Největší z Čechů

Výborná tuzemská komedie, která působí, jako by byla natočena v jiné zemi, neboť zpracovává zajímavý, originální koncept zodpovědným a netradičním způsobem plným kvalitního humoru. Největší z Čechů je skvělým snímkem, na který je radost pohledět a který ani na chvilku neztratí na kvalitě a vaší pozornosti. Robert Sedláček se tímto filmem v mých očích pasoval na jednoho z nejzajímavějších našich režisérů současnosti a budu si muset doplnit vzdělání zbytkem jeho tvorby. Kromě samotného příběhu a formy snímku režisér šikovně pracuje také s kvalitním obsazením, které jen umocňuje radost ze sledování tohoto snímku. (03.04.2018)

Udělat z nás Čechů (v přímém přenosu) idioty, na to už nestačí pouze samotný talent, ale člověk (na to) musí mít taky pořádné koule. Tohle je tragikomedie s velkým T, navíc řádně šmrcnutá prvky absurdna. Příběh snímku začíná ve chvíli, kdy je režisér odmítnut (pokolikáté už?!) se svým snímkem( že by lehká autobiografie a (satirická) reflexe současného podhoubí českého filmového průmyslu a stavu (v) naší společnosti, navíc řádně říznutá fikcí....?!) a tak kývne na nabídku jisté (Pelhřimovské) agentury, natočit snímek o „Největším z Čechů“. Tj. světových (resp. českých) rekordmanech. Přičemž obory jsou to (v drtivém počtu případů) roztodivné (čti bizarní) napříč celým spektrem, které si (ne)dovedete představit. Největší síla tohoto snímku spočívá právě v pohledu samotného režiséra (Sedláčka) na tyto lidi. Snaží? se je ukázat jako (ne)obyčejné lidi, kteří pouze propadli svému koníčku (to doslova) a stali se tak oběťmi své posedlosti, ale zároveň jsou ty situace tak absurdní, že sám režisér (vynikající J. Plesl) a s ním i samotný divák nejednou propadá v hlasitý smích.... (Ovšem pozor, pokud byste náhodou nabyli (mylného) dojmu, že R. Sedláček nenávidí lidi, tak jste se.... vlastně trefili. Jak ostatně „sám“ říká „Nesnáším lidi, ale mám rád člověka“. Že v tom není (nevidíte) rozdíl?! Je a zásadní!). .... A moje(i) „number one“? Jednoznačně Igor CHmela a jeho zapálený vazač pšenice. Hned v těsném závěsu je to potom „amatérský (kašnový) pivo-potapěč“ Marek Taclík. Nicméně i samotný filmový štáb jsou lidé z masa a kostí (potýkající se se svými osobními problémy), takže je na samotném divákově posouzení, zda Ti „šílení“ jsou místní rekordmani nebo Ti za kamerou, mikrofonem..... Jedinou výhradu k tomuto snímku vidím v určité roztříštěnosti (rozkolísanosti) a potom je to zejména (samozřejmě) fakt, že když už se někdo rozhodne natočit (pseudo)dokument o „Největším Čechovi“ a opomene toho NEJvětšího, je to neomluvitelné (čti neodpustitelné). ANO, tušíte zcela správně, na moje dveře nikdo nezazvonil resp. nezabouchal. A v čem, že já vynikám (jsem nejlepší)? Ve všem! A pokud by to snad nebylo (z tohoto komentáře) dostatečně patrné, ke všemu jsem ještě neskonale skromný a nechybí mi ani potřebná pokora. Protože jak říká („pan teoretik“ J. Csaplár) bez pokory a srdíčka to nejde. Nicméně v jedné věci přeci jenom vynikám nejvíc (námět pro tebe R. Sedláčku). V ochočení a následném vytrénování lučních kobylek. Dávám vám.... Tiumene, v sedle s J. Váňou, rok (max dva) a vítěz Velké pardubické se bude po delším čase (konečně) měnit. Co říci závěrem? Tady nelze jinak! Kuli, kuli, kuli..... 77,7% (24.04.2012)

Měl jsem docela velké očekávání, které se naplnilo (což považuji za příjemnou změnu). Robert Sedláček ukazuje, že je jedním z nejzajímavějších českých režisérů. Film je mnohem citlivější, hlubší a pravdivější než většina jiných věcí, které můžeme vidět. Opět musím ocenit postavy, které jsou mnohem rozměrnější než u nás bývá zvykem. Celkově mi hodně vyhovovala ta náznakovost, nenápadný humor a tíha existence. Svěží je i formální stránka a samotný filmový tvar, který nevím ani jak pojmenovat. Snad jenom samotný závěr, nebo celkové orámování filmu mi přišlo příliš prvoplánové vedle zbytku filmu . Zamrzí přijetí a divácké hodnocení filmu. Asi jsme příliš zvyklí na filmy podle jednoduchých šablonek s jednoduchými sterilními emocemi a ve střetu s něčím, co nabízí víc a zcela jinak se lekáme.Já se velmi těším na další projekty a filmy od Roberta Sedláčka a přeji mu, aby mu bylo umožněno je realizovat. :) (19.05.2011)

Muži v říji rozepsaní do vrstevnatější partitury filmu o dokumentu o rekordmanech z lidu. Opět nesmírně civilní, uvěřitelné, málomluvně vtipné a na České poměry odvážně satirizující. Opět místy trochu vypadávající z tempa do jakéhosi blahosklonného mudrování o málo slovech a málo pocitech. Nicméně převažuje Sedláčkův (sebe)ironický šarm a na celkovou (i myšlenkovou) skromnost filmu i celkem solidní komplexnost (jedna rovina odpovídá na otázky druhé). Největší z Čechů je filmem o rekordech, osamělosti, pomíjivosti, české kinematografii a současné společnosti. Z každého lehce zakrojí, ale dohromady spolehlivě nasytí. (17.08.2010)

Ještě silněji než u Mužů v říji (aneb Troubí, má panenko) mi vadí divný obraz, na kterém má podíl jak kompozice kamery, tak práce se světlem, což ústí v to, že se pohybuje na pomezí dokumentu a amatérského filmu. Strašlivý plakát by nalákal jen nevidomého a o to víc mě baví, že agentura Dobrý den, která shromažďuje různé rekordy a kuriozity, podpořila vznik tohoto filmu, v němž se režisér, Sedláčkovo rozlobené alter ego, jemuž nechtějí dát peníze na film o Čunkovi, těmto lidem vysmívá. A dělá to i režisér, protože do nejvypečenějších rolí rekordmanů obsadil herce, kteří absurditě konání dodávají korunu. Film tedy staví na humoru absurdním, ale zoufale neschopný je v načasování a v tom, aby způsob, jakým postavy jednají, nepůsobil trapně, ale přirozeně. Absurditě se člověk u filmu může smát do aleluja, ale zbytek je bídný. "Jsem Fellini, "křičí režisér ve filmu, ale do 8 a půl to má ještě daleko. Potěší drobné detaily z profese filmaře, ale nejvíc asi to, že postavy musí nosit triko donátora, ale hlavní postava celou dobu nosí triko na reálný výrobek Stilnox. Reklama nebo sofistikovaný a skrytý vtip? (17.08.2010)