Vše pro dobro světa a Nošovic

Klusák definitivně rezignoval na pokus o neutrální pohled a ono je to snad i dobře. Když se o to v Českém míru jakžtakž pokoušel, nedopadlo to úplně nejlíp, nicméně Nošovice se vrací na úroveň Českého snu a konečně i některé mrazivé scény se vrátily (nejvíc nadšená rodinka po exkurzi v té nádherné krabici Hyundai). Občas tedy až moc hrubě tlačí na pilu, když přehnaně účelově srovnává roboty v továrně s laškujícími Slovenkami přehazujícími si hlávky zelí, ale co už....Pokud jde o nadnárodní korporace, stavění na zelené louce či lidskou chamtivost, není třeba se s tím s**t. Hyundai je tady pouze jedním z příkladů, nedělejme si iluze, že jen Korejci jsou ty zlí a třeba ve Škodovce si velká část pracovníků válí šunky. Ony právě ze všeho nejzajímavější byly alespoň pro mne záběry přímo z provozu, kde je krásně vidět postupné přibližování robotů skutečných a robotů homo sapiens. Myslím, že pan tiskový mluvčí Vaněk dnes musí pukat vzteky za to, jak jistě v dobrém úmyslu ukazoval masožravé rostlinky doufaje, že Klusák svým dokumentem rozšíří pravdu o konání Hyundai pro dobro světa:-) Za mě tedy velká spokojenost a patrně nejlepší Klusákova věc, která se i díky závěrečné peckové reklamě blíží pěti hvězdám. A (03.01.2012)

Autor snímek charakterizuje jako "grotesku o poli, na kterém rostou auta". Na ploše 82 minut mapuje vznik továrny od nátlaku zastánců stavby na místní zemědělce, kteří se dobrovolně nechtěli vzdát své rodinné půdy, přes výstavbu areálu až po výrobu nových aut na lince. Přístup filmařů se však nakonec firmě nelíbil a její vedení nechalo štáb z továrny vykázat. "Film se pojetím blíží spíš filmu hranému," říká režisér, který byl spolu s Filipem Remundou také producentem snímku. "Nebylo to tak, že bychom investigativně pobíhali po vsi a zaznamenávali nějaké ankety. Snažili jsme se svébytnými filmovými prostředky vyjádřit, jak to vypadá, když se z malé vesnice stane průmyslová zóna," konstatoval. Perličkou je zpěv motivační písně v korejštině při vstupním školení nových zaměstnanců. Politici nejprve zahraniční firmě nabídli pozemky, aniž by zjistili, zda je lidé vůbec chtějí prodat. "Mohli bychom to při troše nadsázky klidně srovnávat s kolektivizací. Spousta těch sedláků říkala, že to bylo jako v padesátých letech," konstatoval Klusák. Až v samém závěru čeká diváky poslední bonbonek. "Nevstávejte tedy před závěrečnými titulky," vzkazuje Klusák. (12.11.2020)

Zdařilý dokument vedle hlavního tématu: půda obdělávaná po generace versus průmyslová zóna nastoluje i řadu dalších otázek, z nichž nejvíc mě zaujalo pracovní peklo, které montérům nedělá ani tak vzdálené korejské vedení jako spíše jeho horliví tuzemští poskoci, a tlak "ekonomické totality", jež nutí dělat lidi věci, které jdou proti jejich přesvědčení (epizodka s partou "stávkokazů"). Zdálo se mi to, nebo byl film stejně jako v případě Českého míru pro televizní vysílání prostříhán? (21.10.2011)

Dokument, který se pro svoji nedostatečnou informační hodnotu snad ani dokumentem nazývat nedá. Autoři se snaží zmapovat dopady továrny Hyundai, pro kterou plně platí označení katedrála v poušti, na prostředí a obyvatelstvo Nošovic. Přestože je ve filmu i několik zajímavých okamžiků (především příběh oponujícího zaměstnance, včetně šokujícího vyhrožování režisérovi, pokud do dokumentu zařadí rozhovory se zmíněným zaměstnancem), celkově film není moc zajímavý ani zábavný, je ale plný režisérských postupů plných kýče a klišé. Vít Klusák je takový český Michael Moore, a to v dobrém i špatném. Film představuje mnohdy opomíjené aspekty známých a významných témat. Na druhou stranu ale hraje na city místo, aby představoval fakta, je zatraceně hodně jednostranný a přizpůsobuje zpracování tématu vlastnímu pohledu autorů na svět. Na závěr mám chuť film zhodnotit parafrází hodnocení zaměstnání v továrně Hyundai: Člověk musí být 100% v zápřahu. Když nemá žádný úkol, musí dělat, že něco dělá :-) (03.07.2012)

Po avízu od Zdeňka Buriana, že Nošovice jsou spíše smutný film, jsem čekal trošku odlišné vyprávění. Naopak se mi dostala pěkná klusákovina. Obě strany mince jsou tu vykresleny jako zábavné postavy. Ta "správná" domácí se snaží brát i po ztrátě svého majetku vše s humorem, kdežto byrokracie korejského Hyundaie se pod správným pohledem jeví jako směšné loutky. Vít Klusák nabádá k zamyšlení a poukazuje na vyšší moc, se kterou mi domorodci sami moc neuděláme. Vše je dobře zabaleno do humorného hávu. Spolu s Českým snem jsou to vysoko stavěné snímky na mém žebříčku od těchto tvůrců, přestože za tímto stojí jako režisér Vít Klusák sám. (21.04.2011)