Velké přání

Prvních deset minut jsem se válel smíchy. Pak mi ale úsměv pomalu tvrdnul a ke konci už mi bylo fyzicky špatně. Chcete-li se tomuto vyhnout, rozhodně nedoporučuji víc, jak 15 minut. Naprostá tvůrčí nemohoucnost. O tom svědčí i fakt, že i přes nadšenou ideologickou oddanost straně a vládě, byl Vojtěch Trapl po tomto filmu od kamery vyhnán. Sami soudruzi totiž museli uznat, že tenhle člověk jim v propagandě nepomůže. Zaplať pánbůh. (04.05.2011)

A pak tu máme Vojtu Traplovýho. Já bych to řek takle: Von jako vidí, soudruzi, politicky správně, ten jeho Vítěznej lid a ta Hrana, jak za to dostal cenu, všechno postavený v kontextu třídního boje, to jo. No, ale ted tady míme to jeho nový, vo tom učiteloj, jak von z těch kluků udělá dobrou třídu, sou tam pionýři a konstruktivní kritika toho maloměštáctví, jo, ale do kin bych to asi nedával. Usnul na tom i soudruh z ministerstva, dorazila ho ta teda taky ta Máchova hudba, a lidi na to chodit nebudou, tak já nevím, já bych Vojtoj jako poděkoval a že jako dobrý, ale že ted chvilku zase né, no, je to blbý, ale takhle bych to viděl. (15.07.2011)

Je v tom trochu masochismu, ale musím přiznat, že jsem se docela dobře bavil. I když film nebyl zamýšlen jako komedie. To neohrabané diletantství ve všech profesích by se dalo přirovnat k amatérské úrovni - ale to bych filmové amatéry urazil. Vyplatí se počkat si na závěr, kdy jedna z postav prohlásí: "Teda já jsem jen obyčejnej školník, ale myslím, že soudruh Jan Ámos Komenský by z našeho učitele Poncara měl radost." Soudruh Vojtěch Trapl prostě nezklame. (21.02.2016)

Mám takovou zásadu, že u socialistických filmů dávám alespoň jednu hvězdičku za to nechtěné retro. Ale tohle byla opravdu srač** na druhou. Vůbec se nechce věřit, že to bylo točeno v roce 1981. Na mne z toho táhla padesátá léta a hodně tomu napomáhala i hudba, taková ta klasická komunistická orchestrální při záběrech na rozkvwtlé sady nebo na družstevníky při rozmluvě... Celé je to neuvěřitelné, nejhoří třída s nástupem nového pedagoga se náhla zlepší, když začně výkony bodovat... Pche... No a ten babinec ve sborovně... - tady opravdu musím dát ODPAD, tady ani tu jednu diabolku nemohu střit do vzduchovky. ODPAD (02.10.2014)

Československý film vyprávějící o mladém učiteli Poncarovi, který přichází na venkovskou základní školu a díky svým pedagogickým metodám, které děti motivují k aktivitě i mimo školní budovu, si brzy získá jejich respekt a oblibu. Do hlavní role byl obsazen neznámý F. Skřípek, který byl jako jediný muž v kabinetu brzy obletování kolegyněmi, on se však rozhodl trávit svůj volný čas s ovdovělou matkou svého žáka. Poncarovy metody se nelíbily všem, tedy hlavně těm rodičům, jež byli zvyklí na výborný prospěch svých dětí, který však neodpovídal jejich skutečným znalostem. Brzy se tedy objeví stížnosti na jeho moderní pedagogické postupy, které jsou obhájeny. Tento snímek vznikl podle scénáře nechvalně proslulého V. Trapla a stejný člověk se ujal i režie, co už mnohým znalcům dává najevo, že mnoho kvalitní filmové podívané se vyskytovat nebude. Do okamžiku, kdy si Poncar získá důvěru a náklonnost dětí na svou stranu se však jedná o relativně koukatelnou záležitost, poté se však děj vytrácí a zbytek filmu je do jisté míry zbytečný, zkrátka rozvinout příběh a slušně ho ukončit je úkol, který je opakovaně nad režisérovy schopnosti. Velmi podivně a nepřesvědčivě působí i skutečnost, že největší uličník z tamější třídy se po zavedení motivačních metod stává premiantem a přemýšlivým mladíkem. Kromě ředitele školy, kterého hrál V. Ráž a který se neúspěšně snažil krotit Poncarovo novátorské pedagogické směřování, se ve snímku objevovaly samé neznámé nebo velmi málo známé tváře. Přestože byl snímek natočen na začátku 80. let, kdy už začalo socialistické smýšlení obnovené a povinně vyztužené normalizací pomalu chladnout, snímek působí jako by vznikl o třicet let dříve. Tomu odpovídá nejen celkové vyznění filmu, ale i statické záběry na přírodu či vzdušné pohledy na městečko, které mi právě připomněli styl natáčení propagandistických filmů z 50. let a koneckonců i kvalita a nulové poslání tohoto Traplova díla. Nejhorší český režisér, jak je pan Trapl nazýván, natočil podle mého názoru ještě horší filmy, nicméně i tak je Velké přání těžký podprůměr, který bude po zásluze oceněn jednou hvězdou. (20.03.2020)