Nič nás nerozdelí

Už vím, jak se cítí bakterie v toaletě při spláchnutí! Tak tohle se mi u nás na kopci v Prdelovicích stát nemůže: možná mi při vichřici spadne na lebznu sousedovic modřín, v krajním případě by mě mohlo tornádo odnést do země Oz, ale utopit se můžu maximálně ve vaně. V prdelovickém potoce je totiž vody po kotníky (při povodních až po kolena!) a místní rybník je ve skutečnosti kaliště, kde je vrstva generacemi starousedlíky produkovaných hoven natolik souvislá a napěchovaná, až by po hladině mohl šílený dobrovolník v gumákách přejít neposranou nohou. Do Thajska ani na žádné jiné mořské pobřeží se rozhodně nechystám - jako by nestačili všichni ti prehistoričtí agresivní žraloci, přerostlé vyhladovělé krakatice a japonské godzilly, teď bych tam ještě hrůzou cedila bobky, že by mě vlna tsunami prohodila hotelem a nadělala ze mě žrádlo pro kraby. První polovina filmu byla strhující ve všech významech toho slova; překvapilo mě jen, jak skoupí byli tvůrci na ukazování mrtvých těl mezi troskami. O to víc se vyřádili v nemocnici: trpěla jsem fyzicky s mamčou Bennettovou a její synek mě dokázal spolehlivě dojímat. Bohužel potom otěže částečně převzal fotr Bennet a s ním přišel patos, lehce marinovaný v nudě. Závěr pak byl potvrzením původního názvu "Lo Imposible" a osobně bych byla radši, kdyby scénáristé přepsali skutečnou událost na něco méně kýčovitého, tragičtějšího. Happyendová tsunami dost pocuchala mé předchozí pozitivně otřesené dojmy a při posledních vteřinách před titulky už se ve mně zase potměšile šklíbila cynická čůza: to by byla prdel, kdyby to letadlo spadlo! Za první poločas bych dala i stovku, ale celkově to vidím tak na 75% s přivřenýma očima a ucpaným nosem. (27.08.2013)

Režisér je velký talent, příběh je zase jedna z nejsmutnějších událostí současnosti. Tušil jsem, že tohle bude emotivní nářez jako prase. Ještě aby ne. Příběh podle pravdy, který sice vypráví o jedné z mnoha rodin, ale zároveň se v ní promítá příběh všech rodin, které tam zůstali a tsunami se jich přímo dotklo. Natočeno je to tak, že jsem kolikrát nechápal, jak režisér dokázal tak dokonale zakomponovat digitál do reality. Přiznávám se, že chvílemi jsem jenom tupě zíral. No, co chvíli, vlastně celé dvě hodiny. Prostředí bylo tak reálné, že mi přišlo, jak kdyby španělský autor skutečně nechal vyplavit nějakou vesničku, aby tam natočil tenhle film, který by každému z nás měl ukázat, jak hrozně to tam vypadalo, když se přihnala tsunami vlna. Vrcholem, kdy jsem se rozhodl filmu vpálit pět hvězd, byla chvilka, když jsem četl, že na film koukali přeživší a tvrdili, že věrněji atmosféru vystihnout nešlo. Klobouk dolů. (18.06.2013)

Bayona = ďábel. Po prvních seznamovacích minutách na nás vytasí nejlepší katastrofickou scénu včech dob. Divák je tak odsouzen do role nebohého statisty, kdy musí jen trpně koukat jak Tsunami demoluje nebohou Naomi Watts. Bohužel jsem netušil že to nejhorší teprve příjde.... Nebudu samozřejmě nic více prozrazovat, ke konci jsem si samozřejmě blbec nechal kapesníky bůhvíkde a slzy nešlo zadržet. (15.04.2013)

Hodně mě to dostalo. Asi už na stará kolena měknu nebo co. Perfektně zahrané charaktery, Naomi Watts ani Ewan McGregor se nesnaží být uměle sympatičtí, děcka jsou někdy (jako ve skutečnosti) zralé na pár facek, ale málokdy je něco přehnané. Triky, kde vlna smete všechny všude, nejsou poznat. Nechápu jak to tak dobře mohli natočit aniž by pro účely filmu zbořili hotel a zvalchovali pobřeží v Thajsku. Úvodní smršť pak střídá emocionální ždímák s hledáním katastrofou roztržené rodiny. No a víte jak všichni lžou, že nebrečí u finále Titaniku? Tady je to podobné skoro polovinu stopáže. Nic nás nerozdělí je upřímný doják se silným koncem. Bayona je režisér na jehož tvorbu si budu v budoucnu dávat pozor. Jeho podpis udělal ze standartního katastrofického snímku dechberoucí událost, při které vás bude mrazit v zádech, bude vám špatně od žaludku a v závěru budete mít radost, že se v noci můžete přitulit ke své drahé polovičce, ať už je ženského nebo mužského pohlaví. Já mám taky strach. (04.02.2013)

Působivá filmařská práce po všech stránkách - mocné vlnob(l)ití, zdevastované pobřeží, všude špína, strach, bezmoc, křik, znepokojivá hudba a několik trefně chaotických, či zpomalených záběrů. Excelentní rozjezd je však záhy umořen slzopudnou hrou na schovku mezi členy idylické rodinky bokem si přivydělávající modelingem. Film nedokáže rozehrát opravdový thriller a vrátit se k počáteční atmosféře "hry o přežití" - pocit nejistoty a překvapení je nulový, protože divák má více informací než postavy a předem ví, co se stane. Jen tak sledujeme lidičky s velkými srdíčky a ještě většími slzičkami, kterak se hledají v nehostinném kraji. Nejsem si jist, zda bych, zavalen vlnami této tsunami, kýbloval raději vodu, nebo patos... Brilantní technická stránka filmu včetně hereckých výkonů je zkrátka pošlapána prvoplánovým, povrchním a naivním scénářem. 6/10 (28.01.2013)