Irónia osudu

Zažil som množstvo sklamaní, keď som si film, videný v dávnej minulosti, pustil v dnešnej dobe a pozeral sa naň súčasnými očami. Pravdepodobne týmto fenoménom je možné vysvetliť viaceré vysoké hodnotenia, lebo v niekoľkých komentároch sa skrýva poznámočka o tom, že film videl pred mnohými rokmi. Ak by to nebola pravda, musel by som predpokladať, že na 84 % sa poskladali bývalí členovia Zväzu československo-sovietskeho priateľstva. Ja bez najmenších pochybností považujem Iróniu osudu za hlúpy film, ktorý bol naviac zle zahratý a ešte horšie dabovaný. O komédii sa nedá hovoriť ani náhodou a romantika v reáliách "perioda zastoja" má čudnú pachuť. Moje nepochopenie sa absolútne nedotýka práva každého hodnotiť si tento film podľa svojho dojmu. (04.01.2016)

Konec mizerný, všechno mizerné. Tak zlé to zase nebylo, začátek skvostný, pitka v bášni, poté Žeňův nechtěný let do Leningradu, všude stejné byty, stejné ulice, stejné zařízení, lehká satira na socialistickou architekturu a urbanismus. První díl - jednoznačných pět hvězdiček. Ale druhá část, kterou si už ani tak nepamatuji z mladých let, mě zklamala. Myslím, že slabší byl i český dabing, ale druhých devadesát minut se utápělo v příchodech a odchodech, vedle toho zmatené babky, a zase duchaplné hovory. Nějak jsem si nepochutnal ani na poezii tehdy moderních ruských básníků. (04.01.2015)

Pro našince je to celé takové divné a těžko pochopitelné. Někdo, kdo nikdy nebyl v bani může být překvapený scénou ze sauny, kde se nalévají alkoholem. Jinak na nový rok je v Moskvě a Leningradě snad každý totálně našrot, kolem čehož se koneckonců celý film točí a ještě z toho vyždímá romantickou zápletku jak stehno.Je to celou dobu takové rusky roztomilé a člověk se od toho nemůže odtrhnout. Pominu to, že si v té době létají tam a sem, jak se jim zachce (asi byly letenky tak levné, nebo vydělávali tolik peněz) a naopak kvituji vtípek o stejných panelácích a stejně pojmenovaných ulicích. Jako takovou lehce bizardní zajímavost doporučuji, ale pokud je váš nejoblíbenější film Avengers, bude to na vás asi moc pomalé. (13.01.2020)

Klasické hlavní postavy. On trochu potrhlý nešika, ale ukáže se, že je chirurg. Ona milá učitelka ruštiny a literatury. Je to divadelně úsporně zpracované převážně v jednom bytě, ale důležité je, že je mezi oběma to správné napětí. A k tomu jsou vánoční svátky (v Rusku tedy zřejmě v lednu a delší). Velmi inteligentní dialogy. (27.09.2017)

Skutečnost, že i v sovětizované části Evropy, ba dokonce uvnitř samotného impéria vznikala velká díla, není nic překvapivého. Víc než o jednotlivé díly se tu přitom jedná o výrazná jména vyzrálých a pro nezasvěcené až překvapivě tvořivých silných osobností. Komedie, která ve své druhé části prakticky zcela ztrácí své původní žánrové určení, vypráví filmově výrazným, nenapodobitelně osobitým filmovým jazykem příběh rodící se velké lásky. Tato nanejvýš pravděpodobná nepravděpodobnost se vztahuje k lidem, jimž přímo "bijí" jejich biologické hodiny. Víc než poutavý námět sám si přitom naši pozornost podmaňuje téměř mikroskopická autorská, scénáristická i režijní pozornost, se kterou je tento proces, v němž hodiny nahrazují týdny a měsíce, sledován. Vyzrálým uměním světové úrovně překvapuje nejen polská krasavice Barbara Brylska (účinkovala i v české kinematografii zpravidla ve filmech spíše problematické kvality), ale i pro nás prakticky neznámí ruští herci (Andrej Mjagkov jako Žeňa-Jevgenlj-Evžen, Ljubov Dobržanskaja jako Žeňova matka nebo Olga Naumenko v roli žeňovy moskevské snoubenky). Opomenout nelze ani zpěv tehdy mladé Ally Pugačovy (1949) i víc než šťastné užití veršů mladší i klasické ruské moderní poezie (Marinu Cvětájevu vyvažuje vedle jiných neméně zdatná a tvořivá Bella Achmadulina /1937/). A tak nevadí, že ve více než tři hodiny trvajícím filmu ani jednou nezazní slovo "sex", věrohodně působí přelety mezi oběma největšími ruskými městy, a ani to, že touha po štěstí, vůle porvat se o ně s dosud nepříznivým osudem, tuto skutečnost zejména divácky víc než vyváží. LÁZEŇ je nesporně hluboké dílo, nevšední zážitek, klasika, která bere, zdá se, dech i mladší české a slovenské divácké generaci. Toho, čím národní umělec SSSR (v soudobém Rusku se tyto tituly běžně používají a společensky ctí) Rjazanov oslovuje i naši současnost, je zkrátka víc než dost. (01.03.2012)