Vlk z Wall Street

VLK Z WALL STREETU je na jednu stranu nadšeně přijímán jako režisérův návrat na pomyslný vrchol, když je přirovnáván k jeho taktéž biografickým vyprávěním o gaunerech v CASINU a MAFIÁNECH, ale na tu druhou je odmítán jako oslava bakchanálií a neetického způsobu života protagonisty Jordana Belforta. Obojí (jak přirovnávání, tak odsudek kvůli dezinterpretaci) ale není na místě, protože na nejdelší Scorseseho epice jsou nejpozoruhodnější odchylky jak v kontextu tvorby amerického spratka, tak od norem hollywoodské kinematografie._____ Odlišnost od dvou výše zminěných kultovních počinů a zároveň ústřední sjednocující princip spočívá v rozporu mezi tím, jak jsou věci prezentovány na venek, a tím, jak se skutečně mají. V prologu vidíme reklamu na financováním se zabývající firmu Stratton Oakmont, jež je představena jako spolehlivá, stabilní a proklientsky orientovaná, aby bylo následně odhaleno, že není vše takové, jaké se zdá být. S nastoleným konfliktem se systematicky pracuje i nadále: když je vyprávění omezeno na ústřední postavu Belforta, ale přitom obsahuje i vševědoucí pasáže (např. vsuvky s agentem FBI); když je zpochybňována spolehlivost přepsáním dříve viděného (barva auta, jízda s mozkovou obrnou); když nám "hrdina" odpírá určité informace, ale přitom značně sebeuvědomělé vyprávění skočí v čase vpřed či vzad, aby tuto mezeru vyplnilo (např. vzpomínky na minulou noc při hádce s manželkou či po probuzení se v letadle); když se noříme hlouběji do percepčních prožitků Belforta, ale přitom je vychýlený stav vědomí kolektivní, protože odpovídá i ostatním postavám, či slyšíme úvahy nejenom jeho, ale i dalších (tětička, švýcarský bankéř)._____ "Vtip" je následující: Vyprávění o vzestupu a pádu skupiny mafiánů a gangsterů bylo velmi klasicky vystavěno a postavy v něm procházely vývojem. Obraz makléřského selfmademana a motivačního mluvčího se jednoduchému schématu vzpírá (body zvratu jsou iluzorní, protože jsou rozpoznatelné pouze podle komentáře mimo obraz a klíčové sekvence směřující vyprávění dál byly z části obsaženy v prologu v rámci flashforwardů) a Belfort zůstává stejným šmejdem od první do poslední minuty. Nastolená ironie, spočívající v popsaném rozporu, je přitom tím jediným, co prochází proměnou a dává najevo morální stanovisko. Z počátku je patrný zjevný protiklad, s postupujícími minutami ale docházi ke splývání obou - fikční i inscenované nonfikční - reprezentací (např. Belfortovo zatčení při natáčení reklamy). Ponechává se tak na divákovi, aby rozlišil mezi jednotlivými rovinami reprezentace a vyložil si kritiku nefungujícího kapitalistického systému demokracie po svém. P. S. I půl roku od uvedení je VLK Z WALL STREET nejlepším filmem tohoto roku, ale jeho Blu-ray verze bohužel nemá povedený authoring a provedení stellboku je problematické, o pouhé trojici bonusů ani nemluvě. (19.01.2014)

Scorsese se umělecky vrátil do 90. let, kdy dramatické scény prokládal popovými klasikami, své hrdiny morálně nesoudil a vše to zabalil do tříhodinového celku, ve kterém ani jedna scéna nenudí. Film roku, který by si Oscara pro nejlepší režii, scénář, film a herce v hlavní roli zasloužil mnohem více než letošní favorit 12 Years a Slave. (20.01.2014)

