47 roninov

Roní Rónin slzy? Odpověď dá americká pohádka o Japoncích. Včetně té jejich dementní mentality (japonské příběhem, americké formou zpracování). Film určený míšencům (anglických námořníků s Japonečkami) a skalním fanynkám Keanu Reevese, které si rády v kině zabrečí. Já si užil jen tu čarodějnici, lišku podšitou. Škodila často, škodila s gustem a měla moc hezké oči. No fakt! Jedno krásnější než druhé! :-) A je to i pro děti? Bez obav. Hlavy i oudy se sekají, ale bez krve! Jediná skutečně krvavá scéna je říznutí do palce, tedy postupně do 47 palců. A harakiri (slovo seppuka neužívám, plete se mi se septikem) bylo sice požehnaně, ale filmařsky odfláknutých. Jen naznačený první pich a hned střih! Co dál? Na kostýmech se rozhodně nešetřilo, cválání na koních planinou uprostřed hor i jiné scény mi asociovaly LOTRa a Hobita. Ostatně, Kai by mohl klidně zapíchnout Šmaka, však natrénováno už má! Katany byly ostré (až na „mine is broken“), japonské šoupací dveře ani jedinkrát nezavrzaly (nemají panty), jenže nevrzli si ani Kai s Mika (jen o tom mleli pantem). Navíc jeden samuraj byl tlustý jako prase a cachtal se v rybníčku, až se mu sádelnaté kozy natřásaly (a kačeny v sále se tomu řehtaly, což jsem chápal). Závěrem něco z úvodu filmu: myslivost má očividně tradici i v Japonsku, ale hlavu té šestioké nestvůry bych pověšenou nad krbem fakt mít nechtěl! Celkový verdikt – ale jo... Oddychovka, která neurazí, ale ani nenadchne. (28.12.2013)

Nikdy se mi nestalo, že bych v kině usnul něco přes 5 minut, abych navíc v zápětí zjistil, že se za tu dobu na plátně absolutně nic nestalo. Totálně odfláklá práce po všech stránkách, která i přes svůj nesmyslně nabubřelý rozpočet vypadá jak pilot k seriálu na HBO a v němž je navíc postava Keanu Reevese vlastně naprosto zbytečná. Akce diváka většinou spíše uspává, přestříhávání je na filmu až bolestivě vidět a kromě závěrečné akce a jako vždy charismatického Hirojuki Sanady nemá film vůbec co nabídnout. Aspoň, že tento japonský řízek dostává minimálně stejně prostoru jako Reeves. Jeden z nejzbytečnějších filmů roku. (05.01.2014)

Jediné, co mi film maličko kazilo, byla (lámaná) angličtina, jež zněla z úst japonských samurajů opravdu všelijak, žádná další negativa, která bych tu musela nějak výrazněji rozmazávat, mě už ale nenapadají (snad kromě nedůstojného konce velkého stříbrného samuraje). Zaujaly mě především nádherné kostýmy a líbivé choreografie soubojů (více krve by jim nicméně neublížilo), děj a vizuální stránka zase příjemně asociovaly další asijsko-americké filmy od "Posledního samuraje" (Evropan mezi Asiaty, motiv vykázání a touhy po znovunabytí cti, poloviční happy-end) až po "Zakázané království" (magie, odlehčující vtípky), a přesto dokázaly bavit celé dvě hodiny bez toho, aby si člověk musel říkat "hmm, to už jsem viděl"... Kdybych to měla jednou rozvitou větou shrnout, nejedná se o nejlepší film roku, ale i přes lehce pohádkový nádech a strach budící americkou koprodukci, je "47 Róninů" filmem kvalitním a návštěvu kina si určitě zaslouží. Jen mám takový neblahý pocit, že půjde o další propadák - zdání (v tomto případě nezajímavý trailer) holt někdy skutečně klame.:-( P.S.: Keanu Reeves nikdy nebyl můj typ, ale lhala bych, kdybych řekla, že mu to tu nesedělo.;-) (28.12.2013)

Zpoza křoví vykoukne tajemný vlk (dlouhý detail na jeho oči - jedno černé, druhé modré) a jeho pohled se střetně s Keanu. V následující scéně zpoza rohu vykoukne tajemná ženská (dlouhý detail na její oči - jedno černé, jedno modré) a její pohled se střetne s Keanu. - ve filmu, kterej by nebyl točen jako pro debily, by to stačilo, ale tady ne - ve chvíli, kdy Keanu uvidí různobarevný oči tajemný ženský následuje flashback, kterej nám připomene, že stejně různobarevný oči měl i ten tajemnej vlk. Ale kdyby to pořád nějaký pako nechápalo, v následující scéně už Keanu vysvětluje samurajům, že ta ženská měla divný oči, stejný jako vlk a že je to asi čerodějnice, která se umí proměňovat ve vlk - a stejně mu nikdo nevěří, celá scéna je zbytečná. No a podobný pocit jsem měl po celý film - že je točen debilama pro debily. (16.04.2014)

Překvapivě důsledný hollywoodský spektákl, který nahlíží na tradice japonské kultury možná naivní, současně ale i poměrně uctivou optikou. Fantasty prvky jsou překvapivě užity poměrně střídmě (a rozhodně nepůsobí v příběhu nepatřičně), Keanu Revees je svým subtilním projevem dle mého spíše vědomě podřízený k tomu, že není hlavním hrdinou v pravém slova smyslu, než že by byl herecky matný, lokace se střídají se železnou pravidelností a akce byla minimálně solidní (nelze nicméně přehlédnout násilnou absenci krve, která několikrát nutí střihače k bizardním zásahům). Výsledek mě každopádně příjemně překvapil. Jako historickou kapitolu to nelze brát vážně ani omylem (a nemyslím, že by to byl tvůrčí záměr). Jako fantasy variantu jedné legendy, která chce připomenout některé hodnoty? S tím nemám sebemenší problém. 70% (23.03.2014)