Road to Nowhere
Réžia:
Monte HellmanScenár:
Steven GaydosKamera:
Josep M. CivitHudba:
Tom RussellHrajú:
Tygh Runyan, Dominique Swain, Shannyn Sossamon, John Diehl, Cliff De Young, Fabio Testi, Mallory Culbert, Waylon Payne, Lathan McKay, Rob KolarObsahy(1)
Mladý režisér Mitchell Haven se rozhodne obsadit do hlavní role svého nového filmu neznámou herečku a udělat z ní hvězdu. Krásná mladá žena ho fascinuje, protože je zapletená do zločinu, jehož stopy vedou až k vlivnému jižanskému politikovi. Mitchellova práce na filmu se rychle mění ve smrtelně nebezpečnou hru, z níž přestává být úniku. Posedlost filmem a tajemnou mladou ženou se mění v obsesní touhu odhalit pravdu, která je stejně pomíjivá a spletitá v umění i v životě. Mitchellova eklektická cesta nikam vede ze Severní Karolíny do Říma, Verony a Londýna… Romance ve stylu neonoir si pohrává se vztahem reality a fikce ve velkém stylu Wilderova Sunset Blvd., Felliniho 8 ½ nebo Lynchova Mulholland Drive. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (14)
Cesta nikam je film naprosto o ničem. Zmatený děj, kdy nevíte, co je co. Od toho se odvíjejí i dialogy. V něterých filmech dlouhé záběry kamery zabírají, tady absolutně vůbec a všechno jen zdržovaly. Nejsmutnější na celém filmu bylo, že se střídaly opravdu vydařené dynamické scény s dlouhými nudnými pasážemi. Takže jen kvůli těmto několika scénám a taky kvůli sympatickým hercům dávám jednu hvězdu, i když jsem měla sto chutí ohodnotit tento film jako odpad. ()
Cesta nikam je skutečně cestou nikam. Těžko říct o čem to bylo. O natáčení filmu? O jakémsi pojišťovacím podvodu? O čísi vraždě/sebevraždě? Naprosto nerozlišené poskakování mezi časovými a dějovými rovinami, které se nedá jednoznačně oddělit snad trochu připomíná filmy Davida Lynche, ale rozhodně jim nesahá ani po paty. Navíc, naprosto nevyrovnaná dynamika záběrů, které se občas nechutně a bezdůvodně táhly. ()
Podle slov samotného Hellmana před projekcí má film v divákovi probudit jeho nevědomí a snovost. Divák se má stát spoluautorem a dokončit tak dílo.(takovej klasickej hermeneutickej kruh:-). Cesta nikam by ale podle mě alespoň trochu někam vést mohla. Film je až příliš fragmentární a pro mě dost nečitelnej(i když Hellman (podle jeho slov) nechápe, jak je tohle vůbec možný). Nabízí se tak otázka nakolik se sen režiséra může stát snem diváka. Kolik je potřeba vodítek a jak moc se může scénář proškrtat (vytvořit v něm bílá místa), aby si divák "doprojektoval" svoje vlastní vidění příběhu. Cesta nikam je filmem ve filmu, ale bohužel ani jeden film neposkytuje tolik, abych si vůbec mohl vytvořit nějakej lepší názor nebo jednotlivé příběhové roviny rekonstruovat. To, že byl sál už v polovině projekce z velké části prázdný, je na jednu stranu nelichotivou vizitkou českýho diváka, ale na druhou vypovídá o výše zmíněném./S Lynchem, prosím, nesrovnávat./MFF/ ()
Projekce v Espace Dorleans jsou za trest. Hučící klimatizace, z venku dunící hudba, titulky, které z posledních řad nemáte šanci vidět, zvuk, který přes ten všechen bordel není slyšet, takže poslední možnost: odezírání ze rtů. Po hodině a půl byl čas to zabalit. Nevím, jestli se zvukem/s titulkama by film dával větší smysl a byl "o něčem", ale takhle jsem měla dojem, že sleduju producírování blond slečny v krajkových kalhotkách, blond týpka s vybělenýma zubama, slečnu "charisma" a neustálé kecy typu "drž se scénáře, hele, ona tě balí, ale já ji nebalím, natočíme to znovu?". Než jsem odešla z "kina", vyslechla jsem si trefnou větu jednoho z herců, co hrál herce: "Who wrote this shit?" ()
Tak nevím, jestli bylo horší to, co ve filmu natáčeli, nebo tento film o filmu. Toto vážně nikam nevedlo, zdlouhavé prázdné záběry byly ubíjející a potěší snad jen nějakou fiflenku fénující si své nehtíky. Pokud i tak budete mít zájem, klidně místo 10-ti gigového fullhd sáhněte po nějakém kinoripu, vyjde to nastejno :-) ()
Reklama