Rituál

Nejprůměrnější z průměrných průměrů. Mikael Håfström není špatný režisér, tady ovšem narazil na ne zcela uspokojující scénář. Ono to sice nikdy není úplně hloupé, nelogické či zmatené - ale ten příběh zkrátka nemá potřebné grády či vyšší ambice. Anthony Hopkins v závěru září, škoda jen, že mu není dáno více prostoru než tomu nemastnému neslanému otravnému učni (rozumějte "sympatickému" hlavnímu hrdinovi, kterému máte fandit). Jinak u pár lekaček jsem se leknul, obrázky z Říma potěšily ... takže vzhledem k tomu, že jsem měl do kina volňásek, návštěvy nelituju :-D Pokud nemáte nějaké radikálně antikatolické názory, tak vás The Rite neurazí. Zásadnější otázkou však je, koho se snaží nadchnout. A já se obávám, že nikoho. (18.03.2011)

"Co jste čekal? Rotující hlavu a zvratky?" Pokojem 1408 to Mikael Håfström naznačil a Obřadem potvrdil - ten chlap je ohromně talentovaný a jeho další věc, kterou bude točit, by rozhodně měla být zase hororová. Jen houšť. Obřad je skvělá atmosférická chuťovka, která potěší o to více, že nespoléhá jen na bezchybně excelujícího Hopkinse, ale opírá se právě o zručnou režii, kameru a nenápadnou, ovšem působivou hudbu. Lepší film o exorcismu tady od Vymítače ďábla prostě nebyl. Čtyři čistočisté hvězdy.__P.S. Zvednout mobil během obřadu, to si může dovolit vážně jenom Anthony Hopkins (ačkoliv možná je to tím, že za časů Maxe von Sydow existovaly jen pevné linky). Skvělá scéna. (29.04.2011)

Krucifixy a kýbl svěcené vody s sebou aneb zdařilý mix fikce a reality! (Natočeno dle knihy novináře, jenž se zúčastnil exorcismů a mluvil s knězem, který absolvoval speciální vatikánské vymítačské kurzy). Film snaží vyvarovat známých klišé žánru jako je protáčení hlavy o 360 °, levitace atd., působí místy tedy velmi umírněně a někdy až možná příliš konzervativně, podobně se ze začátku jeví jezuita Lucas v podání A. Hopkinse. Kněz je však příjemně neortodoxní a klidně si při vymítání zatelefonuje./// Herecký nováček O´Donoghue je sympatický, konkurovat však výtečnému Hopkinsovi dokáže málokdo. A že umí být setsakra démonický, nám všem dokázal již před 20 lety v Mlčení jehňátek. Jeho postava není plochá (jak tomu v hororech bývá) a zajímavě se vyvíjí./// Občas mě naštvala přlišná snaha o navození děsu a psycho atmosféry či otravné morbidní flashbacky na Kovakova otce, který připravuje mrtvé tělo své ženy k pohřbu. Příběh filmu není o víře v Boha (ateistům nic nenutí, křesťany neprovokuje), ale spíše o víře v obecném slova smyslu. Kdyby se Obřad trochu sestříhal a do scénáře se přidala naopak filosofická rovina, která by více zpracovávala otázky typu, zda např. výskyt ďábla potvrzuje existenci Boha, nebo jsou-li dotyční lidé jen postižení vzácnými psychickými nemocemi či ne, mohl by z toho být vynikající film, možná i dokument./// Fanoušky seriálu Řím konkrétně Caesara potěší otec Xavier (C. Hinds). Kněžské roucho a role mu neskutečně sedí a charisma by mohl rozdávat. Obřad se natáčel v Říme a Budapešti, lokace jsou tedy velmi autentické, kostýmy taktéž, z čehož je cítit snaha o realističnost. A novinářka (nevýrazná A. Braga) měla naštěstí jen málo prostoru./// Ať už berete Obřad jako naprostou fabulaci či báchorku, nebo snahu se částečně seriózně vyrovnat s tímto celosvětovým fenoménem, bude pro vás film nadprůměrným zážitkem s řadou děsivých, dobře vygradovaných scén a kvalitními hereckými výkony + ďábelskou atmosférou. PS. Ďábel číhá všude, ale nezačněte hned vybíjet všechny muly s červenýma očima, které potkáte. S pozdravem Vaši ochránci zvířat. :) (10.03.2011)

Ač sir Hopkins jako neortodoxní exorcista spaluje žáby v kamnech, přijímá telefonní hovory vprostřed obřadu a spojovacím materiálem na rekonstrukci kůlny se nechává zásobovat od posedlých pacientů, bylo pošetilostí si myslet, že utáhne všechno sám. Když pominu Řím a C.Hindse, jsou ostatní pouhým komparsem, hustota atmosféry vykazuje spíše sestupnou tendenci a pak je tu sterilní práce scénáristy, za kterou by zasloužil přes hlavu posledním vydáním vatikánské organizační směrnice Rituale romanum. Håfström je bez diskuze zručný řemeslník, ale vstoupil do něj zlý démon. Netřeba na Švéda cákat svěcenou vodu, přikládat krucifix na čelo a kurtovat ho k režisérské židli, aby prozradil jeho jméno. Já jej znám… Říká si Hollywood… (05.08.2011)

Rozhodnutí v ďábla nevěřit neznamená, že ďábel neexistuje. Plamínek víry dříme v každém z nás (i když podle reakcí z kina začínám malinko pochybovat). Mikael Hafström zvolil zvolna plynoucí rozjezd a nenásilné vtažení do děje. Zlom nastává v okamžiku setkání Michaela Kovaka (jež je skeptický ke všemu nadpřirozenému – všechno má přece logické, čistě vědecké vysvětlení) a otce Lucase (nezdolného a též velmi neortodoxního exorcistu). Jedinečný A. Hopkins, který svým vnitřním nábojem, civilním projevem, a také s veškerou svou urputností využívá naplno postavy kněze, pro něhož je střet s bestiemi pekel každodenní hostií. Např. emočně vypjatá scéna náhlého skonu těhotné Rosarie, kdy zlomený otec Lucas prohrává svůj boj se zlem, nebo závěrečné vymítání démona Baala s tváří A. Hopkinse nenechá nikoho na pochybách o věrohodnosti jeho prožitků. K tomu připočtěme přitažlivé lokace, jako neustále bdělí Vatikán a hříšný Řím s jeho tajuplnými uličkami – povětšinou deštěm zkrápějícími, skrytými zákoutími a množstvím toulajících se čičinek, pro něž je Věčné město tím pravým rájem. (21.03.2011)