Nesvadbovo

Rozpačité tři *, spíše dvě. Směšné, ale v tom špatném smyslu slova. Starosta to myslí dobře, ale dělá to hodně špatně a v dokumentu dopadá jak karikaturní postavička, občané snad o seznámení ani nestojí, spíš je jim starostova idea pěkně otravná a sem-tam otázky dokumentaristy jsou jako otázky žačky prvního stupně ZŠ, dělající svůj referátek. Závěr mi také připomněl Hoří, má panenko říznutý Troškou. Karikaturní fraška, velmi špatná. (27.02.2011)

Je mi z toho poněkud smutno. Většina lidí ve filmu, při tom, jací jsou, jak žijí a jak jsou pasivní, partnera pravděpodobně nikdy nezíská (položme si otázku, jestli nás někdo z nich jako potenciální partner zaujal). Aktivita starosty je fajn, ale forma ... :( ... myslím, že je to boj s větrnými mlýny. Jako film nehodnotím. Tíživé. (23.04.2014)

Já bych měl jen jednu otázku k tomuhle uboze povrchnímu homovideu - prosímvás pí Hníková, ty české titulky překládající slovenštinu tam jsou proto, že jste tak hloupá, nebo si děláte ze stáda srandu, nebo prostě šlo jen o další zdůvodnění navýšení nákladů na výrobu? . . . Jinak je mi docela líto nejen protagonistů, co jsou ochotní kvůli trošce toho zviditelnění dělat ze sebe se vší vážností veřejně takto blbce, ale i zoufalců, co šli na tuhle ubohost do kina a pak se teda jako smáli a že se jako bavili, aby si přihřáli zas jednou na cizí účet své šosácky zvlhlé egíčko, že oni jsou nad věcí a přece se svými partnery a partnerkami a ev. hloupými (dnes díky analýze "DNA" snadno zjistitelnými často kukaččími, že... ...lekrace!... %-) smrady jsou na tom nějak o moc líp. Protože d.m.s.n. se >normální< člověk přece u takové srágory nemá nad čím bavit a čemu se smát. Ale tupé stádo stejně stádem zůstane, chápu... . . . A jen tak mimochodem - tady na č.s.f.d. pokrytecky místní stádo posílá každou realityšou málem do odpadu a přitom tahle ubohost je proti oněm formou i obsahem naprosté dno, na kterém si sebeblbější >rešeto< formou i obsahem krásně zahnívá. Tak čemu tady dáváte lidičky ty hvězdičky? 8-o . . . Howgh. - - - P.S. Docela zajímavé je pozorně sledovat závěrečné titulky, kdo všechno tohle jakože >produkoval< a z kemoušské čudlárny si na tomhle naparazitoval! Tak ještě že máme ty >státní fondy< , že... - - - P.P.S. A k tomu termínu "sociální inženýrství" - uvedenému v marketingovém blábolu coby "obsah" filmu - doporučoval bych vytrendovaným intochům, aby si ujasnili pojmy, než je někde takto vypustí! Viz http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/socialni-inzenyrstvi (Ejhle kouzlo nechtěného! Více si k tématu vygůgli dle potřeby a chuti každý sám...) - - - P.P.P.S. A ještě - jak tu čtu v komentářích ta moudra některá - k té >dokumentární nestrannosti< - d.m.s.n. byla H. s panem starostou pečlivě domluvená a stran jeho aktivity vše jelo dle scénáře, byť se blb choval jako blb! Myslím, že taky dostal honorář za to, že udělal ze svých spolutragiků totální blby. Že to trouboffskému divactvu nedochází, je jen důkaz, jak už je to naše stádo vycválané, všemi těmi tušašskými sračkami, vydávajícími se za >dokumentární filmy< - ale možná by vám milí mudrlanti ledacos došlo, kdybyste pečlivě sledovali i ty závěrečné titulky. Jsou to takové provařené pražskočudlí party, >žánrově< parazitující na veřejných penězích >na tu kultůru< (sic!)... Ale co já tady budu zadarmo dělat igitátora, že... °-/ - - - - - (Poprvé a naposledy ze >stupijních< důvodů sledováno na 13.10.2011 >shnilém prostoru< , hnivnocení 805., znechucený hnimentář zde jako devětasedmdesátý - 13.10.2011) (13.10.2011)

Nebudu zapírat, ale mám slabost pro dokumentární styl Eriky Hníkové. Tedy hlavně pro výběr jejích témat a jak je zpracovává. Už její film Sejdeme se v Eurocampu mě dost zaujal výběrem netradičního tématu a zcela nezaujatého zpracování. Myslím, že podobnou metodou postupuje režisérka i ve svém Nesvatbově. Nechává lidi mluvit s tím, že jim cílenými otázkami jen tak trochu napomáhá otevřít se v osobním kontaktu. Ve zbytku už to nechává na volném plynutí gest a mimiky, nonverbální komunikace a okolností, jak to sám přináší život. Film stojí určitě za zhlédnutí už jen kvůli zachycení sociálního inženýrství v reálné praxi. Člověk totiž neví, zdali to brát jako recesi či vážně. Starosta obce to bere vážně, což je jednomu na jednu stranu sympatické, na druhou stranu, jak už říká sám podtitul filmu: srdci se nedá poručit, i když se pro to vytvoří ty nejideálnější podmínky zhora:-) Mě teď jen zajímá, jestli mělo promítnutí tohoto filmu všem zúčastněným třeba nějaký vliv na jejich další životy... (24.11.2010)

Nevybíravá sonda do současné zapadlé vesnice vedené autoritativním starostou, který chce mít vše pěkně pod kontrolou, i když jeho představy a prostředky jsou velmi naivní, jakkoliv dobře chápe daný problém a jeho možné důsledky. Hníková výborně staví do kontrastu jeho představy a realizace a jejich naprosto nulový dosah na život obce, která i přes všechny vymoženosti žije dál život zapadákova na konci světa, kde se člověk může po robotě leda tak potloukat či chlastat. Mezitím si všímá několika figures z řad singles všeho věku, pro něž je záhy zpunktován velkolepý seznamovací večírek, který dopředu počítá s navýšením porodnosti, ale změní se ve velkolepou frašku, při které si chce člověk až zakrývat oči. Nejde si nevzpomenout na zinscenovanou scénu seznamovací zábavy z Lásek jedné plavovlásky, která nabízí zcela stejný obraz trapnosti a pokleslosti a jen dokazuje, že od dob Formana se změnil akorát hudební styl, jenž se však stále nese v duchu zatuchlé lidovosti. Vrcholná scéna na sebe vrší jednu absurdní situaci na druhou a veškeré fiasko dokonává starostův monolog na konci, jenž všemu pachtění nasazuje hořkou korunu. Jistá míra manipulativnosti mě ani nečinila problém, bral jsem film jako mírně stylizovaný výtvor, jakousi současnou formanovštinu, ale i přes jistou gradaci a sevřenost mi chyběl určitý dovětek, který by ukázal hlavní protagonisty ex post a jejich reakce na "osudový" večer. (29.10.2010)