Laurence

Xavier Dolan se jako režisér vyvíjí a po zhlédnutí Laurence Anyways jsem přesvědčen, že dobrým směrem. Laurence Anyways není bezchybný film, tím déle trvá, tím více si divák všímá jednotlivých much na kráse, ale výsledný dojem je velmi pozitivní. Film má silný příběh, řekl bych, že se silnější a plnější látkou Dolan zatím ještě nepracoval. Jak jsem zabil matku byla upřímná vztahová výpověd člena queer komunity, Imaginární lásky prozatimní vrchol Dolanových manýristických výlevů a Laurence Anyways je skutečně prvotřídní drama, které nikoliv není pouze o složitých vztazích hlavní postavy, která se rozhodně změnit pohlaví, ale funguje to i jako společenská sonda a určitá forma kritiky (scéna v restauraci je bezkonkurenční highlight filmu). Kamera se často mění ze statické do dynamické a film celkově po řemeslné stránce působí velmi hravě. Soundtrack je samozřejmě výborný, ale to už je u Dolanových filmů podmínkou. Nebýt přepálené stopáže, neváhal bych ani vteřinu s plným hodnocením. Dolan potvrzuje, že se vyplácí nadále sledovat! (11.11.2012)

Měl jsem chuť Dolana po Imaginárních láskách podrobit trošku větší kritice, ale potom jsem si zase uvědomil ta brutální fakta - ten týpek je o tři roky starší než já, napsal, zrežíroval, nastříhal a vybral kostýmy ke svému třetímu celovečeráku. A ten má tři hodiny a je o heterosexuálním vztahu transsexuála středního věku. Přesto to drží pozornost, nezvrhne se to do žádných nesmyslných vod a katarze v závěru objasňující název filmu opravdu funguje. No a když čas od času začne šlapat těžkotonážní hudba, nedá se tomu odolat (hlavně scéna "náletu" Fred na luxusní večírek je exkluzivní). Přesto tam, kromě lehce přetažené stopáže a snad až příliš častého střídání různých kamerových technik, vidím jednu zásadní dramaturgickou chybu. Ten film je totiž opravdu spíše o Fred než o Laurencovi. Ne, že by mi to vadilo z pozice diváka, její postava je skvěle napsaná a hlavně zahraná Suzanne Clément (oceněnou i v Cannes), ale nejsem si jistý, nakolik to bylo záměrem. (13.04.2013)

"Revolta?" "Ne,revoluce!" Neobvyklý film o neobvyklém páru. Žena a muž, který se cítí býti ženou.. to, co se zdá zpočátku snadno přijato okolím nakonec zase tak jednoduché nebude..V podstatě platí to, co jsem napsala u předešlých Dolanových filmů. Laurence Anyways není sice horší, než Imaginární lásky nebo Zabil jsem svou matku, ale to ubíjející tempo zazdí většinu dobrého, s třemi hodinami mladý režisér navíc přestřelil. Takovou stopáž si můžou dovolit strhující a svižné fantasy, ale ne pomalé drama. S příběhem se sice Dolan polepšil, ale řekla bych, že z tématu muže, který je rozhodnut stát se ženou, se dalo vytěžit mnohem, mnohem víc, než jen ukřičené a nezáživné rozhovory. Na co se ale můžeme u Xavierových filmů spolehnout je opět podmanivý vizuál. Devadesátky v žádném filmu takhle stylové ještě nebyly. A ty vlasy hlavní ženské představitelky ! Celkově co se Suzanne Clément týče, tak to je opravdu světlý bod celého snímku. Její příběh, její herecký výkon.. to všechno bylo daleko zajímavější, než sám hlavní hrdina. Škoda, že je to tak plytké, protože bych si opravdu přála dát lepší hodnocení. Takhle je to mezi 2-3*. Uf, jak já jsem ráda, že jsem ženská a jsem s tím spokojená! (13.03.2013)

A tak ma znovu raz Xavier Dolan vydesil. Ak sa/ma dokáže krátko po dvadsiatke tak hlboko ponoriť do každej z postáv, čo v Laurencovi vymyslel, štýlovo ich zrežírovať a na ploche 159 minút ma/sa neotráviť svojským manierizmom, ktorého základy zadefinoval v Imaginárnych láskach, musím sa báť čohokoľvek, čo bude nasledovať. Alebo ma totálne odrovná, alebo na plnej čiare sklame. Anyways, neviem sa dočkať! (29.10.2012)

Xavier Dolan vyspělejší, tematicky i významově obšírnější – a schopný nabídnout tříhodinový, vyvážený celek bez vyloženě zbytečné scény. Laurence Anyways už nelze „degradovat“ slovy jako problematika vztahů/lásky jako v Imaginárních láskách, už to není zachycení epizody ze soužití matky a syna. Jeho poslední film je rozevřenější, epický a de facto analyzující Laurencovo vypořádání nejen sám se sebou, ale i se společností. I v tomto ohledu považuji Laurence Anyways za prozatímní vrchol Dolanovy tvorby, k němuž se jeho dva předcházející počiny ani nepřibližují. // Celé to tkví už v Laurencově osobě: dosud šlo o konflikt v rozbité rodině (Zabil jsem svou matku) či konflikt mezi blízkými přáteli (Imaginární lásky) Konflikt, jehož podstatou je Laurencova revoluce (a nikoliv revolta), je závažnější a lze vysledovat na třech úrovních: a) rodinný (Dolan opět ukazuje nekompaktní rodinu), b) vztahový (soužití plné zvratů s přítelkyní Fred), c) konflikt Laurence vs. svět/společnost. Na těchto třech konfliktech Dolan staví rozsáhlé vyprávění. // U Laurence Anyways je nesmírně přitažlivé a vtahující to, že není komorní, ale nesmírně otevřený. Laurencův desetiletý přerod je komplexní studií rozsáhlé změny, obratu a totálního převrácení veškerých hodnot. Pro účinnost výpovědi se jeví orámování vyprávění samotným Laurencem jako chytrý tah. Subjektivizace tak napomáhá jeho výrazné stylizaci; v hlavní roli vítr, padající listí a slow-motion. Dolan má dar vyždímat ze scény maximum, právě užitím slow-motionů v kombinaci se smyslem pro výborné sladění hudby a obrazu dodává scéně, nezávisle na jejím obsahu, punc osudovosti. Laurence Anyways je uměleckou fikční autobiografií, jejíž porealističtění by sílu výpovědi výrazně oslabilo. (11.12.2012)