Jordan Belfort je antihrdinou, který se řadí vedle takových es jako Jurij Orlov z Lord of War. Jenže zatímco Jurij je vlastně pořád člověk, k němuž lze cítit alespoň drobné pochopení, Belfort je hajzl. Je inteligentní, má nadhled, životní postřehy, smysl pro humor, ale je hajzl. Tak jako v Básnících označil Kendy jednoho pracháče za dojiče socialismu, je Belfort dojičem kapitalismu, a to na drogách. Jeho životní náplní je vydělat. Jakkoli. Přesvědčit kohokoli, od chlápka na podpoře po milionáře, že si mají koupit akcie jakési pidifirmičky, o které vlastně ani sám makléř neví vůbec nic. Většina z makléřů jsou ostatně osoby naprosto primitivní, vědí vše o hovnu nebo hovno o všem, na tom ale nezáleží. Jak se dozvíme hned v začátku, to jak celý tenhle akciový trh funguje, je úplně jedno. Akcie se musí zkrátka točit, protože provize za prodej je to jediné, na čem záleží. Ukecat, nakecat, ojet, najet (na další prášky). Jde o profit, i když za nic. Nic se nevyrobí, žádná hodnota se nevytvoří, jen peníze mění majitele. Peníze, to jsou auta, jídlo, jachty, drogy. A to nejdůležitější. Ženský. Ženský s váma kamaráděj, když máte peníze, bez ohledu na to, že proti vašemu charakteru je černé uhlí bílé jako sníh a vypadáte třeba jako Jonah Hill. Bez výjimky všechny ženský jsou v tom filmu kurvy, s prstenem nebo bez. Nechat se vydržovat, dokud manžel má, i když klátí všechno co potká. Ale když jde nakonec do háje a vykazuje alespoň nepatrné známky zlepšení, to je pravý čas opustit potápějící se loď. A stejně tak dřívější přátelé. Pod hrozbou trestu nakonec všichni povolí, i když se tváří, jak té FBI neřeknou ani slovo. Zase tak moc se ale neděje, vždyť to by museli pozavírat celou Wall Street, tak se rozdá pár symbolických trestů, hrdina dne agent Denham (jediná skutečně sympatická osoba na plátně) dostane za odměnu diplom a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Vtipné, chytře napsané, skvěle zahrané. ale to je nošení peněz na Wall Street. P. S. Tento film učinil pro Klub rváčů více, než film Klub rváčů... (06.02.2014)

S lehkostí pírka lechtajícího vás po bránici i s troufalou opovážlivostí, s neskonale vtipnou nadsázkou, ale s kořeny pevně ukotvenými v dnešní společnosti, Vlk z Wall Street vám připomene, proč máte rádi filmy, Vlk z Wall Street má totiž vše, Vlk z Wall Street je... Film. Scorsese před námi rozprostírá malebný svět, v němž se za svatou trojici považují peníze, drogy a pevná kunda. Geniální Marťas perfektně zachytil esenci prasečiny v lidské nátuře a co je hlavní, přiměl i ty nejčistčí z nás si na chvíli přát také býti špinavým prasetem. Způsob, jakým režisér pevně svírá otěže dramatu i komedie je bezprecedentní. Letmý pohled na agenta v metru řekne více než tisíc slov, naproti tomu analogie s Pepkem námořníkem patří mezi nejlépe vypointované vtipy na stříbrném plátně. Zkrátka dokonalost. :) 10/10 (11.01.2014)

Strach a hnus v New Yorku. Starý dobrý Scorsese zůstal ryze svůj a přesto omladil skrze over the top dekadentní stylizaci, mluvu a ostatně i náplň jednotlivých scén. Začne to jako cynicky satirická i amorální demýtizace amerického snu o kapitalismu ne nepodobná Až na krev. Pokračuje to jako ryze feťácká komedie, která si nezadá s Trainspottingem. A končí se variací na Chyť mě, když to dokážeš. A jakkoli se tyto jednotlivé pasáže zdají neslučitelné, tak Scorseseho (a z nemalé části i DiCapriovým) největším úspěchem je, že to celé působí jako jeden soudržný celek. Což platí i díky tomu, že to ani na vteřinu po celé tři hodiny nedá vydechnout; minimálně po dobu projekce. Po ní s chladnou hlavou si přeci jen nelze nepřiznat, že ač v tom není byť jen jedna nudná či špatná scéna, tak by některé snesly přesunutí do sekce vystřižených scén. Také záleží zda vezmete za svou variantu, že Scorsese Belforta glorifikuje či tu, že dělá přesný satirický opak. Ovšem čert to vem, když je to taková nehorázná zábava, kde si každý najde to své; od zkurveného nastavování zrcadel přes vyjebanou cinefilskou formu až po vymrdlé scénky trhající bránici. (28.12.2013)