jim nic jiného, než být zkorumpovaní a prohnilí a pod vzletným sloganem "Pomrdat a chrnět" se starat jen o to, aby jim někdo nevytuneloval penzijní fondy. A tento Son of a Bitch není výjimkou. Takže pokud zrovna nejste angažovaný starosta Giuliani nebo ve Velkém jablku nešlapete chodník, unudí vás to xmrti jako mě. (01.11.2011)

To je snad prvně, co se bílej policajt jmenuje White. Já už myslel, že tohle jméno mají předplacený černoši. Jinak Channing vypadá hrozně a může za to ten jeho knírek. Ale jinak je to docela zajímavej příběh s trošku překvapení na konci. Po zdejších komentářích jsem to čekal o dost horší. Takže nakonec je to takovej průměr ze života policajtů. (08.11.2011)

Viem (aspoň približne), na čo sa Dito Montiel týmto filmom snažil poukázať - a teda konkrétne istá depresia, ponurosť a sčasti aj bezvýchodiskovosť osudov detí vyrastajúcich v mizerných, chudobou sužovaných štvrtiach - lenže žiaľ, podobne ako aj pri jeho dvoch predchádzajúcich snímkach (A Guide to Recognizing Your Saints; Fighting), opäť sa to podarilo iba čiastočne. Jasné, melanchólia je z toho cítiť takpovediac na sto kilometrov, a Montiel opäť potvrdil, že s atmosférou narábať vie vcelku šikovne, to bez debát, avšak to samo o sebe (hoci je to prvkom užitočným a vítaným) jednoducho nestačí. Najmä nie v prípade takom, keď obsahová stránka je takmer nulová, príšerne slabá a prázdna. A to je presne aj tento prípad, nakoľko príbeh skrátka nie a nie zapôsobiť, furt tomu čosi chýbalo. Nuda. O napätí ani nehovorím. Dokonca si myslím, že spomedzi oných troch filmov, ktoré som od Montiela už videl, je práve tento bezpochyby najslabším a najmenej výrazným. A to paradoxne na prvý pohľad disponuje spomedzi onej trojice hereckým obsadením bezkonkurenčne najvýraznejším. Nuž, papierovo to tak možno je, avšak v praxi to tentoraz nezafungovalo - Tatum, režisérov obľúbenec, sa snažil (a nie, že nie), a až taký prúser to z jeho strany nebol, avšak podobne ako ostatní, ani on (hoci ako jediný dostal aspoň aký-taký priestor) v podstate nemal moc čo hrať, a už vonkoncom nie v čom zažiariť. Nuž a ostatní - menovite tým mám na mysli najmä Al Pacina, Liottu či Katie Holmes toho priestoru dostali máličko, a teda im ani nie je moc čo vyčítať (hoci si viem predstaviť, že v takejto polohe pri trochu lepšie a dôkladnejšie napísanom scenári by ako Pacino, tak sčasti aj Liotta zapôsobiť dokázali). To už je ale iba taká moja osobná teória či hypotéza, s ktorou sa nijak viac pracovať nedá. Faktom zostáva, že táto snímka vyšumela takpovediac doprázdna, a ani náhodou nijak výraznejšie nezarezonovala. I keď potenciál na to mala... Každopádne, i napriek neúspechu si naďalej myslím, že Dito Montiel je režisérom bezpochyby zaujímavým, a dovolím si tvrdiť, že dokonca aj talentovaným, len to žiaľ ešte plne nepreukázal. Je mi však sympatické, akou cestou sa uberá, s akými námetmi pracuje, a taktiež sa mi páči aj spomínaná všadeprítomná melancholická atmosféra a ponurosť, ktorá jeho snímky sprevádza (teda aspoň tie tri, ktoré som videl - čo sa týka zvyšných, novších kúskov, tam to zaručiť nemôžem, nakoľko o nich neviem dokopy skoro nič). Ja osobne pevne verím, že sa tá smola, alebo ako to nazvať, časom zlomí (možno by prospelo nájsť nejakú dopomoc ku tvorbe scenáru), a o tomto mene ešte budeme počuť aj pri snímkach ďaleko kvalitnejších. Talent mu totižto uprieť rozhodne nemožno. 45% (09.10.2015)