Farba citov

Moudré pracovité černošky od rány versus nafoukané tupé maloměšťácké jižanské paničky. Film se až extrémně přiklání na stranu utlačovaných afroameričnek, které jsou všechny naprosto "úžasné", napak - až na nenáviděné vyvrhele - je každá běloška neschopná hnout prstem a především píča až do morku kosti. Takže se ta snaha o rovnoprávnost přehoupla zase na druhou stranu. Také se nás tu někdo snaží dojmout za každou cenu, ale povede se mu to jen občas. (14.01.2012)

Tento politicky korektní film mě naprosto minul. Možná to bylo tim, že jsem u toho doma v obýváku přestrojoval komplet celý dveře od Peugeota 405ky, což je tak kurevská práce, že bych snad radši nějaký snobský krávě uklízel barák a vařil jídlo, takže jsem nějak ty služky ani nelitoval. Já teda beru, že bejt negr (pardon, afroameričan) v 60. letech na jihu USA asi nebyla žádná procházka růžovym sadem. Nicméně tohle byla akorát hloupá agitka o černobílym světě (tady se překladatel tentokrát nechtěně trefil) s totálně černobílejma postavama, kde černoška = hodná, sympatická, moudrá, prostě samý klady a proti tomu běloška = zlá, hysterická slepice a totální píča. Mimochodem v tom filmu byly v podstatě jenom ženský postavy, což působilo taky poněkud divně. Nějak jsem myslel, že v 60. letech všechno řídili muži a ženský jen poslušně přitakávaly, ale tady to vypadalo jak nějakej feministkoland. A tak člověk sleduje, jak ty hodný černošky musej posluhovat těm zlejm běloškám a jak je tim pošlapávána jejich důstojnost. A to v podstatě trvá celejch 140 minut, aniž by to dospělo do nějakýho rozuzlení. Hvězdu dávám akorát za to, že se celkem povedla ta stylizace 60. let. Jinak jsem moc nepochopil, proč někomu vadí, když černoška použije jeho hajzl, ale na druhou stranu mu nevadí, že se mu hrabe v jídle. (10.02.2013)

Bezzubé sentimentální "drama", jehož český distribuční název nechtěně věrně vystihuje hrdinky filmu, jež mají skutečně jen dva zcela rozdílné povahové rysy: černá, to je "ušlechtilý domorodec", moudrý jako Morgan Freeman a důstojně trpící pod nadvládou těch bílých - tedy tupých "zoufalých manželek" 60. let. Mezi nimi se nachází nevhodně typově obsazená Emma Stone a několik mužů, kteří žádnou pořádnou úlohu ve filmu stejně nemají. Film bez jakékoliv vůle skutečně tít do živého a trochu diváka (a své postavy) potrápit. Místo toho snímek klouže po povrchu a mísí scény humorné s těmi jakože drsnějšími... ale divák se nemůže zbavit dojmu, že skutečnost musela být mnohonásobně zajímavější, barvitější, drsnější, vyostřenější (vždyť vydali knihu, jejíž obsah odporoval zákonům!), a i smutnější... Filmy jako tento jsou samozřejmě potřeba, ale asi by bylo lepší, aby se jejich realizace ujal nezávislý filmař, spíše než Hollywoodská mašinérie, která si s pomocí plačících děcek, natahovaného konce a podobných citových vydírání jede pro Oskara, ale hlavně pro milionové zisky. (07.02.2012)

To je zajímavý - někdy jsou české verze názvů filmů důvodem pro masivní headwall, někdy se distributorům podaří, zřejmě nechtěně, udeřit hlavičkou o hřebíček. Při pohledu na letošní nominační listinu bych se ale s dovolením filmem inspirovala ve vzkazu pánům akademikům: čím víc se s hovnem mažeš, tím víc smrdí... (22.03.2012)

Přestože příběh Skeeter útočí nepokrytě na city příběhem, soundtrackem i postupně dávkovanými malými pointami, překvapuje mě, jak je vlastně přímočarý. Žádné schovávání hlavního tématu do roztodivných vedlejších kudrlinek, žádné přešlapování na místě. Od první větší scény zařadí jasné poselství vyšší rychlost a přes dvě hodinky v ní bez problémů vydrží. Díky tomu tak trojitá katarze působí o to důrazněji. Snad jen kdyby v závěru přišla nějaká ještě definitivnější, o něco málo osudovější, byl bych spokojený maximálně. Takhle mi při titulcích přišlo, že bych ještě pět dodatečných minut s voiceoverem do nepatrně vzdálenější budoucnosti určitě snesl. I tak si mě ale The Help získal nejen silou vyprávění, ale také dokonalým castingem i v těch nejmenších rolích. (20.01.2012)