Farba citov

Černobílý svět plný barevného humoru, ale i nezkreslených citů, které vás dojmou. Většinou se ve filmech jedná o hrdiny mužského pohlaví, ale tady jsou všechny hlavní i vedlejší postavy něžného pohlaví, které so rozhodli promluvit otevřeně o vztazích mezi služkou a paní domáctnosti. Kus americké historie, které je poznamenáno v dalčích generacích amerických občanů. Jsem rád, že se jednou do roka takový snímek objeví v kinech. (29.01.2012)

Výborná šachová partie. Figurky jsou rozestavené tak, aby výhoda (a převaha) byla na straně těch bílých. Jak už to ale bývá, není důležité za jakou barvu se hraje, ale kdo a jak si své piony po šachovnici vodí. Těch černých se chopila životem protřelá služebná Aibileen (doufám, že ji nominace na Oscara neuteče), která už toho nemá moc co ztratit. Naopak za bílé dost nesportovně táhne Hilly Holbrooková (umně zahraná mrcha od Bryce Dallas Howard), ale naštěstí jí občas sloupkařka Skeeter (roztomilá Emma Stone) nějakou tu figurku nenápadně uzme. Můžeme fandit oběma stranám (já držel palce černým, ale nebudu upírat sportovního ducha i příznivcům z Dělnické strany), ovšem nakonec vítězství v téhle hře uzme pro sebe mně nic neříkající režisér Tate Taylor, který nám bez zbytečně ládovaných emocí naservíroval báječnou podívanou, která si alespoň ode mne těch pět hvězdiček naplno zaslouží. (09.01.2012)

Při pohledu na režijní filmografii Taylora nemůže být pochyb o tom, kdo že je skokanem roku. Nechápu, jak to udělal, ale z věčného námětu barevnosti kůže dokázal vylouhovat ještě jeden lahodný nálev plný upřímnosti, opravdovosti, elegance, vkusu, slz radosti i dojetí. Po delší době jsem z plátna necítil ambice, ale skutečnou duši... (17.02.2012)

Rýdzo hollywoodska rozprávka o tom, ako južanské paničky a rasizmom a pretvárkou a ešte aj za ženské práva bojovali. "Problém" je v tom, že je to dokonale konzistentné a má to jasno v tom, čo to chce povedať a ako to podať. Navyše tu niet slabšieho hereckého výkonu (teda okrem matných chlapských postáv). Škoda tej finálnej štvrťhodinky, ktorá je tak nabitá otravným sentimentom a blábolmi typu "zostaňte s nami navždy" a "som na teba hrdá", že som skoro hodil. (20.02.2012)

Mám to stejně jako POMO. Na tento film jsem se podíval spíše z "povinnosti" a nečekal jsem nic. Na konci se mi ovšem chtělo až brečet a to jsem "starý" cynik. The Help je opravdu skvostný film, který stojí na brilantních hereckých výkonech všech žen v hlavních či vedlejších rolích. Bylo zvláštní vidět Bryce Dallas ve vyloženě záporné roli, ale zhostila se jí parádně, Emma Stone si zde nakročila (teda alespoň doufám) k serióznějším filmům, protože ona na to má (tu rebelku jsem jí sežral i s navijákem a jako dezert jsem si dal časopis Udice, jak by řekl Kryton z Trpaslíka) a Octavia Spencer byla jednoduše skvělá. Normální ženská, přirozený výkon a hodně zasloužený Oscar. No a Viola Davis… ta má prostě smůlu. Poprvé jí Oscara vyfoukla Penélope, podruhé Meryl… tak snad napotřetí to vyjde. To nic nemění na tom, že podala brilantní výkon. Jinak co tu všechno čtu o tom, že bílí jsou tu špatní a černoši hodní a že tenhle film pozitivně diskriminuje… nevím, ani jednou mě to během filmu nějak nevadilo a ne, tohle není pozitivní diskriminace. Nastudujte si laskavě něco z velmi nedávné historie USA (tak půl století tomu platilo to, co bylo ukázáno ve filmu, oddělené vchody pro barevné, o záchodech ani nemluvě.) Takže asi tak. Film mě posadil na zadek a já vím, že i přes jeho délku, jsem se nenudil a rozhodně jsem ho neviděl naposled. 100 %. (05.03.2012)